<p>KLÁŠTEREC NAD OHŘÍ: Divadelní společnost KLAS v Klášterci nad Ohří je velice činným amatérským divadelním souborem. S výsledky své práce se poměřuje na nejrůznějších divadelních přehlídkách, a to úspěšně. Vloni mohli jeho inscenaci Příliš hlučná samota docenit i diváci Jiráskova Hronova.</p> <p>Vedoucí a dobrý duch souboru, znamenitý herec Jan Milota o kláštereckém KLASu a jeho zrodu říká: „S trochou neskromnosti si dovolím tvrdit, že na počátku všeho byl divadelní kroužek při Kulturním domě v Klášterci nad Ohří. Samozřejmě, že nebyl prvním divadelním souborem ve městě. První divadelní spolek, o kterém víme, byl v Klášterci založen již roku 1860. Další ochotnická vlna přišla po roce 1945 a byla přeťata až rokem 1968. Oním počátkem však myslím novodobou divadelní tradici v Klášterci, která kontinuálně trvá od roku 1970 až do dnešních dnů. Divadelní kroužek při Kulturním domě v Klášterci nad Ohří na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století přijal název Divadelní společnost KLAS (KLášterecká Amatérská Společnost ).“</p> <p> To byl však pouze počátek množení divadelních aktivit v Klášterci. Záhy se zrodila jakási první odnož KLASu, soubor Kandrdas. Vznikla v roce 1993. Jan Milota to komentuje po svém, a sice, že parta „mladých“ se už nemohla dívat na ty „staré, zasloužilé“. A tak vzniklo další, tehdy autorské divadlo se zaměřením na dětské diváky. Od roku 1998 byl soubor Kandrdas na mateřském souboru již nezávislý.</p> <p> V roce 1997 se začalo veřejně hovořit o privatizaci Kulturního domu v Klášterci nad Ohří. KLAS měl slušný fundus, ovšem ten spadal do majetku kulturního domu. Jediným schůdným řešením byla právní subjektivita a převod majetku. V září roku 1997 založili členové Divadelní společnosti KLAS Sdružení občanů pro podporu ochotnického divadla, které v roce 2004 přijalo název po svém zakládajícím souboru, tedy Sdružení Klas. Velmi úzký vztah ke Kulturnímu domu však má sdružení dodnes.</p> <p> „Lidé v nově založeném sdružení byli v podstatě totožní s lidmi ze společnosti KLAS,“ pokračuje Jan Milota ve svém líčení. „Získali jsme od radnice, jako sdružení, do pronájmu vlastní zkušebnu. Dostávali jsme, jako sdružení, dotace a cílevědomě jsme, jako KLAS, množili technické vybavení. Začali jsme, jako KLAS, zkoušet s renomovaným autorem a režisérem Pavlem Fialou novou hru. Zkušebnu jsme kdykoli, jako sdružení, měnili v divadelní sál a svobodně hráli představení. Z původní zkušebny jsme byli, jako sdružení i jako KLAS, po nějakém čase vypovězeni, ale brzy jsme dostali od města náhradní. A zkoušeli jsme s renomovaným autorem a režisérem další hru. Sdružení se stalo pro společnost KLAS servisní organizací.“</p> <p> To vše nemohlo ujít pozornosti lidí, kteří uvažovali o vlastní divadelní aktivitě a hledali servis. Činnost sdružení, alespoň zpočátku, nebyla až tolik podporující, ale byla docela jistě inspirativní. A výsledek se brzy dostavil, a to v podobě kláštereckých divadelních žní. Je to myšleno stejně obrazně jako věcně. Po roce 2002 se přihlásil soubor Klapot, vznikly soubory Pyramida, Zdrhovadlo, Bez angažmá. Kandrdasu se narodil Kandrdas junior, začalo se zkoušet divadlo na gymnáziu… Zkrátka došlo to tak daleko, že od roku 2003 pořádají v Klášterci vlastní divadelní přehlídku. A tu, stejně jako činnost některých ze jmenovaných souborů, již plně podporuje Sdružení Klas. Jak jinak, přehlídka nese název Klášterecké divadelní žně.</p> <p> Letos se Klášterecké divadelní žně konají od 29. 10. 2011 podeváté, tentokrát jako česko-slovenské. Není to již jen přehlídka kláštereckých souborů, jak tomu bylo v prvních ročnících. Postupem času se z Kláštereckých divadelních žní stala přehlídka výběrová, na níž se mohou diváci seznámit s těmi nejzajímavějšími inscenacemi, které se v amatérském divadle urodily. Je tomu tak i letos včetně možnosti zhlédnout dvě přední inscenace hostujících slovenských souborů.</p> <p> Program přehlídky viz přiložený plakát.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.