<p>OLOMOUC: Pokaždé bylo plno, hlásí Muzeum umění Olomouc po čtyřech měsících fungování výukových pořadů z cyklu Co umění umí, které jsou určeny pro nejmenší děti ve věku dvou až šesti let. Cílem projektu je přivést nejmenší děti do muzea a hravou formou jim přiblížit probíhající výstavy.</p> <p>A zájem rodičů je natolik velký, že muzeum rozšířilo nabídku na dva termíny.<br /> Edukační oddělení Muzea umění Olomouc pořádá cyklus animací Co umění umí od září loňského roku. Pravidelně jednou měsíčně se nejmenší děti v doprovodu rodičů dozvídají jednoduchou a především hravou formou zajímavosti o aktuálních výstavách. „Například na výstavě Pro tentokrát nesedat, která představovala muzejní sbírku sedacího nábytku, mohly děti samy pomalovat židličku, mezi barokními sochami Jiřího Antonína Heinze si vyzkoušely, jaké je být sochou, a na výstavě Dalibora Chatrného animace začínala kreslící rozcvičkou, protože se děti musely připravit na malování oběma rukama,“ vzpomněla některé dosavadní aktivity lektorka a iniciátorka cyklu Co umění umí Michaela Johnová Čapková.<br />
Zájem o animace pro nejmenší děti byl podle ní od začátku velký, a to natolik, že muzeum již program každý první čtvrtek v měsíci nabízí nejen v 10 hodin dopoledne, ale také v odpoledním termínu od 15.30 hodin.<br />
„Připravujeme animační programy pro všechny typy škol, tedy i mateřinky, ale pořady pro dvou až šestileté děti v naší nabídce dosud chyběly. Z popularity, která doposud cyklus Co umění umí provází, je zřejmé, že tento typ programu chyběl i rodičům. Máme samozřejmě radost, že naše nabídka má takovou odezvu,“ řekla Johnová Čapková.<br />
Další animační program pro 2 – 6leté děti se uskuteční již ve čtvrtek 2. února.<br />
„Nese název Hradovánky a podnikneme s dětmi objevnou a napínavou výpravu do sklepení Arcidiecézního muzea Olomouc. Malí i velcí se dozví, jak to bylo s olomouckým hradem a celou akci zakončíme výtvarným úkolem,“ nastínila průběh lektorka.<br />
V březnu pak cyklus pokračuje v Muzeu moderního umění animací Dům plný obrazů. Ve stálé expozici Dům milovníka umění, která je originální přehlídkou umění a řemesla z přelomu 19. a 20. století, se děti dozvědí, jakými předměty se lidé obklopovali před sto lety.</p> <p> Vstup na animace z cyklu Co umění umí je zdarma. Rodiče si však podle Johnové Čapkové mají rezervovat místa, a na telefonním čísle 585 514 174 nebo emailu johncapkova@olmuart.cz.</p> <p>Muzeum umění Olomouc se snaží přivést děti různého věku do výstavních sálů dlouhodobě a systematicky. Edukační oddělení muzea připravuje pro školy všech typů animační programy, komentované prohlídky nebo workshopy. Zájemci mohou na výstavách využít i samoobslužné pracovní listy, které jim umožňují poznání tématu prostřednictvím plnění úkolů. Vloni také stálou expozici Arcidiecézního muzea Olomouc obohatily herní prvky, například velké skládací kostky, které malé i velké nejen zabaví, ale také se díky nim blíže seznámí s exponáty. Nabídky lektorského oddělení v loňském roce využilo zhruba čtyři tisíce žáků a studentů.</p> <p>http://www.olmuart.cz/MUO/NOVINKY/aktuality/aktualita-animace-co-umeni-umi-2012/</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“