<p>SEMILY: Již potřinácté se v Semilech uskuteční přehlídka divadelních, loutkářských a hudebních souborů s tradičním průvodem a máčením poroty v Jizeře. Přehlídku zahájí předtančení skupiny tanečnic z Dánska, po níž následuje premiéra domácího divadelního souboru PODIO. Hru dánského dramatika L. Horberga Pepe z kopce upravil pro potřeby semilských ochotníků Zdeněk Lindner.</p> <p>Semilský paroháč a semilské PODIO jsou spojené nádoby.<br />
Ostatně, hlavním hybatelem přehlídky i souboru je jedna vůdčí osobnost, a sice Zdeněk Lindner, principál, dramaturg a režisér semilských ochotníků a samozvaný prezident přehlídky. Na otázku, jak se zrodil Semilský paroháč, jsme nalezli odpověď právě u něho:<br />
„Na začátku byla má nevěsta Jiřinka, tenkrát ještě ne Lindnerová, ale Havlová. Byla členkou divadelního souboru Vavřinec při ZUŠ Na Popelce v Praze 5. V roce 1996 přijela na prázdniny po celostátní přehlídce Loutkářská Chrudim. Navrhla mi, jestli bych nemohl v Semilech uspořádat divadelní minipřehlídku loutkářských souborů, která by byla nesoutěžní a hlavně bez stresů z hodnocení, a že by každý soubor svého porotce vymáchal v řece Jizeře. Ta myšlenka mě nadchla. Netušil jsem, jaký ´bič´ jsem si do dalších let upletl nejen na sebe ale i na kolegy ze souboru. Ale chuť byla obrovská. Akce, které jsem dal jméno Setkání 96, proběhla za pomoci semilských ochotníků v sále místní radnice. Účastnily se tři soubory – už zmíněný Vavřinec ZUŠ Praha 5, plzeňský Rámus a semilský soubor PODIO. Přehlídka se zdařila. Porotci – manekýni byli máčeni, zahrálo se, pozpívalo a posedělo. Setkání to bylo příjemné, ale nic dalšího do budoucna jsme neplánovali.“</p> <p> Setkáním 96 ale vše neskončilo. V roce 1998 se Z. Lindnerovi a spol. zastesklo po divadelním setkání, a tak pozvali několik loutkářských a činoherních souborů. Vznikla tak přehlídka Semilský Paroháč. A proč paroháč? Protože ve znaku města Semil se prohání pod hvězdami jelen. Nehráli jen herci, ale i muzikanti. Během příštích ročníků začal být organizátorům divadelní sál radnice těsný, a tak se některé činoherní projekty odehrávají i v sále KC Golf Semily. Semilský Paroháč se stal setkáním kamarádů a jakousi dočesnou toho, co se v českých a moravských luzích na divadelních prknech nového a dobrého urodilo.</p> <p> Hlavní tíhu celé akce nesou semilští ochotníci a jejich příznivci a kamarádi, připravují vše, čeho je k bezvadnému průběhu přehlídky zapotřebí včetně občerstvení, bydlení pro členy zúčastněných souborů atd. Organizátoři přehlídky získávali rok od roku větší a větší podporu vedení města Semily, sponzorů a přátel divadla. Semilský Paroháč se stal pojmem kulturního kalendáře nejen města Semily a jeho nejbližšího okolí, ale má příznivce v celé republice. Diváci se na přehlídku těší, čekají, že znovu uvidí „staré známé“, ale i něco nového. A to je největší odměna a povzbuzení pro pořadatele.</p> <p> K tomu, jak se vybírají inscenace do programu přehlídky a zda soubory dojdou nějaké zpětné vazby na svá představení, když se nepočítá s odbornou porotou, Zdeněk Lindner vysvětluje, že mají okruh souborů, které u nich pravidelně vystupují, a o kterých vědí, že mají svou kvalitu. Jde hlavně o loutková představení pro děti, ale i dospělé. Program doplňují o inscenace souborů, které sledují na přehlídkách, a to především národních. V posledních letech se již samy hlásí a je pro ně nejspíš potěšení a radost se na Semilském Paroháči prezentovat. Tíhu a zodpovědnost za výběr a skladbu přehlídky bere na sebe samozvaný prezident, tedy Zdeněk Lindner. Většina diváků i účinkujících zůstává po představení na přehlídce, setkávají se v prostorách dění, oslovují se, předávají si dojmy o viděném. Protože součástí přehlídky jsou i vystoupení různých muzikantských seskupení, tančí se mnohokrát až do časných ranních hodin. Účinkující bývají nezřídka překvapeni nejen velkou účastí, ale i reakcí diváků, a rádi se do Semil vracejí. Lindner závěrem konstatuje: "Tady se prostě hraje dobře… Pokud nepočítám ty porotce – paňáky, kteří skončí v říjnově chladné vodě řeky Jizery, tak porotce nemáme. Přehlídka je o příjemnu a pohodě. Žádný stres z poroty a špatného ohodnocení!“</p> <p> 13. ročník přehlídky Semilský paroháč se uskuteční ve dnech 13. ‒ 15. října 2011 v prostorách semilské radnice a Kulturního centra Golf Semily. Na programu má 14 inscenací pro děti i dospělé, dále vystoupení tanečních a hudebních skupin. Nebude chybět tradiční průvod a symbolické vymáchání porotců v Jizeře.</p> <p> Program přehlídky Semilský paroháč 2011 <p> O divadelním souboru PODIO Semily
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.