DLUHONICE: Nedaleko Dluhonic u Přerova stojí v polích nezvyklá betonová stavba. Dříve objekt pozorovatelny postavený r. 1963 pro potřeby štábu Civilní obrany (CO) okresu Přerov, po opuštění v polovině 80. let zanechaný svému osudu, nyní minimuzeum, patrně jediné svého druhu v České republice.
Přerod chátrající pozorovatelny v muzeum nebyl jednoduchý a hoden obdivu je tím více, že za ním stojí jediná osoba, mladý nadšenec z Přerova, bunkrolog a student dějin umění FF UP v Olomouci Jiří Doupal.
„Pozorovatelna je nebojový objekt, proto jí nepřísluší název bunkr. Neboť podle encyklopedií bunkrem lze nazvat vojenskou obrannou stavbu (a toto kritérium řada pozorovatelen nesplňuje). Pozorovatelny se stavěly vždy. Ano, již ve starém Egyptě lidé znali pozorovatelny,“ uvádí Jirka Doupal v charakteristice objektu na svých webových stránkách.
Na počátku všeho byl sen opravit si nějaký bunkr z období první republiky. Skutečnost, že se v okolí Přerova žádné bunkry nevyskytují, vedla k hledání jiného typu objektu. Pozorovatelnu u Dluhonic – místními obyvateli považovanou za elektrorozvodnu - se Jirkovi Doupalovi podařilo objevit v říjnu 2004. "Věděl jsem, že z toho objektu chci udělat muzeum, zároveň ale i místo, kam budu moct přijít posedět. Pozorovatelna mi tak velké míry nahradila zahrádku, díky ní mám kam utéct z panelového sídliště," vysvětluje.
Následovala snaha nalézt majitele a získat objekt do soukromého vlastnictví, komplikovaná faktem, že pozorovatelna jakožto utajený objekt není vedena v žádném katastru. Nakonec se vše podařilo a dne 22. 2. 2008 pozorovatelna změnila majitele.
Mohlo se začít s opravami. Vyvstala ovšem otázka, jak k rekonstrukci přistoupit.
"Rozhodl jsem se, že pozorovatelnu opravím do podoby z 60. let, kdy zastávala nejvíce úkolů. Snažil jsem se co nejvíce napodobit původní stav, zároveň jsem ale nechtěl odstraňovat pozdější doplňky a úpravy, pokud to nebylo vyloženě nutné," líčí Jirka svoji koncepci. Původní vzhled pozorovatelny a zamýšlené opravy konzultoval s pamětníky a bývalými členy CO v Přerově, provedl i průzkum omítek a barevnosti nátěrů. "Pokud jsem si nebyl něčím jistý, rozhodl jsem se ponechat vše v takovém stavu, aby bylo později možné provést adekvátní opravu, dodává."
Práce trvaly dva roky. Během nich došlo mj. k rozebrání a zpevnění dvou zídek, čištění ventilačních trubek, stěny dostaly nové omítky, dveře nátěr. Bylo třeba upravit také okolní terén zarostlý keři a kopřivami, přičemž i zához pozorovatelny získal podobu z 60. let. Veškerý průběh prací je detailně zdokumentován na webových stránkách pozorovatelny.
S pracemi pomáhali Jirkovi jeho otec a kamarád, opravu plechových dveří zajistili pracovníci odborné firmy.
Zároveň se Jirka pokoušel pořídit seznam předmětů umístěným v pozorovatelně. "Zpočátku jsem si vůbec nedovedl představit, jak pozorovatelna fungovala. Až při kontaktu s bývalými členy CO jsem získával stále jasnější představu," říká. Předměty sháněl porůznu, na burzách, v obchodech s vojenským vybavením, mnohé z exponátů tvoří dary.
Všechny náklady spojené s opravou objektu a pořizováním exponátů hradil Jirka z vlastních zdrojů, přičemž jeho jedinými sponzory byli rodiče. Nyní teprve bude žádat o různé dotace. Zajímá-li vás, proč to neudělal již předtím, tak tedy chtěl jsem mít za sebou kus práce. "Teď mohu předložit fotky opravené pozorovatelny a tím dát najevo, že to myslím vážně,“ vysvětluje Jirka, a o jeho vážných úmyslech nemůže být pochyb. Svědčí pro to mj. i jeho spolupráce různými organizacemi, např. HZS v Přerově a Olomouci či muzeem CO v Havířově. Velmi důležitá je spolupráce s ústavem CO Slovenska sídlícím v městečku Slovenská Ĺupča poblíž Banské Bystrice.
Koncepce minimuzea prošla svým vývojem. Na jeho konci stojí rekonstruovaný objekt představující plně vybavenou pozorovatelnu. Hlavním cílem je seznamovat návštěvníky s Civilní obranou a pozorovatelnou jako takovou a podporovat muzea a spolky v České republice i na Slovensku, které se problematikou CO zabývají, či opravují nějaký objekt pro muzejní účely. V neposlední řadě zde pak sehrála svou úlohu touha po seberealizaci.
Ke konci srpna 2009 byla pozorovatelna připravená ke slavnostnímu otevření, naplánovanému na 22. srpna. "Celý den pršelo, nikdo nepřišel," svěřuje se Jirka. Druhý den byl úspěšnější, dostavilo se asi 20 návštěvníků. Během dosavadních čtyř prohlídkových dnů navštívilo minimuzeum kolem stovky zájemců, což Jirka komentuje slovy: "Vzhledem k téměř nulové reklamě to považuju za úspěch."
Minimuzeum je otevřené každý první víkend v měsíci od dubna do října. Přítomnost průvodce signalizuje na stožáru vyvěšená státní vlajka. Jirka provádí sám, v uniformě pracovníka CO. Nejprve návštěvníky seznámí s rozdílem mezi Civilní obranou a Civilní ochranou, její historií a fungováním, poté přijde řeč na samotnou pozorovatelnu – o jaký typ stavby se jednalo, jaký byl její účel a funkce, neopomene ani historii a vývoj pozorovatelen na našem území od konce 50. let až do jejich zrušení v r. 1989. Následuje prohlídka interiéru, kapacita skupinky nemůže vzhledem k malým prostorům objektu přesáhnout počet čtyř osob. V prvním „pozorovacím“ patře jsou vystaveny předměty a přístroje sloužící k práci posádky CO, jejíž činnost je zde návštěvníkům objasněna. Zájemci mohou sestoupit do spodního patra – odpočívárny. Ta je osvětlena pouze petrolejkou, nachází se zde sklopná postel a ukázka protichemických prostředků jako např. gumové obleky či plynové masky. Tím dvacetiminutová prohlídka končí. Návštěvníci si pak venku mohou vyzkoušet nasadit plynovou masku, gumové rukavice nebo se vyfotit se samopalem. „To je spíše pro ty menší návštěvníky. V pozorovatelně nikdy žádná zbraň nebyla, tak aby jim to nebylo líto, mohou se s ním aspoň vyfotit,“ dodává Jirka.
Ač se jedná o vojenskou tematiku, rozdělení návštěvníků podle pohlaví je prý docela rovnoměrné. Z věkových skupin převažují lidé okolo 25 let. Všichni však mají jedno společné – skutečný zájem o danou problematiku. "Těší mě to. Nepřeju si mít z pozorovatelny továrnu na turisty, ale spíše takové malé muzeum, kam občas někdo zavítá," říká Jirka, a na otázku týkající se zahraničních návštěvníků dodává "Zatím ještě nedorazili, ale počítám s tím, že se jednoho dne objeví. Průvodcovský text v angličtině ještě připravený nemám, ale pracuji na něm."
Mimo návštěvní dny chodí Jirka pozorovatelnu kontrolovat. Údržba sestává z běžných úkonů. Poté, co zamete, vyvětrá, naolejuje zámky a poseče trávu, chvíli jen tak posedí a pak se vrací domů.
Nyní je pozorovatelna zazimovaná. Pro návštěvníky se otevře až o druhém víkendu v dubnu. Do té se mohou s objektem a činností jeho majitele více seznámit na webových stránkách http://www.poz.estranky.cz/.
