Podmalba na skle s certifikátem kvality
<p>LUČANY: Lidová podmalba na skle se rozšířila do do Čech díky schopnostem prostých sklářských malířů. V minulosti to bývaly významné předměty, které zdobily lidské příbytky, v rodinách se věšely v hlavní místnosti nad stolem nebo se z nich vytvářely malé oltáříky obyčejně na kostnech (prádelní skříň) a truhlách spolu s různými soškami svatých.</p> <p>„Kdysi se sklem zdobily hliněné nádoby, později objevili pravděpodobně sami mistři skláři možnost malovat na sklo. První pokusy malby na sklo se datují dva tisíce let zpět, ale ke skutečnému rozšíření došlo o mnoho staletí později. Technika podmalby na zadní stranu skla vznikla jako řemeslo až na konci šestnáctého století především v Itálii, která v té době byla sklářskou velmocí. Odtud se šířila po celé Evropě,“ uvádí něco z historie techniky, které se sama věnuje, Pavlína Jůnová, energická mladá žena ze Sedmidomí v Jizerských horách.<br />
Tato lidová umělkyně a malířka replik měla celý život příležitost poznávat nejrůznější techniky zdobení skla a výrobu sklářských produktů. Lidové podmalby na skle ji podle vlastních slov zaujaly, a protože od malička malovala kdeco, postupně začala s touto technikou a ozdobila svůj domov.<br />
Pod rukama jí vznikají jemné a krásné obrázky, které si ovšem nenechává jen pro sebe. Komentuje to slovy:<br /> „Dělá mi radost, když má zákazník a budoucí majitel mé produkce z obrázků hřejivý pocit. Alespoň poznají, že nejsou z nějaké fabriky nebo dílny, kde se obrázky vyrábějí jako na běžícím pásu. Chtěla jsem se také odlišit od průmyslových výrobců tím, že jsem se přihlásila o udělení certifikátu Regionální produkt Jizerské hory.“<br />
Certifikát Regionální produkt Jizerské hory je označení výrobků a především podpora drobných podnikatelů ve venkovských oblastech – lidí, kteří podnikají v obtížných podmínkách, zvyšují místní zaměstnanost a spoluvytvářejí jedinečnost regionů. V neposlední řadě pokračují v tradicích svých předků a svou produktivitou vytvářejí specifické a originální produkty vedle prefabrikovaného a unifikovaného zboží supermarketů.<br />
V regionu Jizerské hory, kam patří Frýdlant, Liberec, Jablonec nad Nisou a Tanvald, lze najít dnes již několik desítek výrobců, ať už jde o potravinářské výrobky nebo umělecké předměty, jejichž výrobky mají charakter a punc oblasti, kde vznikly, a jinde se nedají koupit.<br />
Patří k nim Pavlína Jůnová. Také v jejím případě prezentuje značka Regionální produkt kvalitu a originalitu její práce.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818