<p>LIBEREC: Výjimečná díla se nemusí zrodit vždy jen pod rukama umělce, někdy vznikají podobně jako polibky, ústy či tak, jako se dotýkáme každý den země, nohama. Tvůrci z Nakladatelství UMÚN (Nakladatelství umělců malujících ústy a nohama) tvoří svá díla tímto způsobem, protože jsou handicapovaní a rukama malovat nemohou. Ani takové náročné omezení jim však nebrání vytvářet díla vynikající kvality. O tom, jak došlo k založení tohoto nakladatelství a další zajímavé informace mi prozradila Jana Fialová.</p> <p>Nakladatelství UMÚN působí v České republice od roku 1993. Co stálo za jeho vznikem?</p> <p>Nakladatelství bylo založeno po výstavě obrazů pana Petra Šrámka (malovaných nohou), která se konala v Liberci v roce 1993. Výstavu připravili studenti na vysokoškolské koleji a zpráva o výstavě proběhla tiskem. Díky této informaci kontaktoval pana Šrámka a Ústav sociální péče v Hodkovicích nad Mohelkou, kde pan Šrámek žije, zástupce Celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama a odvezl si několik jeho obrázků k výtvarnému posouzení. Panu Šrámkovi bylo v témže roce uděleno stipendium a pod vedením Sdružení bylo založeno Nakladatelství UMÚN (Nakladatelství umělců malujících ústy a nohama) v České republice. Vedle pana Šrámka působí nyní v České republice deset dalších malířů, kteří jsou stipendisty Sdružení.</p> <p>Co vše mohou díky tomuto stipendiu umělci dělat? </p> <p>Handicapovaným malířům je poskytováno pravidelné měsíční stipendium, které je určeno k nákupu výtvarných potřeb a hrazení individuální výuky malování. Tímto způsobem mají malíři možnost rozvíjet svůj talent a v malování se zdokonalovat. Je velmi zajímavé prohlížet si obrázky umělců ve sledu, jak vznikaly, a vnímat pokrok a vývoj v jejich tvorbě. To přináší radost nejen jim samotným, ale všem lidem, kteří jim v životě pomáhají. </p> <p>Cestují umělci z vašeho sdružení i do zahraničí?</p> <p>Většina malířů je handicapována svým postižením a nemohou cestovat samostatně bez doprovodné asistence. Některým z nich se přesto podařilo zúčastnit se mezinárodních výstav pořádaných Celosvětovým sdružením malířů malujících ústy a nohama a setkat se tak i se svými kolegy z jiných zemí.</p> <p>Který handicapovaný umělec tvořící ústy či nohama se ve světě nejvíce proslavil? </p> <p>Nejvíce je ve světě znám pan Erich Arnulf Stegmann, zakladatel Celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama. Sám ve dvou letech onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na obě ruce. V době, kdy děti začínají kreslit, mu nehybné ruce nahradila ústa. Naučil se jimi psát, kreslit a později vytvářel dlátem vedeným ústy i sochy. Po druhé světové válce hledal a našel ve světě lidi se stejným osudem a zájmem o malování. V roce 1957 společně založili sdružení a pan Stegmann se stal prvním jeho prezidentem. S využitím svého organizačního talentu vytvořil v řadě zemí nakladatelství, která vydávala a vydávají tvorbu malířů v podobě reprodukcí na přáních a v kalendářích. Díky této aktivitě malíři získávají finanční prostředky prodejem své tvorby. To bylo a je hlavní myšlenkou: založit sdružení, díky němuž nebudou lidé s handicapem odkázáni jen na podporu společnosti, ale nabídnou svou práci, jako to dělají zdraví lidé. </p> <p>Kde je možné si tyto unikátní přání a kalendáře zakoupit?</p> <p>Nakladatelství rozesílá nabídky – balíčky přání a kalendářů poštovními zásilkami před Vánocemi a Velikonocemi. V balíčku je i nabídkový list s vyobrazením drobných dárků a knížek s motivy malovanými ústy a nohou. Kromě toho si můžete zboží prohlédnout na internetu, využít možnosti objednávky přes internet nebo telefonicky. Objednané výrobky jsou rovněž zasílány poštou. Zakoupit je lze i na výstavách, které Nakladatelství pro malíře pravidelně několikrát ročně organizuje na různých místech republiky. Snahou je výstavy s předstihem inzerovat již v rozesílaném balíčku přání. Pozvánky na výstavy, které jsou organizovány v jiných obdobích, než jsou rozesílány balíčky, jsou vždy umístěny na webových stránkách Nakladatelství. </p> <p>Kdy se budou konat nejbližší výstavy Nakladatelství UMÚN?</p> <p>Nejbližší déle plánovaná výstava bude v Olšanech u Prostějova v květnu, další pak v září v Minigalerii Odolena Voda. Máme nabídku i na výtvarnou dílnu, která je v jednání. Výtvarných dílen se malíři zúčastňují často, je to velmi zajímavé, když si společně s malíři mohou i zdraví lidé vyzkoušet malování bez rukou. V rámci dílny vznikají přátelské neformální besedy, které odstraňují bariéru mezi handicapovanými a „zdravými“. Nejpřirozeněji reagují děti, které spontánně kladou otázky a zjišťují, že i člověk na vozíku má stejné pocity jako ony a i přes svůj handicap může být veselý, šťastný, žít v rodině, mít a vychovávat děti. Tuto skutečnost vycítíte na každé výstavě obrazů malovaných ústy a nohou, z barev a z ladění obrazů a obrázků.</p> <p>Kde je možné získat další informace o práci umělců?</p> <p>Pokud nemáte možnost navštívit výstavu nebo výtvarnou dílnu, můžete se s malíři setkat alespoň prostřednictvím krátkých filmů, které jsou umístěny na webu Nakladatelství. Na snímcích se malíři sami představují a máte možnost je vidět, jak malují, jak obraz vzniká, a prohlédnout si část jejich tvorby.</p> <p> * * *</p> <p>Pozvání na slovíčko s jedním z umělců</p> <p>Pavel Hejhal žije v Milevsku a již téměř dvanáct let po autonehodě je celkově ochrnutý. Pomocí speciálních nástavců na tužky se věnuje kresbě ústy, ale zkouší i jiné techniky. Velmi ochotně mi rovněž poskytl rozhovor o tom, jak se k tvoření dostal a na čem právě pracuje. </p> <p>Kdy jste si poprvé uvědomil, že byste se rád vyjadřoval výtvarně?</p> <p>Ke svému handicapu jsem přišel úrazem. Když mi bylo 19, měl jsem autonehodu, při které jsem si poranil krční páteř včetně míchy a ochrnul jsem. Při následném pobytu v nemocnici ke mně docházela rehabilitační sestra Lenka a vyprávěla mi o malířích, kteří tvoří ústy a nohama. Vybízela mne, ať také zkusím psát či malovat ústy. To bylo asi půl roku po nehodě. Nejprve jsem si myslel, že se zbláznila, že se to přece nikdy nemůžu naučit. Nenechala se odbýt a já to nakonec na její výzvy zkusil. Začal jsem tedy zkoušet obyčejnou tužkou čmárat, psát, kreslit na papír. Zprvu mi to moc nešlo, ale brzy se mi začalo dařit vést jednotlivé tahy lépe, tak aby z toho vznikaly tvary, které jsem sám chtěl. Začalo mne to bavit a zkoušel jsem kreslit dál a dál. Také to bylo příjemné krácení času v nemocnici. Nebylo to jen zírání do stropu či neustálé sledování televize. Najednou jsem zase sám něco vytvářel. Měl jsem z toho radost a začalo mě to naplňovat. Takto jsem tedy začínal někdy v srpnu 2003.</p> <p>Jakým způsobem obrazy tvoříte? Jak dlouho jste se učil takto malovat?</p> <p>Své obrázky tvořím hlavně pastelkami. Dále tužkou, uhlem, olejovými pastely a také jsem zkusil pár věcí vypálit pájkou do měkkého dřeva. Mezi prvním pokusem s tužkou v ústech a prvním obrázkem květiny pastelkami uběhlo asi půl roku.Učím se neustále, pořád zkouším nové věci. Po stránce technické je to takto. Sedím na polohovací posteli a před sebou mám stolek se stojánkem na papír. Papír je tedy na stojánku postaveném téměř kolmo na plochu stolu. Pastelky jsou upnuté v nástavcích s dřevěnými konci pro uchopení ústy. Vyberu si požadovanou barvu a kreslím na papír před sebou.</p> <p>Podle čeho si vybíráte téma ke ztvárnění?</p> <p>Nápad na obrázek se mi v hlavě zrodí třeba z toho, co jsem prožil, nebo co jsem viděl ve skutečnosti či v televizi. Takový soubor různých podnětů, pocitů a vjemů.</p> <p>Máte nějakého oblíbeného umělce?</p> <p>Nemám žádného konkrétního oblíbeného umělce. Líbí se mi věci realistické. </p> <p>Na co myslíte, když malujete?</p> <p>Při malování se mi líbí, když vidím, jak dílo vzniká. Mám radost, že něco vytvářím a naplňuje mě to. Myslím tedy na svůj obrázek a radost z tvorby.</p> <p>Může být tělesný handicap i něčím přínosný?</p> <p>Určitě díky handicapu člověk přehodnotí své priority. Týká se to asi hlavně handicapu získaného spíše než vrozeného. Člověk začne vidět svět trochu jinýma očima.</p> <p>Na čem právě pracujete?</p> <p>Na obrázku čerta do trojice obrázků Mikuláš, anděl, čert.</p> <p>Kontakty na Nakladatelství UMÚN:<br />
Web www.umun.cz<br />
e-mail umun@umun.cz<br />
telefon: 485161712<br /> mobil: 603578309</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.
JINDŘICHŮV HRADEC: Celých 60 let pracoval punčochářský mistr Tomáš Krýza v malém domku v Jindřichově Hradci na betlému, který byl už ve své době unikátem. Dnes je zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě. Obyvatelé Jindřichova Hradce si svého betléma váží a jeho návštěva ve zdejším muzeu tu už tradičně patří k vánočním svátkům. V našem podcastu vypravuje etnografka muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová o historii betlémů obecně, o materiálech, které se používaly na jejich výrobu, a také o organizacích sdružujících přátele betlémů u nás i v zahraničí. Hlavním tématem podcastu jsou ale samozřejmě hradecké jesličky a jejich autor. "Mistr Krýza vyráběl přes den punčochy a po večerech a o svátcích pracoval na svém betlému. Vyřezal skoro 1400 figurek, přičemž 150 z nich se pohybuje. Takovou práci si asi nikdo nedokážeme představit, protože jí v podstatě věnoval celý život. O Vánocích pak hotové části svého díla předváděl sousedům. Dokonce prý sám osobně točil klikou, aby betlém rozpohyboval. Dnes už ho pohání elektromotor, ale některé trochu kuriozní Krýzovy součástky v tom mechanismu zůstaly, třeba kus kolovrátku, špulky od nití nebo váleček na nudle," říká Alexandra Zvonařová, která je hostem prosincového podcastu Místní kultury.