Lidé téměř z celého světa se v Dobrušce učí česky

<p>DOBRUŠKA: Vlajky 34 států z Evropy, Asie, Afriky, Severní, Jižní a Střední Ameriky by v těchto dnech mohly pomyslně viset v Dobrušce, kde našli svůj přechodný domov účastníci již dvacátého druhého ročníku Kurzu češtiny pro krajany, jehož organizátorem je Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze.</p> <p>Kurz probíhající od 27. července do 24. srpna je určen pro české krajany žijící v zahraničí, kteří se chtějí naučit, nebo si chtějí zdokonalit jazyk svých předků, seznámit se s českou kulturou a přitom navíc poznat některá z nejkrásnějších míst České republiky.<br />
Praktická výuka probíhá ve Studijním středisku UK v Dobrušce a mimo to je pro účastníky připraven bohatý mimoškolní program.<br />
Jednou z týmu, který zajišťuje „bohemistům“ dokonalý servis, je studentka vysoké školy Nikol Černá – ochotně obětovala čas oběda, aby mě seznámila se všemi detaily tohoto zajímavého kurzu. </p> <p>Jak jste se dostala ke krajanským kurzům?</p> <p>Přes konkurz. Viděla jsem letáček, že shánějí asistentku na tenhle kurz. Přihlásila jsem se do konkurzu a uspěla jsem. Letos jsem tady už počtvrté.</p> <p>Co představuje práce asistentky?</p> <p>Pomáhám s organizací, starám se o studenty. Během výletů mám například na starost stravování a podobné záležitosti. Zjistím, co je v daném zařízení na výběr a pak zajistím objednávku. Připravuji i doprovodné akce.</p> <p>Co Vás na této práci baví úplně nejvíc?</p> <p>Všechno. Vždyť pod jednou střechou máte 34 států světa, každý účastník je úplně jiný, naprosto unikátní. Zrovna včera probíhal třetí „večer národů“, což znamená, že studenti z Ameriky (Severní, Střední i Jižní) prezentovali svoje země. Většinou večer probíhá tak, že zástupci jednotlivých zemí řeknou něco o své vlasti, promítnou obrazové prezentace, někdy přinesou i charakteristická jídla. Dávají si opravdu hodně záležet, aby svoji zem co nejvíce a co nejlépe ukázali. Vše samozřejmě probíhá i zábavnou formou, včera bylo opravdu znát, že vystoupili studenti z Latinské Ameriky. Brazilec nám tady rozhazoval konfety, bylo veselo. Večery jsou čtyři (většinou podle kontinentů), mluví se na nich pouze česky, a proto je příprava opravdu náročná a probíhá za pomoci učitelů. </p> <p>Jaké je složení týmu, který kurz zajišťuje po odborné stránce?</p> <p>Tým tvoří ředitel kurzu Mgr. Daniel Křivánek, šest učitelů a tři asistentky. Dál se na zajištění kurzu podílí externisté, např. tlumočníci apod. </p> <p>Řekněte, prosím, něco k letošnímu kurzu</p> <p>Letos probíhá již 22. ročník za účasti 63 studentů (1 účastník odcestoval), takže vlastně 62. Z tohoto počtu je 59 stipendistů a 3 si platí kurz z vlastních zdrojů. Studenti přijeli z 34 zemí celého světa. Výběr zajišťuje Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí. Nejmladší účastník (ročník nar. 1994) je z Venezuely, naopak nejstarší (nar. 1932) z Uruguaye. Profese účastníků jsou velmi rozdílné, od studentů, přes učitele, žurnalisty, je tu ale např. veterinář, až po důchodce. Během kurzu se však všechny rozdíly stírají, všichni drží opravdu pohromadě. Jsou to většinou lidé, kteří mají české předky, jejich rodiče buď emigrovali, nebo prarodiče mluvili česky, ale oni samotní už nemají možnost češtinu ve své rodině slyšet. Je tady ale i pán, který před 40 lety emigroval do Uruguaye a na něm by nikdo nepoznal, že v Česku nežije – ten si přijel si češtinu vlastně spíš zopakovat.<br /> Důvodem těch ostatních je většinou to, že v sobě cítí české kořeny a chtějí se naučit řeč svých předků. Letos tu však máme i paní, která plánuje studium ruštiny na Univerzitě Palackého Olomouci v rámci projektu Erasmus a přijela se naučit češtinu z toho důvodu, že výuka bude probíhat samozřejmě v našem jazyce. </p> <p>Čím každý kurz začíná?</p> <p>Na začátku kurzu, když se seznamujeme s účastníky, poznáme, kdo vůbec česky nemluví. Hned druhý den jsou na programu rozřazovací testy, v nichž se postupuje od nejnižší úrovně. Při splnění určitého počtu bodů, následuje test vyšší úrovně a studenti se postupně rozřazují do barevných skupin. Na závěr testů jsou studenti samozřejmě přezkoušeni i ústně.<br />
Třídy jsou v současné době rozděleny podle barev a je jich šest. Účastníci, kteří češtinu neovládají vůbec, jsou automaticky zařazeni do třídy žluté a modré (anglicky a španělsky mluvící) barvy, což je nejnižší úroveň, navazuje třída červená, kde se sice moc česky nemluví, ale hodně rozumí (výuka v této třídě probíhá pouze v češtině), dále navazuje zelená třída, kde jsou studenti schopni alespoň trochu mluvit česky, pátá v pořadí je fialová třída (druhá nejlepší), kde studenti komunikují česky. Nejlepší studenti, kteří češtinu ovládají na výborné úrovni, jsou ve skupině oranžové. Během kurzu je možné, aby zdatnější studenti postoupili do jiné barvy. </p> <p>A celkový program, co všechno zahrnuje?</p> <p>Celý kurz představuje 120 hodin výuky, z toho je 90 hodin češtiny a 30 hodin doplňkové výuky, která zahrnuje dějepis, zeměpis, hudební i výtvarnou výchovu. Výuku češtiny zajišťují samozřejmě zkušení pedagogové a je zvláštní zejména v tom, že mnozí studenti, zvláště ti, kteří přijíždějí poprvé, náš jazyk vůbec neznají. V hodinách češtiny se na ně mluví česky, pouze během začátečnických hodin probíhá konverzace v angličtině nebo španělštině, protože jsou začátečníci rozděleni na anglicky a španělsky mluvící (žlutá a modrá třída). Studenti dostávají samozřejmě domácí úkoly, zpracovávají různá cvičení.<br /> Nedílnou součástí kurzu je nejen výuka, ale i výlety a další doprovodné akce. První výlet byl do Ratibořic, měli jsme mokrou i suchou variantu. Účastníkům pouštíme také české filmy buď přímo ve středisku výuky, nebo jdeme do dobrušského kina. Měli jsme i sportovně-jazykové odpoledne, což byla taková olympiáda. Studenti se rozdělili do skupinek, měli za úkol vymyslet si kostýmy, pokřik, a během odpoledne plnili úkoly ve sportovních a jazykových disciplínách. Vítězové samozřejmě dostávali medaile. Součástí je i tradiční fotbalové utkání, jehož příprava už proběhla.<br />
Dále jsme navštívili Porcinkuli v Opočně, Adršpachašské skály, Litomyšl, Hradec Králové, tam se konala prohlídka historického centra, ale i návštěva aquacentra, byli jsme i v pevnosti Dobrošov a na Jiráskově chatě. Velký ohlas má exkurze v Auto Škoda Kvasiny.<br />
Mimo výlety zde probíhají i přednášky, např. seznámení s Českou republikou, s politickým systémem, historií Univerzity Karlovy, studenti už absolvovali i přednášku Jitky Cvejnové, autorky řady učebnic Česky, prosím.<br />
Velkou zajímavostí je den jazykové samostatnosti, kdy si studenti vylosují nějaké místo poblíž Dobrušky (např. obec Dobré, České Meziříčí, Kounov), tam musí dojet a splnit 10 úkolů, které mají napsané (např. kolik má obec obyvatel, jaké je nejčastější jméno na místním hřbitově). Účastníci si musí sami zajistit dopravu a do určité doby se také vrátit. Stejný den následuje noční jazyková hra, což bývá velká zábava. Večeře je zajištěna v Opočně a pak je připravena pěší trasa, během níž studenty překvapí pohádkové bytosti jako víly, hejkal, král, a celý den končí předáním diplomů a diskotékou.<br />
Specifikou letošního kurzu je výlet do polské Kudowy. Někteří studenti však mají problém, protože mohou vstoupit pouze do jednoho státu Schengenu. Ti tedy budou mít individuální program v Náchodě.<br /> Vyvrcholení kurzu je třídenní pobyt v Praze, během kterého studenti obdrží osvědčení o absolvování kurzu přímo v aule pražského Karolina.<br /> Cílem kurzu je tedy nejen zvládnutí konverzace v češtině, ale také poznání české kultury a života u nás. </p> <p>Jak vypadá jeden den v rámci kurzu?</p> <p>Po snídani začíná v 8.20 h dopolední výuka, během které jsou klasické přestávky, jak to známe ze školy. V 11.45 h je oběd. Odpoledne je také buď výuka, nebo probíhá nějaká aktivita. Zrovna dnes jedeme do Opočna na zámek a večer na filmové představení do místního kina, kde uvidíme český film Obsluhoval jsem anglického krále s anglickými titulky. </p> <p>Opravdu se studenti na konci kurzu domluví česky?</p> <p>Mnozí se vrací opakovaně. Máme tu paní z USA, která je v Dobrušce už podvanácté, a ta opravdu česky umí. Dalším příkladem je paní Edna z Mexika, která je zde potřetí a každý rok postoupí ve znalostech češtiny o stupínek výš. Je pro mě neuvěřitelný pocit sledovat její pokroky. Je to prezidentka Českého spolku krajanů v Mexiku a zároveň učitelka hudební výchovy, která umí všechny české písničky. Když sem přijela úplně poprvé, uměla perfektně zpívat česky, ale žádné české slovo nebyla schopná použít ve větě, dnes už dobře konverzuje česky. </p> <p>A ohlasy?</p> <p>S většinou účastníků po ukončení kurzu a jejich návratu domů komunikuji prostřednictvím facebooku, takže vím, že na pobyt v Dobrušce vzpomínají opravdu rádi, je to pro ně jakási srdeční záležitost.</p>