<p>PRAHA: Jen málokdo z nás si při představě člověka s mentálním hendikepem vybaví úspěšného umělce či filmaře. A přesto existují a jejich díla již několik let prezentuje veřejnosti občanské sdružení Inventura, které také vede pro lidi s tímto hendikepem tvůrčí dílny. O tvorbě nadaných hendikepovaných tvůrců jsme si povídali s představitelkou sdružení Lenkou Vochocovou.</p> <p>Můžete nám v krátkosti představit vaše sdružení?</p> <p>Inventura je občanské sdružení, které funguje jako určitá umělecká akademie – vzdělává lidi s mentálním hendikepem v oblasti umělecké tvorby (filmu, divadla, výtvarného umění, publicistických žánrů) a zveřejňuje jejich tvůrčí výstupy s cílem zaujmout co nejširší publikum. Vycházíme z toho, že v této komunitě je řada talentovaných tvůrců, kteří mají navíc často specifickou imaginaci a zajímavé životní příběhy, a jsou schopni s podporou profesionálů tvořit konkurenceschopné umění. Sami tak mohou přispět k oslabování předsudků vůči schopnostem lidí s mentálním hendikepem a možnostem jejich zapojení do společnosti.</p> <p>Co vás osobně přivedlo k nápadu založit sdružení právě takového charakteru?</p> <p>Začala jsem pracovat jako dobrovolná asistentka v občanském sdružení Osa, které poskytovalo lidem s mentálním hendikepem asistenci při cestování, trávení volného času a obecně se zaměřovalo (a jako o.p.s. Fosa stále zaměřuje) na jejich osamostatňování. Zažívala jsem se svými klienty spoustu zajímavých i vtipných situací a v řadě případů mi jejich postřehy nebo reakce připadaly inspirativní. Lidé v mém okolí ale měli většinou člověka s mentálním hendikepem zařazeného v určité šabloně a moje historky je překvapovaly, připadalo jim nereálné, že by tito lidé byli schopní takhle uvažovat. Tehdy jsem si řekla, že tolik potřebné asistenční služby je k plnému přijetí lidí s mentálním hendikepem jejich okolím třeba podpořit i osvětou namířenou k nejširší veřejnosti. Moje profesní zázemí je v oblasti komunikace (žurnalistiky a mediálních studií), a tak se nabízelo přistoupit k celé věci tvořivě a s nadhledem, skrze publicistiku a uměleckou tvorbu. Kamarád mě v tom podpořil a společně jsme založili sdružení, jehož cílem bylo od počátku vzdělávat lidi s mentálním hendikepem ve filmové tvorbě a pro veřejnost organizovat festival, který bude prostřednictvím filmu šířit informace o tom, kým ve skutečnosti jsou lidé s mentálním hendikepem – že se jedná o jednotlivce s individuálními životními příběhy, potřebami, dovednostmi. </p> <p>Jakým uměleckým činnostem se ve vašem sdružení hendikepovaní tvůrci věnují? </p> <p>V současné době natáčíme krátká videa na nejrůznější témata, která naše filmaře a filmařky zajímají (globální oteplování, zahlcení světa odpadky, život v denních stacionářích, spřátelené kulturní aktivity), a průběžně pracujeme na projektech delších dokumentárních filmů. První z nich s názvem Pozemšťané, koho budete volit? o volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 získal již dvě významná ocenění. Naše Divadlo Inventura, soubor, jehož cílem je stát se prvním profesionálním divadlem herců a hereček s mentálním hendikepem v ČR, připravuje podzimní reprízy svého kabaretního představení, rozhlasová dílna pracuje spolu s Českým rozhlasem – Radiem Wave na prvním inventurním rozhlasovém pořadu. Fotografové a výtvarníci pravidelně vystavují v pražských kavárnách nebo kulturních centrech. Texty našich psavých kolegů a kolegyň spolu s ostatními výstupy zveřejňujeme na našem webu, ale nedávno byl jeden z nich otištěn i v týdeníku Respekt. Připravujeme také k vydání první knihu založenou na deníkových zápiscích jedné z našich autorek.</p> <p>Od roku 2006 pořádáte každoročně Normální festival, kde prezentujete filmy a jiné umělecké výstupy lidí s tímto postižením. V čem vidíte sílu jejich umělecké a publicistické výpovědi? </p> <p>Kromě toho, že mají často velmi specifickou životní zkušenost a nelehké životní osudy, z nichž mohou ve své tvorbě čerpat, oslovují naši tvůrci a tvůrkyně, ale i jejich kolegové ze zahraničí, svá publika zřejmě hlavně svojí přímočarostí, spojováním běžně nespojovaných věcí, bezhraniční imaginací, tím, že věci netvoří na efekt, ale vyjadřují svoje myšlenky a vize tak, jak je sami vyjádřit chtějí nebo potřebují. U každého z nich to je ale samozřejmě individuální, někteří z nich mají přirozený talent vytvářet nečekaná a vtipná díla, jiní jsou naopak svázaní konvencemi a je třeba jejich tvořivost uvolňovat. Zvláštní a intenzivní zážitek z jejich umělecké tvorby vzniká zřejmě také tím, že často balancují na hranici umění a jakéhosi trapna. Nebojí se tvořit o sobě samých, o zdánlivě banálních věcech, ve kterých se ale všichni poznáváme a můžeme díky nim nahlížet i své konání. Vyjadřují věci jednoduše a přímo, a to může být v umění velmi efektní.</p> <p>Vaše sdružení funguje od roku 2005. Proměnilo se nějak chápání lidí s tímto hendikepem společností? Cítíte nějaké pozitivní změny v tomto směru?</p> <p>Nemůžu samozřejmě mluvit za celou společnost ani vyjadřovat soudy o trendech, pro které nemám žádné systematické podklady. Lidé, kteří přijdou do styku s tvorbou z našich dílen nebo od našich zahraničních partnerů, ale většinou reagují pozitivně až nadšeně, je u nich patrné překvapení, je vidět, že se baví nebo jsou zasaženi. Setkání s lidmi s mentálním hendikepem a jejich uměním je pro většinu z nich, alespoň podle toho, co sami říkají, velmi intenzivním zážitkem. K určité proměně určitě dochází. Kromě velmi nápadných aktivit, jako jsou ty naše, lidé s mentálním hendikepem začínají být díky činnosti mnoha organizací více přítomni v běžném životě, s transformací sociálních služeb snad definitivně končí období jejich prostorové segregace a pro ostatní tak bude snazší naučit se s tímto typem jinakosti pracovat a přijímat ho. </p> <p>Vaši hendikepovaní filmaři a filmařky tvoří filmy spolu s profesionálními umělci. Co se mohou takto odlišní tvůrci od sebe vzájemně naučit? Jak se mohou navzájem inspirovat?</p> <p>Profesionálky a profesionálové předávají našim studujícím samozřejmě hlavně odborné zkušenosti, seznamují je s různými žánry a technikami, dávají jim zpětnou vazbu. Pro ně samotné pak práce s lidmi s mentálním hendikepem bývá šancí nahlédnout témata z jiného úhlu, nechat se inspirovat otevřeností otázek nebo výpovědí, naučit se trpělivosti, jinému přístupu, poznat blíže život lidí s hendikepem, který pak mohou tematizovat ve své tvorbě. </p> <p>Spolupracujete s nějakými dobrovolníky? </p> <p>Dobrovolníci nám pravidelně pomáhají s organizací Normálního festivalu a z některých z nich se stali i naši dlouholetí spolupracovníci. Ale vzhledem k tomu, že získat finanční podporu neziskových tvůrčích aktivit je stále obtížnější, budeme všichni, kteří teď máme díky podpoře ze dvou grantů Evropského sociálního fondu v Inventuře placené zaměstnání, zřejmě od prosince dobrovolníky a dobrovolnicemi, aby inventurní aktivity mohly vůbec pokračovat dál. I to je samozřejmě cesta, věnovat se práci v neziskovce jako své volnočasové aktivitě. Jen je pak obtížnější získat příslib dlouhodobější (a tedy systematické a kvalitní) spolupráce s profesionály, kteří musejí dát často přednost placené zakázce před zajímavou, ale nehonorovanou prací. Bez peněz se dnes zkrátka kvalitní umění dělá jen obtížně.</p> <p>Připravujete opět na letošní rok Normální festival? Kdy se bude konat a na co se mohou návštěvníci těšit? </p> <p>Normální festival se letos uskuteční v návaznosti na mezinárodní konferenci nazvanou Dobýváme veřejný prostor, na níž se v Praze během dvou dnů představí více než 40 zahraničních organizací pracujících v oblasti tvůrčí práce s lidmi s mentálním hendikepem. Konference je vyvrcholením projektu mezinárodní spolupráce podpořeného z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, jehož cílem je mimo jiné mezinárodní výměna zkušeností v této oblasti a prezentace dobré praxe prostřednictvím publikace, konference a dalších aktivit.<br />
Konference se uskuteční 10. a 11. listopadu 2011, šestý ročník Normálního festivalu naváže slavnostním zahájením 11. 11. a bude pokračovat až do neděle 13. 11. Kromě filmů bude k vidění například vystoupení rakouského pohybového divadla Ich bin OK nebo výstava děl z mnichovského ateliéru HPCA. Díky konferenci se těšíme hlavně na spoustu workshopů, které se nám loni velmi osvědčily.</p> <p>Více info na:<br />
www.inventura.org<br />
www.normalfest.cz<br />
lenka@inventura.org</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: V prosinci vyšlo aktuální číslo Divadelní revue s názvem Živá síla scénografie: prostor, tělo, vjem. Zaměřuje se na téma scénografie, v co nejširším pojetí a v co největším historickém záběru. Částečně se vrací i k Pražskému Quadriennale a připomíná sympozium Scenography Working Group IFTR/FIRT. Je věnováno dlouholeté vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, iniciátorce vzniku Divadelní revue a někdejší organizátorce sympozia SWG IFTR/FIRT, Evě Šormové, která by se letos dožila osmdesáti let.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.