<p>PRYSK: Není hračka jako hračka. Na některé vzpomínáme celý život. Mezi takové nezapomenutelné hračky určitě patří i ty, které vznikají v textilním ateliéru Šapitó. Ateliér založili manželé Jiří a Marie Mrňávkovi v roce 2002. V rozhovoru mi paní Marie prozradila další zajímavosti ze zákulisí.</p> <p>Se svým manželem pod značkou Šapitó navrhujete a vyrábíte autorské hračky pro děti. Kdy a jak se zrodil nápad založit tuto značku?</p> <p>Původně jsem vystudovala design skla, ale k dětem a hravým prvkům jsem měla vždycky blíž. První nápad vznikl na začátku roku 2002, kdy jsem navrhla textilní hodiny a bytové dekorace pro děti. Jenomže byly pracné a drahé a na uživení to nebylo. Hledala jsem jinou cestu a přemýšlela nad drobnými hračkami pro malé děti. Postupně se začaly na svět klubat malé chrastící hračky s typickými kousacími kroužky, kterým jsme roku 2005 dali název Šapiťáci podle nově vzniklé značky našeho ateliéru Šapitó. Následujícího roku získali Šapiťáci národní ocenění Správná hračka. Jelikož jde o hračky kojenecké, bylo nutné nechat je odzkoušet ve Zkušebním ústavu, kde nám na tyto hračky vydali certifikát o zdravotní nezávadnosti, což nám zajišťuje klidný spánek i odbyt na českém trhu. </p> <p>Vaše hračky působí velmi mile a kreativně. Kde hledáte inspiraci při jejich navrhování?</p> <p>Inspiraci nacházím v knihách, hlavně pohádkách, v drobných detailech přírody… Ovšem největším zdrojem inspirace jsou mé vlastní tři dcery. Každá z nich vyhledává jiný typ hry a já mohu pozorováním sledovat funkčnost i bezpečnost hraček. Než vypustím nějakou hračku do světa, projde jejich náročným testováním. </p> <p>Jak hodnotíte kvalitu hraček, které jsou v současnosti dostupné na našem trhu?</p> <p>Čeští výrobci jsou nuceni držet kvalitu vysoko, aby se na našem trhu dlouhodobě udrželi, i když to pro ně není vůbec jednoduché, protože je tlačí laciné nekvalitní hračky z Východu i nepružná legislativa na jejich ochranu. Oproti nekvalitním šuntům, které se dají zakoupit za pár kaček v marketu, vynikají zase hračky od menších výrobců a řemeslníků výtvarným zpracováním a nápaditostí. </p> <p>Máte tři děti. Jaké hračky jim kupujete? </p> <p>Stavebnice, puzzle, kostičky, vláčkodráhy. Kromě několika málo mých panenek, které obstály v konkurenci s Barbie, mají dcery i své oblíbené plyšáky na spaní. Mému oblíbenému medvědovi z dětství se ale nepodobají. Můj Míša je placatý, jednoduchého střihu, tak trochu jako medvěd od Kolína. Možná proto jsem ho měla tak ráda. Dcery si vybraly realističtěji ztvárněná zvířátka.</p> <p>Věnujete se i tvorbě velmi unikátních hraček pod názvem Břichopas. Můžete nám tyto zvláštní hračky představit?</p> <p>Hračky Břichopas vznikly jako protiváha pestrým hračkám Šapitó. Začaly vznikat neplánovaně jako doplňkové kousky na naše výstavy a po objevení prodejního portálu Fler.cz jsem je začala šít cíleně. U těchto hraček nemusím dbát na komerčnost, stylizace je uvolněnější a ne tak líbivá jako u hraček pro mrňata. Poslední dobou upřednostňuji len a tlumené tkaniny v kombinaci s ruční výšivkou. Výsledek trvá déle, ale pro mne je velkým potěšením dotýkat se strukturovaného lnu nebo kanafasu a klást jeden steh za druhým. Největší radostí je pak tvorba textilních knížek a pohádek, i když práce na nich hodně vázne. Osobně je považuji za nejzajímavější část mé volné tvorby, pokud pominu šťastný nápad Zavináčů, zavinovacích panenek, oceněných rovněž jako Správná hračka. </p> <p>Co byste si přála, aby se v Česku změnilo v oblasti podpory uměleckých aktivit?</p> <p>Já se pohybuji spíše mezi řemeslníky a drobnými výtvarníky, takže se mohu vyjádřit jen v zúženém úhlu pohledu. Zdá se mi, že například absolventi nebo začínající výtvarníci nemají moc šancí se prosadit a mnozí z nich se vystudovanému oboru vůbec nevěnují jednoduše proto, že je neuživí. Což je možná i otázka dobrého vzdělávání a umění cíleného managementu. Možná by mohlo fungovat více nabídek ze strany státních uměleckých institucí, soutěže a podobně. Jinak mnohé umělecké aktivity stojí a padají na jednotlivcích, kteří dokážou rozpohybovat usedlé hladiny všednosti, takže bych uvítala jednodušší způsob získávání grantů a financování nejrůznějších projektů i jejich širokou propagaci, což by pomohlo rozšířit řady těch, kterým kultura není lhostejná.</p> <p>http://www.sapito.cz/<br />
http://mariemrnavkova.blogspot.cz/<br />
http://brichopas.blogspot.cz/<br />
http://sapito-toys.blogspot.cz/<br />
https://www.facebook.com/…180744481905</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.