Spolupráce studentů Jihočeské univerzity s AJG

<p>ČESKÉ BUDĚJOVICE: Již třetím ročníkem studuji obor Dějiny umění na FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a velmi ráda a se zájmem navštěvuji všechny kulturní akce (výstavy, odborné přednášky, atd.), které AJG pořádá pro veřejnost. Pokaždé, když jsem na některou, pokaždé jinak tematicky zaměřenou odbornou přednášku zavítala, vyvstala mi na mysli stejná otázka, a sice, jaký důvod se asi skrývá za tak mizivou účastí ze stran veřejnosti.</p> <p>Tento stav by se dal popsat slovy – Pro nás, bez nás…</p> <p>Pak jsem zjistila, že přesně tu stejnou otázku si již delší dobu klade také samotný pořadatel těchto přednášek.<br />
Napadlo mne, že už se nemohu dále jen tak nečinně dívat na to, jak přednáškové sály ve Wortnerově domě zejí prázdnotou a mlčky tomuto tristnímu stavu kultury asistovat.<br />
Mým prvním krokem v této záležitosti byla spolupráce se studentským časopisem Ministry of silly talks. Jde o časopis, který píší studenti pro studenty, a který vychází jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Zprvu jsem do tohoto časopisu psala příspěvky do rubriky autorská tvorba a aktuality v kultuře, kam jsem vkládala pozvánky na výstavy, případně na odborné přednášky. V současné době mi po dvou letech v redakční radě byla svěřena nová rubrika, díky níž bude v rámci časopisu těmto akcím věnováno mnohem více prostoru. Alšovy múzy, tak zní její název. </p> <p>Mám velké štěstí, že moji kolegové z redakční rady jsou naladěni na stejnou notu, a vyšli vstříc mému návrhu uspořádat pod záštitou našeho časopisu a za podpory AJG mezifakultní kulturně – detektivní soutěž. Primárním cílem zábavně poznávací soutěže, do které AJG věnovala výherní ceny, bylo zvýšit zájem o kulturní dění ve městě nejenom studentů Jihočeské univerzity, ale i široké veřejnosti.<br />
S organizací soutěže mi pomáhala má kamarádka, a jelikož je spíše praktického založení, tak ji byl svěřen ještě jeden důležitý úkol a sice, pokud bych se svými plány a nápady na způsob Ludvíka II. Bavorského vznesla do jiných dimenzí, povolat mě zpět na zem.<br />
Proběhly dva ročníky této soutěže a její princip byl pokaždé stejný. Soutěžící, kteří se nám do ni přihlásili plnili úkoly jež byly rozděleny na dvě části. První část úkolu se vztahovala k tématu dané odborné přednášky či probíhající výstavy, na kterou byli pokaždé pozváni.<br />
Při pátrání po správné odpovědi na druhou část úkolu se soutěžící vžili do role detektivů a měli identifikovat detail budovy nebo sochy zachycený na fotografii, kterou od nás obdrželi výměnou za správnou odpověď na otázku vztahující se k přednášce. Měla bych asi dodat, že se pokaždé jednalo o dosti známé věci, tak aby nebyl nikdo znevýhodněn.<br />
Chtěli jsme studenty (potažmo naše soutěžící) seznámit s městem, ve kterém žijí a studují, provést je po jeho architektonických skvostech, ale také je upozornit na tzv. českobudějovické brownfields.<br />
Zájem ze stran studentů o zapojení do soutěže byl hned po jejím vyhlášení obrovský. Však naše radost bohužel neměla dlouhého trvání, neboť v momentě, kdy byli soutěžící konfrontováni – zdá se pro ně s takřka tragickou – skutečností, že bude nutná osobní účast na přednáškách nebo výstavách, z čehož vyplývá, že nebude možno správné odpovědi na zadané otázky dohledat na internetu, vyhasl jejich zápal pro hru rychlostí světla. </p> <p>Díky hořké zkušenosti z prvního ročníku soutěže jsme se rozhodly do dalšího kola ji po všech stránkách vylepšit. Založení vlastních facebookových stránek soutěže pro snazší komunikaci mezi námi a našimi potenciálními soutěžícími bylo prvním tahem v rozehrané partii. Dále jsme do soutěže přivedly nové sponzory, čímž se nám podařilo rozšířit spektrum výherních cen. </p> <p>Výherní ceny 2. ročníku soutěže:<br />
1. Osvobozování sentimentu + 50% sleva na egyptskou masáž<br />
2. České umění XX. století – 1. díl + Šperky s tajemnou symbolikou<br />
3. Volná celoroční vstupenka do Alšovy jihočeské galerie<br />
4. Balíček vybraných katalogů Alšovy jihočeské galerie</p> <p>K těmto novinkám přibylo též pořádání workshopů na umělecky zaměřených školách a na školách specializujících se na cestovní ruch. Pravdou je, že jsme již nestihly obejít umělecké kroužky nebo jiné volnočasové skupiny, kde by k něčemu takovému byli zřejmě mnohem otevřenější.<br />
Naším esem v rukávu se mělo stát úvodní video, které jsme pro soutěž natočily a nazvaly ho Tajemství AJG.<br /> Přiznám se, že když jsem vedení AJG předkládala návrh na natočení tohoto videa, které se muselo zrealizovat po zavírací době za zimního večera a představovalo velkou časovou náročnost, obávala jsem se, že mi můj pošetilý nápad bude chtít rozmluvit. Obavy se ale nakonec ukázaly jako zcela zbytečné. Díky tomu, že zde pracují lidé se zápalem pro věc, co se nevyhýbají požadavkům moderní doby, ba naopak, podařilo se nám natočit úvodní video, které mělo do soutěže přinést potřebnou záhadu. (Video je možné zhlédnout na www.ajg.cz.)<br />
V této fázi nám nezbývalo již nic jiného, než čekat a doufat, že jsme pro propagaci soutěže udělaly maximum. Opak byl ale pravdou; v konečném výsledku se podařilo zvýšit návštěvnost přednášek o pouhých 10 %. Smutné na tom je, že šlo pouze o krátkodobou záležitost, neboť hned po ukončení soutěže a předání výherních cen se přednáškové sály opět vyprázdnily. </p> <p>Z této zkušenosti si však odnáším spousty poznatků i velká ponaučení.<br />
Za prvé: pokud by se takováto soutěž měla třeba někdy v budoucnu stát atraktivní pro co nejvíce lidí, a nikoli pouze pro historiky umění, musela by se mezi výherními cenami objevit také nějaká ta elektronika (chytrý telefon, notebook, atd.).<br />
Za druhé: v životě prostě občas nejde všechno tak, jak bychom si přáli, důležité je ale vydržet a nevzdávat to hned po prvním nezdaru, ba naopak se z možných chyb poučit a napříště se jich vyvarovat.<br />
A protože nepatřím mezi ty, kteří by se jen tak snadno vzdávali, tak v současné době přemýšlím o nové strategii. </p> <p>Pozn. redakce: A my samozřejmě doufáme, že se o ní opět dozvíme.</p>