NOVÝ BOR: Novoborská akademie spojených kinematografií udílí každoročně ceny nejlepším českým filmům, hercům a režisérům. Letošní osmý ročník proběhl v úterý 7. října v Grandhotelu Pražák v Novém Boru. Sjelo se tu více jak padesát vedoucích kin z celé České republiky, aby předali ceny hned v několika kategoriích. Za nejlepší český film letošního roku zvolili kinaři snímek Václav a ocenili v něm Ivana Trojana za nejlepší mužský herecký výkon.
Cenu převzal producent Jaroslav Bouček, který neskrýval svou radost. „Této ceny si velmi vážím, protože je právě od lidí, kteří za rok zhlédnou několik stovek filmů a to, že vsadili právě na Václava, je pro mě veliká pocta. Film vznikl na základě skutečných událostí. Když jsem před lety mluvil s panem prezidentem Havlem, zaujal mě problém prezidentských milostí. Pak za mnou přišel Tomáš Kudrna, takový renesanční kluk z FAMU. Vybral ty nejzajímavější případy prezidentských milostí a Václav je první, kterou jsme natočili. Když to klapne, měli bychom příští rok točit další. Překvapil mě nejen festivalový úspěch Václava, ale i velký divácký zájem a řada ocenění. Nejčerstvější si vezeme například z festivalu v Šanghaji za scénář. Doufám, že příští rok už se budeme moci nominovat s novým filmem a pokud by to vyšlo, mohli bychom se v Boru příští rok opět sejít,“ uvedl Jaroslav Bouček.
Cenu za nejlepší ženský herecký výkon získala Zuzana Bydžovská za roli ve filmu Venkovský učitel.
Za režii filmu Karamazovi ocenili kinaři Petra Zelenku.
Cenu sklárny Ajeto a prezidenta akademie získal režisér prof. Mgr. Rudolf Adler. „Tohoto vynikajícího režiséra a pedagoga jsme ocenili za jeho celoživotní přínos české kinematografii v oblasti dokumentární tvorby a za výchovu mladých filmových talentů. Jedním z jeho žáků byli například scénárista Marek Epstein a režisér Jiří Vejdělek, kteří vytvořili úspěšný film Václav,“ vysvětlil Radovan Novotný prezident novoborské akademie spojených kinematografií.
Rudolf Adler stihl ještě tentýž večer v Novoborském kině uvést svůj celovečerní film Střepy pro Evu. „Je tomu právě třicet let co byl film natáčen v Novém Boru a uveden do kin. V distribuci už ho není možné sehnat, tak jsme se domluvili s panem Adlerem, který film má a uspořádali jsme obnovenou premiéru,“ vysvětlil Radovan Novotný.
Režisér Rudolf Adler se netajil tím, že se do Nového Boru těšil. "Pro autora je to pocta, když někoho ještě po tolika letech, jeho práce zajímá. Tenkrát byla doba všestranně nelehká a komplikovaná, filmaři byli tlačeni cenzurou a udělat něco nového, bylo obtížné. Avšak pro mě čas, který jsem strávil při natáčení v Novém Boru, byl velmi šťastný a inspirativní. Měl jsem totiž možnost poznat řadu skvělých sklářských řemeslníků a výtvarníků a také jsem měl ohromné štěstí, že ve filmu přijal roli bezvadný sklář a člověk Jozef Rozinek. Byl jsem doslova zaskočen velkou účastí diváků, mezi kterými jsem zahlédl i spoustu sklářů. Tenkrát to pro sklářství bylo také velmi složité a delikátní. Rozhodovalo se totiž o tom, zda se české sklo zapojí do strojové výroby nebo zda se bude pokračovat v řemeslné a ruční výrobě. Bylo tu podobné napětí jaké tu cítím dnes,“ dodal Rudolf Adler.
„Novoborská akademie připravila dvoudenní program ve kterém seznámila kinaře s novými technologiemi v oblasti digitálních kin. Firma AV media zkušebně nainstalovala do novoborského kina digitálního technologii, odpromítala dva nové snímky společnosti Warner Bros. ČR a seznámila přítomné s jejím dramaturgickým plánem na příští rok,“ popisuje Radovan Novotný.
„Celou akci pořádáme právě ve spolupráci s touto distribuční společností bez níž by nebylo možné takto rozsáhlou akci uspořádat,“ dodává Novotný.
Originální ceny pro novoborskou akademii spojených kinematografií tradičně vytvořila sklárna Ajeto.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“