<p>Praha: Kavárna s bohatým kulturním programem café V lese vdechla pražské čtvrti Vršovice ojedinělé kouzlo a radostnou nevázanou živost. Snad každý večer se zde koná nějaké představení, literární čtení či koncert amatérských nebo profesionálních umělců. Důvody k založení právě takové kavárny nám popsal v rozhovoru její majitel Ondřej Kobza.</p> <p>Proč jste se rozhodl otevřít kavárnu právě ve Vršovicích?</p> <p>Vzniklo to nahodile. Nebylo mým záměrem otevřít kavárnu právě zde. Před rokem mi moji kamarádi poslali sms, že ruší legendární kavárnu Shakespeare, kam každý den chodil Vráťa Brabenec z Plastiků. Nabídli mi, zda bych zde nechtěl mít sám vlastní kavárnu. Baví mě organizovat různé kulturní akce, bez toho nemůžu žít, je to můj způsob života. Možná je to i moje poslání být mostem pro poskytování zážitků druhým lidem. Když si myslím, že je něco dobré, tak chci, aby se o tom dovědělo více lidí. Proto jsem na nabídku kamarádů kývnul. Mým záměrem je, aby se zajímavé myšlenky, hudba, názory šířily dál. Chci lidi kolem sebe pozitivně ovlivňovat. </p> <p>Jaký kulturní program vaše kavárna nabízí?</p> <p>Baví mě provokovat. Proto říkám, že svoji kavárnu profiluji jako levicovou katolickou kavárnu. Katolická je proto, že já jsem katolík, v kavárně mám dokonce kříž od Františka Skály. Věřím, že to nevěřícím hostům nevadí, protože kříž je zároveň zajímavým uměleckým objektem. Svoji kavárnu opět lehce provokativně chápu rovněž jako levicovou. Na levém břehu Vltavy je již pravicově orientovaná kavárna Mlejn, tak na pravém břehu Vltavy je ta moje, levicová. Tím, že je levicová, myslím, že má blízko k myšlenkám Václava Bělohradského, Pavla Barši, Jana Kellera a dalších takto orientovaných filosofů. Co se týče kulturních akcí, snažím se, aby v kavárně bylo tak nějak pouličně živo, hraje tady pravidelně jeden můj romský kamarád na piano a každou neděli Gipsy jazz. Organizování koncertů mě baví, chci, aby moje kavárna žila spontánní hudbou. Nedávno byla v Praze skupina francouzských pouličních hudebníků. Když zjistili, že v Praze není možné hrát na ulici, tak si přišli zahrát do mé kavárny. Byli moc nadšení a rozhodli se tuto informaci vyvěsit na buskerské webové stránky. Proto věřím, že do kavárny zavítá mnoho dalších pouličních hráčů. Kromě koncertů pořádám různé tematické večery, diskuze. Nedávno se konal večer na téma sbírání starých věcí, něco takového, co známe ze Slavností sněženek. Tato setkání se budou ještě opakovat. Každé pondělí patří Pražské škole alternativ. Jedná se o zajímavé přednáškové večery zaměřené na různé politicko-sociální vize. Divadlo VOSTO5 u mě mívá pravidelné talkshow se zajímavými osobnostmi. </p> <p>Jak se vám podařilo tento projekt rozjet?</p> <p>Důležité bylo mít na něj energii a položit správné otázky lidem, kteří danou problematiku znají. Nikdy předtím jsem neměl bar, nikdy jsem neprovozoval žádnou kavárnu, nikdy jsem nic velkého neprodukoval, neměl jsem na začátku ani dostatek peněz, i přesto se mi podařilo vše zrealizovat. Proto doporučuji všem ostatním, kteří by chtěli začít podobně jako já, ať se toho nebojí, protože potřebné „know-how“ získají od lidí, kteří se již v dané oblasti pohybují. Na vše je možné se zeptat a já rád všem případným zájemcům osobně poradím. Zajímavý je také aspekt reklamy. Vlastně žádnou reklamu nepotřebuji. Když připravuji nějakou akci, tak na ni pozvu své známé, kapela pozve své známé a lidé opravdu přijdou. Jedná se o desítky či stovky lidí. Reklama je pro mě to, že udělám dobrou akci, o které si lidé sami navzájem mezi sebou dál řeknou. </p> <p>Kdo se podílel na výzdobě zajímavého retro interiéru kavárny?</p> <p>Logo kavárny a grafiku mi vytvořila výtvarnice Alžběta Skálová a interiér navrhla scénografka Iva Němcová. Nedávno jsem také otevřel další sklepní prostory. Interiér nové části pro mě navrhne František Skála. Mojí snahou je, aby vše od cukříčků ke kávě (na kterých máme logo a heslo „svět v háji, my v lese“) až po retro skleničky (hořčičáky) dotvářelo jedinečnou inspirativní atmosféru. Zvláštností je, že v domě, kde se nachází moje kavárna, byl i první pražský bordel s teplou vodou. Tuto atmosféru chci částečně uchovat, leč v trochu jiném významu toho slova. Spíše kabaret v původním smyslu – prostor pro spontánní realizaci nejrůznějších kumštýřů. </p> <p>Jaká jsou vaše přání do budoucnosti?</p> <p>Aby se do dvou let Vršovice staly kultovní a především kulturní částí Prahy. Nyní zde vznikají zajímavé podniky, například kousek od mé kavárny za rohem leží skvostná kavárna Sladkovský. Zapojujeme se i do „pouličních“ projektů. Na září připravujeme v rámci dne Zažít město jinak (pořádané neziskovou organizací Automat), promítání filmů o starých Vršovicích na fasády domů. Mojí hlavní koncepcí je vytvářet kulturu ne v centru města, které je plné turistů a není zde již mnoho kulturního vyžití pro skutečně residenty, ale v okrajových částech, kde více žijí místní lidé. Je to pro mě větší výzva. Vršovice mají silný genius loci, cítím, že atmosféra se zde blíží pařížskému Montmarteru. Mnoho lidí se do těchto míst právě kvůli tomu nyní stěhuje. Přeji si, aby tento trend pokračoval a stěhovaly se sem třeba i některé neziskové organizace. Chci také dále podporovat místní komunitu a českou produkci. Když jsem například vybíral pivo, tak jsem si vybral malý český pivovar. Kávu nakupuji za rohem, v jedné pražírně. Rovněž podporuji sousedské vztahy a vytvářím pro zdejší obyvatele, ale i pro ty, kteří sem zavítají třeba jen na krátkou chvíli, příjemné prostředí. V kavárně se lidé mohou seznamovat, prožít svoji první schůzku, nasbírat inspiraci pro knižní prvotinu, probrat pracovní plány, a tak se posunout zase někam o kus dál. Moje kavárna jim k tomu poskytne ojedinělé inspirativní zázemí.</p> <p>Více info na:<br />
http://www.cafevlese.cz</p> <p>Adresa kavárny:<br />
Krymská 12, Praha 10 – Vršovice</p> <p>Otvírací doba:<br />
po – pá: 17:00 – 01:00<br />
so – ne: 18:00 – 01:00</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.