Současný divadelní kvas v Miletíně vyrůstá z takřka dvousetleté tradice

<p>MILETÍN: Podkrkonošské městečko Miletín se zhruba devíti sty obyvateli sluje nejednou zvláštností. Jeho historie sahá do přelomu prvního milénia našeho letopočtu, je rodištěm Karla Jaromíra Erbena, je známé textilními výrobky značky Mileta (dnes Miltex patřící německé firmě) a také tradiční výrobou Miletínských modlitbiček, jedinečných cukrářských výrobků – perníčků z dílny rodiny Erbenů. V povědomí divadelních ochotníků je navíc zapsáno jako místo s takřka dvousetletou tradicí, která je dodnes velmi živá.</p> <p>Tradice českého ochotnického divadla je v Miletíně udržována od počátku 19. století, doložena je od roku 1827. Není také náhodou, že historicky první muzeum ochotnického divadla není nikde jinde, než právě v Miletíně. Zastavme se u oné divadelní tradice, pokud jde o české divadlo jedné z nejstarších v Čechách, která je v současnosti patrně na jednom ze svých kulminačních bodů. Na to, v čem tkví bohatost místního divadelního dění jsem se zeptal doktora Radka Flegla, předsedy Rady miletínského Divadelního souboru Erben o.s.</p> <p> Pane předsedo, můžete nám nejprve přiblížit zázemí současného divadelního kvasu v Miletíně?</p> <p> Jako první ze všech spolků byl v Miletíně založen právě spolek divadelní. Jeho založení předznamenalo úsilí ochotníků, které vyvíjeli od roku 1827, kdy poprvé sehráli divadelní představení na staré poště. Dne 1. srpna 1867 byl ustaven řádný spolek, který již měl své stanovy. Od roku 1894 se spolek nazývá Erben. V roce 1912 byl přestavěn Sousedský dům a zde ochotníci z vlastních prostředků, tedy svým nákladem, postavili nové jeviště a o deset let později se dočkali i elektrického osvětlení. Další úpravy v Sousedském domě proběhly v letech 1952 ‒ 1953, kdy bylo vystavěno nové jeviště, kulisárna a kabina pro promítání filmů. Po dokončení rekonstrukce jeviště v roce 1954 divadelní soubor Erben předvedl v režii P. Laciny druhé nastudování Erbenovy Kytice, ve kterém vystoupilo jen na jevišti celkem 45 osob. Poslední úpravy jeviště proběhly v posledních dvou letech, kdy se podařilo souboru zakoupit a instalovat novou oponu, upravit portály, zrenovovat podlahu a tahy, doplnit zvukovou a osvětlovací techniku. </p> <p> Není tak docela běžné, že ve městě se sotva tisícovkou obyvatel je tak divadelně živo. Pracuje tu pravidelně ochotnický soubor, pořádají se zde tři divadelní přehlídky, zrodilo se muzeum ochotnického divadla… V čem to tkví, že se u vás daří divadlu? Bylo tomu tak vždy?</p> <p> Tak za prvé, protože jak v minulosti, tak v současné době se našli lidé, kteří v divadlu viděli nejen zábavu a potěšení, ale i smysl svého života. Ať už to byl místní farář P. Jindřich Lacina, režisér a herec Jiří Kněžourek st. a po revoluci Mgr. Miloslav Hýbner a Stanislav Friedrich, tak celá plejáda ochotníků herců a techniků. Máme generačně různorodou členskou základnu čítající 55 ochotníků.<br />
Za druhé, díky městu s velkým M, protože i když hospodaří s nízkým rozpočtem, podporuje činnost souboru nejen finančně, ale i materiálně a hlavně vstřícností k využívání sálu v Sousedském domě. Podařilo se mu plynofikovat vytápění, renovovat šatny pro herce a toalety.<br />
Za třetí, díky divákům. Kdyby nebyli diváci, nebylo by divadlo. Samozřejmě to platí i obráceně. Za deset posledních let navštívilo divadlo v Miletíně více jak 55 tisíc diváků a ročně v průměru uvádíme 20 titulů v 35 představeních včetně našich premiér a repríz i mimo domovskou scénu.<br />
Za čtvrté, daří se nám získávat finanční podporu díky sponzorům, donátorům, grantům. Naše přehlídky podporuje Ministerstvo kultury, Královéhradecký kraj, záštitu nad přehlídkami přebírá hejtman, město. Několikrát nás v činnosti podpořila nadace VIA a T-mobile, pojišťovna Kooperativa a celá řada místních sponzorů.<br />
Za další a další je to neúnavná práce Rady při vypracovávání žádostí o dotace, dary, shánění dalších finančních prostředků a udržování kontaktů, organizování přehlídek a jednotlivých představení a samozřejmě při zabezpečování vlastní herecké a divadelní činnosti. Nikdy to není o jednotlivci, ale vždy o kolektivu, a ten je, myslím, u nás velice dobrý. </p> <p> Hovoříte o 20 divadelních titulech ročně, což je úctyhodný počet. Předpokládám, že nejde jen o inscenace domácího souboru, ale i o další, které se objevují na programu vámi pořádaných přehlídek či jde o představení hostujících souborů mimo přehlídkové dění. Kolik titulů z uvedené sumy připadá na váš soubor a jaké je jeho dramaturgické směřování?</p> <p> Ano, je to celkový počet titulů uváděných na miletínské scéně. Jak jsem uvedl je to průměrný počet, některé roky jsou silnější jiné o něco slabší. Nejsme profesionální divadlo, přesto udržujeme na repertoáru dvě divadelní hry. Daří se nám každoročně uvést premiéru nové inscenace. Letos nás čeká v pořadí již 530. premiéra. Jsme v podstatě vesnickým divadlem, a proto i naše žánrové zaměření směřuje spíše do komediální sféry, nežli do vážné dramatické. Vedle toho uvádíme i klasické pohádky, mezi nejzdařilejší v poslední době patřily Čertovská a Rozum a Štěstí.</p> <p> Letos na jaře se v Sousedském domě uskutečnila přehlídka Miletínské divadelní jaro. Po kolikáté se konala, s jakým zaměřením a v jakém rozsahu?</p> <p> Miletínské divadelní jaro (MDJ) je Krajskou postupovou přehlídkou venkovských amatérských divadelních souborů s přímou nominací na Krakonošův divadelní podzim, národní přehlídku venkovského divadla ve Vysokém nad Jizerou. Symbolem našeho MDJ je sluníčko, které se letos rozesmálo a rozsvítilo v Miletíně již podesáté. Přehlídky se uskutečňují vždy v květnu za účasti 7 – 8 souborů. Na tuto přehlídku soubory nenominujeme my, ale spolupracujeme zde se Střediskem amatérské kultury Impuls v Hradci Králové. Přehlídku se nám daří organizovat především díky vynikající spolupráci s pracovnicí Impulsu Naďou Gregarovou. </p> <p> V těchto dnech patrně vrcholí přípravy další přehlídkové akce, a sice Divadelního Erbenova Miletína. Krajské postupové přehlídky bývají v jarních měsících, takže vaše podzimní přehlídka má jistě jiný charakter. Položím stejnou otázku: Po kolikáté se konala, s jakým zaměřením a v jakém rozsahu?</p> <p> Divadelní Erbenův Miletín má charakter festivalu. O nic se nesoutěží, o žádný postup. Na podzim jde především o radost z divadla, přinést do obce kulturu, za kterou by naši diváci museli dojíždět a platit stokorunové vstupné. Vybíráme si divadla a představení z celé republiky. Zde ani neplatí, že všechny soubory musejí být amatérské ba ani nemusí pocházet z České republiky. Hostovaly u nás profesionální scény a soubory i ze Slovenska. Dramaturgická skladba je různorodá, od představení dětských, estrádních, přes klasickou činohru až k hudebním či muzikálovým představením. Snažíme se do Miletína dovést představení náročná i čistě zábavná. Samozřejmě i my jsme limitováni penězi a také našim zázemím. Přesto si myslím, že sedmnáct ročníků přehlídky nás opravňuje být na sebe hrdí.</p> <p> Na co se mohou diváci XVII. ročníku Divadelního Erbenova Miletína obzvláště těšit?</p> <p> Pro děti a školáky jsme připravili po dohodě s panem PhDr. Pavlem Kožíškem, známým iluzionistou, školní představení S kouzly kolem světa, dále pro děti pohádku souboru Zdobničan z Vamberku Byl jednou jeden král a Mikulášskou nadílku s překvapením v podání domácího souboru Erben. Pro dospělé to pak je vynikající komedie ze školního prostředí Sborovna v podání souboru Havlíček Neratovice, nebo komedie Dámský krejčí v provedení souboru Klicpera z Chlumce nad Cidlinou. V neposlední řadě se pak diváci mohou těšit na 530. premiéru Divadelního souboru Erben o. s., aktuální komediální karikaturu s názvem Za sušenou vodou.</p> <p> Divadelní soubor Erben o. s. se vloni přihlásil do výběrového řízení k pořádání Národní přehlídky seniorského divadla a výsledkem je skutečnost, že se jubilejní 10. ročník této přehlídky letos uskuteční v Miletíně. Takže třetí přehlídka na bedrech souboru. Je to zvládnutelné? Jaké byly hlavní pohnutky přihlásit se k pořádání seniorské přehlídky?</p> <p> S konáním přehlídek máme dlouhodobou zkušenost. Pravda je, že jsme se nejenom v Radě, ale i s členskou základnou o pořádání další přehlídky radili a zvažovali proč ano a proč ne. Byly i argumenty proti. Další práce, žádný volný víkend, jenom divadlo a divadlo. Zajišťování ubytování, stravování, programu, plakátů, letáků, inzerce atd. Tedy práce. Pak tu byly argumenty pro. Jen zřídka kdy se naskýtá možnost zhostit se uspořádání národní přehlídky. Po několikaletém působení přehlídky ve Znojmě to byla pro nás výzva, zda to zvládneme. Nebudu zastírat, že jsme zvažovali i tu skutečnost, že je to pro nás další zviditelnění a snazší přístup k dotacím. Pořádáme XVII. ročník Divadelního Erbenova Miletína a rozhodli jsme se, že do něho začleníme X. ročník Národní přehlídky seniorského divadla, která se koná jako bienále. Je to sice práce „navíc“, ale přinášíme tak našim divákům novou kvalitu představení různých žánrů z dalších koutů naší republiky a především umožníme živý kontakt mezi námi herci i neherci, výměnu dalších zkušeností a názorů. Snažili jsme se pro tuto přehlídku udělat maximum. Zrenovovali jsme společně s městem nejen již zmiňované hlediště a zázemí, ale nově i celé jeviště. Položili jsme novou podlahu, vymalovali, zrenovovali šály, vyměnili tahy. Prostě přijďte pobejt a uvidíte. Třeba se nám to podaří!</p> <p> Ve vašem městě vzniklo historicky první muzeum ochotnického divadla v Čechách. Kde se vzal impulz k jeho vybudování a jakou souvislost má existence muzea s Divadelním souborem Erben o.s.?</p> <p> Abych řekl pravdu, u zrodu muzea jsem nebyl. Tak jenom zprostředkovaně. Bývalý předseda, režisér a herec Slávek Hýbner přišel s myšlenkou uspořádat a vyřadit z fundusu některé věci a padl nápad vystavit je. Pak to byla především jeho zásluha a zásluha MgA. Jiřího Valenty, že se začalo pracovat na muzeu, shánět kontakty s ostatními soubory a třídit depozitáře. Velkou zásluhu na vzniku má pan Mgr. Ondřej Stýblo, vlastník místního zámku, který umožnil za symbolický nájem využívání prostor v přízemí zámku k instalaci a realizaci sbírek amatérských divadelníků. My jsme přidali velkou část inventáře a spousty hodin práce našich členů na zbudování expozice. Jsme zakládajícím členem občanského sdružení Muzea českého amatérského divadla a dnes se nejvýznamněji podílíme na jeho fungování. Jenomže vést a provozovat muzeum není hrát divadlo, a tak jsme rádi za to, že si muzeum vzalo pod patronaci město. Jeho budoucnost z hlediska správy sbírek však stále není vyřešena.</p> <p> Ne že by toho nebylo dost, nicméně, lze ještě něco dodat nad v tomto povídání vzpomenuté aktivity vašeho souboru?</p> <p> Byl bych rád, kdyby se ochotnické divadlo vrátilo ke svým kořenům. Dnes se skoro v každém amatérském souboru angažují profesionálové, ať už v oblasti režijní, scénografické, dramaturgické a v neposlední řadě i herecké. Ano, určitě to přináší spoustu nových impulsů, možnost srovnání s těmi školenými, ale vytrácí se z toho ten duch zapálení pro ochotničení. Požadavky souborů na zvuk, světla, scénu stoupají a vytrácí se nadšení ze samotného divadla. Já vím, že tento trend asi nezvrátím, ale cením si každého souboru, který hraje s nadšením, bez „profíků“, prostě že se lidé sejdou a zahrají si, i bez velkých uměleckých výkonů, bez hledání významu slova, děje v jinotajích a abstrakcích.</p> <p> Poslední otázka. Máte nějaké osobní, popřípadě souborové přání čeho byste chtěl či chtěli dosíci?</p> <p> Ano, ale říká se, že vyřknuté přání se nevyplní, a tak si jej nechám pro sebe. </p> <p> Zůstaňme tedy zdravě pověrčiví, ať dojde ono přání svého naplnění. Děkuji vám za rozhovor.</p> <p> Program XVII. Divadelního Erbenova Miletína a X. Národní přehlídky seniorského divadla 2012