Obrazy malují ústy či nohama
<p>SEDLČANY: Po celé prázdniny se v Městské knihovně Sedlčany koná výstava obrazů umělců malujících ústy a nohama. Nese název Ne ruka, to duše maluje a společně s knihovnou ji připravilo nakladatelství UMÚN (www.umun.cz). Umělci malující ústy a nohama jsou lidé, kteří úrazem, nemocí či vrozenou vadou ztratili tvořivou schopnost rukou.</p> <p>Mnozí z nich jsou upoutáni na lůžko či invalidní vozík a ve svém každodenním životě jsou závislí na pomoci druhých. Tito lidé se však nevzdali a navzdory osudu rozvíjejí svůj umělecký talent a malují neobvyklým způsobem. Štětec vedou ústy nebo nohou.<br />
„Najdeme je po celém světě, vědí o sobě, jsou členy nebo stipendisty Celosvětového sdružení malířů malujících ústy a nohama se sídlem v Lichtenštejnsku,“ připomněla Blanka Tauberová.<br />
Zakladatelem Sdružení je Erich Stegmann, který byl od svých dvou let ochrnutý po nemoci na obě ruce. Byl velmi nadaný a měl velký organizační talent. Sám zpočátku kontaktoval stejně postižené v různých částech světa. Počet jeho „kolegů“ rostl a v roce 1956 dal vzniknout výše jmenovanému Sdružení malířů.<br />
Postupně pod vedením Sdružení vznikala ve více než čtyřech desítkách zemí nakladatelství, která v jednotlivých státech tyto malíře představují veřejnosti. V roce 1993 vznikla nakladatelství i ve střední Evropě, konkrétně v Polsku, Maďarsku a České republice. Lidé tyto malíře znají hlavně z pohlednic – přání.<br />
Umělci představují své práce v podobě vánočních a velikonočních přání, přání ke slavnostním příležitostem a v kalendářích.<br />
„Sjednocujícím motivem a cílem těchto umělců bylo a zůstává ukázat veřejnosti, že ani člověk s postižením není v životě pasivní, ale tvoří a pracuje podle svých možností jako všichni ostatní lidé. Snaží se v životě prosadit, pro druhé něco vytvořit, být také užitečný,“ uvedlo vedení nakladatelství UMÚN.<br />
Právě to u nás představuje práce těchto malířů. Nezaměřuje se ale jen na ně, kontaktuje i jiné občany s tělesným postižením. Do své činnosti a práce při přípravě zásilek přednostně zapojuje lidi s postižením. Vedle nabídky práce pro lidi s handicapem také podporuje některé sociální projekty zaměřené na zlepšování začlenění těchto lidí do běžného života. </p> <p>„Obrázky je možné vidět v provozní době knihovny, tedy během prázdnin od pondělí do středy. Pokud by zájemci chtěli výstavu navštívit v jiných dnech, tak stačí zatelefonovat na číslo 318 821 186 a knihovnice tuto návštěvu ochotně umožní,“// řekla vedoucí knihovny Blanka Tauberová.</p> <p> A kdo má zájem se s těmito lidmi v Sedlčanech setkat, může přijít ve čtvrtek 30. srpna do knihovny. Od 15 hodin se zde uskuteční slavnostní rozloučení s výstavou a setkání s malíři.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.
JINDŘICHŮV HRADEC: Celých 60 let pracoval punčochářský mistr Tomáš Krýza v malém domku v Jindřichově Hradci na betlému, který byl už ve své době unikátem. Dnes je zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě. Obyvatelé Jindřichova Hradce si svého betléma váží a jeho návštěva ve zdejším muzeu tu už tradičně patří k vánočním svátkům. V našem podcastu vypravuje etnografka muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová o historii betlémů obecně, o materiálech, které se používaly na jejich výrobu, a také o organizacích sdružujících přátele betlémů u nás i v zahraničí. Hlavním tématem podcastu jsou ale samozřejmě hradecké jesličky a jejich autor. "Mistr Krýza vyráběl přes den punčochy a po večerech a o svátcích pracoval na svém betlému. Vyřezal skoro 1400 figurek, přičemž 150 z nich se pohybuje. Takovou práci si asi nikdo nedokážeme představit, protože jí v podstatě věnoval celý život. O Vánocích pak hotové části svého díla předváděl sousedům. Dokonce prý sám osobně točil klikou, aby betlém rozpohyboval. Dnes už ho pohání elektromotor, ale některé trochu kuriozní Krýzovy součástky v tom mechanismu zůstaly, třeba kus kolovrátku, špulky od nití nebo váleček na nudle," říká Alexandra Zvonařová, která je hostem prosincového podcastu Místní kultury.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818