Svědek minulosti čeká na verdikt

<p>ZAHRÁDKA: V roce 1969 padlo rozhodnutí o stavbě vodního díla Želivka, zásobárny pitné vody pro Prahu a část Středočeského kraje.</p> <p>Při realizaci záměru musela být zbořena také obec Zahrádka, z níž dnes zůstalo jen několik drobných artefaktů a kostel sv. Víta.</p> <p>Kostel lze označit za dnes již jediného svědka 700leté existence zmizelého městysu Zahrádka. Nachází se v těsné blízkosti okraje vodní hladiny, která tak zasahuje polovinu původního území obce. Její druhá část musela být právě pro svou blízkost vodní hladině a kvůli přísným hygienickým opatřením v rámci prvního ochranného pásma srovnána se zemí také. Zdá se, že kostel zachránil jeho historický význam a dodnes stále neurčené vnitřní výmalby. </p> <p>Jeho původ můžeme datovat přibližně do 12 století. O sto let později král Přemysl Otakar I. postupuje písemně ves s kostelem a přilehlým újezdem pražské Vyšehradské kapitule. Jedná se tedy o první přímou zprávu o kostele. V druhé polovině sedmdesátých let v něm proběhl archeologický průzkum, který odhalil gotické nástěnné malby ze 14. století. Názory na jejich symboliku se různí, ale jedna z teorií se zmiňuje o možnosti, že by zde mohl být vyobrazen genealogický cyklus přemyslovského rodu, což by z něj činilo památku významem srovnatelnou s rotundou sv. Kateřiny ve Znojmě. Tuto teorii prosazoval především historik umění Karel Stejskal, známý především svými studiemi nástěnných cyklů císaře Karla IV. na Karlštejně, která se nám dnes dochovala jen v renesančních kopiích. </p> <p>V současnosti se určením výmalby v kostele sv. Víta zabývá Petr Severa z restaurátorského oddělení Národního památkového ústavu, územního pracoviště v Telči. NPÚ jako vlastník kostela současně intenzivně spolupracuje s občanským sdružením Přátelé Zahrádky, do jehož činnosti se zapojila i rodina Čihákových. Jan Čihák zná Zahrádku od dětství, kdy zde trávil prázdniny, a s místními rodáky zůstává v kontaktu. Ti se tu dvakrát v roce, na „dušičky“ a na svátek sv. Víta, setkávají. Zhruba třem stovkám pamětníků a přátel Zahrádky vytváří právě kostel zázemí. K významným datům jeho osudu patří i rok 1975, kdy měl být formálně odsvěcen, ale jak to však s odsvěcováním bývá, nikdo přesně nezná podobu takového úkonu. Nikdo z aktérů již není mezi námi, takže dotázat se na okolnosti tehdejšího odsvěcení není možné. Se Zahrádkou je neodmyslitelně spjat také její rodák Mons. Karel Vrána, který však v jejích posledních letech působil v Římě. Při současných setkáních se v kostele slouží mše, avšak původní oltář, který byl přenesen do nedalekého kostela v Košeticích, při obřadu připomíná už jen jeho fotografie. </p> <p>Hlavním záměrem o.s. Přátelé Zahrádky je zřízení památníku zátopové oblasti vodního díla Želivka. Kostel sv. Víta by měl být využit nejen jako prostor pro expozici o své historii a uměleckém významu, ale i o životě v dnes již zatopené oblasti. Její součástí by se měly stát například fresky sejmuté z kostela v Dolních Kralovicích, který v zátopovém území vodní nádrže zanikl spolu s celou obcí. Potíže s realizací tohoto projektu vypracovaného už v roce 1983 se vyskytují v zásadě dvě. První a obvyklou jsou finanční prostředky, druhou umístění kostela v prvním ochranném pásmu, které podléhá přísným hygienickým a bezpečnostním normám, což ovlivňuje možnost přístupu ke kostelu.</p> <p>Realizace projektu by nejprve vyžadovala téměř milionovou investici nezbytnou jen k aktualizaci dnes již poměrně zastaralého projektu. S postupujícím časem navíc rostou nutně náklady na opravy omítek a na fixaci nástěnných maleb, neboť kostel je od roku 1975 nevyužívaný a vlhkost na nejohroženějších stěnách dosahuje až do výšky dvou metrů. Přes tři miliony korun se odhadují výdaje spojené s vyřešením problémů s bezprostřední blízkostí vody. Další položky v seznamu tvoří úpravy okolí kostela (oplocení, zpevnění ploch, přilehlá zeleň) a doplnění mobiliáře kostela. Celkové náklady se tak patrně vyšplhají až k deseti milionům korun.</p> <p>Žádat takovou částku pro stavbu, která má dnes velmi omezené využití, a k níž je navíc špatný přístup, není snadné. Současný vlastník, tedy Národní památkový ústav, jí nedisponuje a peněz v krajských fondech je příliš málo. Možností tak zůstává jen zařazení kostela do Programu záchrany národního kulturního dědictví ministerstva kultury, kde však klíčovou otázkou zůstává identifikace nástěnných výmaleb. Samozřejmě by byl větší zájem je zachránit, pokud by se prokázalo, že se jedná o unikátní přemyslovský genealogický cyklus. Druhou variantou záchrany by se mohlo stát získání pro věc soukromého investora. Bohužel korporátní podpora kultury nebo tzv. korporátní sociální odpovědnost není u nás zatím příliš rozšířená. (Ve světě známá CSR corporate social responsibility, kdy velké obchodní společnosti na sebe berou odpovědnost za vliv svých aktivit na životní prostředí kulturu nebo další oblasti veřejné sféry. Viz např. článek Strojírenská firma a mistr SANTINI <p>Kostel se bez finančních prostředků nachází v situaci, kdy jeho problematická poloha šanci na jejich získání jenom snižuje. Dostává se tak bohužel do začarovaného kruhu, kde jediným východiskem nakonec může být určení významu maleb, které však každým rokem stále více chátrají.</p>