BRATISLAVA: Na levém břehu Dunaje se nad slovenským hlavním městem tyčí Bratislavský hrad. Dnes na něm sice nevlaje prezidentská standarta, nicméně s nejvyšší politikou středoevropského prostoru je spojován už odpradávna. Tato dominanta Bratislavy, která momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, zůstává navždy pojítkem mezi Čechy a Slováky: v hradních sálech, kterým pomohl vrátit zašlou slávu český architekt Alfred Piffl, byl v roce 1968 podepsán Zákon o československé federaci.
První písemná zmínka o Bratislavském hradě, vypínajícím se na skále 85 metrů nad hladinou Dunaje, se dochovala z 10. století. Město, které během staletí měnilo své jméno (Istropolis, Pozsony, Pressburg aj.), se v polovině 16. století stalo svědkem korunovací uherských vládců. Na hradě sídlil panovník, konala se tady zasedání Uherského sněmu a v korunovační věži byly uloženy klenoty uherských králů. Lesk mu dodala hlavně vláda císařovny Marie Terezie a časté návštěvy jejího manžela Františka Lotrinského, který v Horních Uhrách (nynější Slovensko) rozšiřoval svoje – dnešním slovníkem řečeno – podnikatelské aktivity. Když se císařský dvůr přestěhoval do Vídně, staly se palácové budovy sídlem Generálního semináře, kde studovali mnozí významní vzdělanci té doby. V roce 1811 objekt vyhořel a v troskách pak zůstal až do poloviny minulého století.
Neúnavný český profesor
Ještě počátkem roku 1953 stála na hradním vrchu pouhá zřícenina a nikdo nevěděl, co s ní. Okamžik změny přinesl až český architekt Alfred Piffl (1907 – 1972), který se do obnovy trosek pustil. Do Bratislavy přišel v roce 1947 přednášet dějiny architektury a stal se prvním vedoucím nově založené Katedry teorie a dějin architektury Slovenské vysoké školy technické. Právě jeho tým si vzal za své zachránit bratislavský hradní palác. Piffl organizoval archeologický výzkum, sám odkrýval a dokumentoval středověké zdivo, vypracoval projekt na obnovu stávajících částí i na dostavbu, vedl stavební práce. Po náročné rekonstrukci, která probíhala v letech 1956 až 1968, stál nad Dunajem zcela nový hradní areál. Projektové a stavební práce vedl prof. Piffl až do srpna 1957, kdy byl za svou neústupnost při prosazování některých rekonstrukčních prací obviněn komunisty. Stal se nepohodlným a byl zatčen StB. O příčinách tohoto kroku se dodnes vedou dohady: jedna z verzí říká, že Piffl vykopal z hradní studny tajnou chodbu až do Rakouska, kudy měl přenést cenné korunovační klenoty a předat je svému příbuznému, kardinálu Pifflovi. Přestože se s ním nikdy nesešel, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva roky vězení. Po návratu z vazby se přes různé dělnické profese dostal do Archeologického ústavu Slovenské akademie věd a svůj poslední čas věnoval milované památkářsko–výzkumné práci. Počátkem sedmdesátých let 20. století zdokumentoval 49 metrů hlubokou středověkou studnu na hradě Děvín u Bratislavy. Zmapoval zde vrstvu po vrstvě, kámen po kameni. Identifikoval a zakreslil víc než čtyři sta gotických kamenářských značek. Slovenská historička umění Magda Kvasnicová hodnotí roli prof. Piffla vysoko.Jím projektované hradní rekonstrukce jsou označovány jako charakteristický příběh památkové ochrany na Slovensku s dodnes otevřeným koncem. Jeho životní dílo se dočkalo úspěšného konce, i když slávu žali jiní. Alfred Piffl zemřel náhle uprostřed své práce roku 1972 v Bratislavě.
Je autorem několika knih, více než tisíce obrazů, kreseb a litografií. „Nejenom turisté, ale ani mnozí Bratislavané nevědí, jak chlouba města vypadala před pětapadesáti lety a kdo se o její obnovu zasloužil," řekl médiím Jan Piffl, syn architekta. Neúnavný profesor má od roku 1991 v Bratislavě svou ulici. Nachází se v Petržalce a je z ní vidět na Pifflův milovaný hrad.
V minulém roce – u příležitosti stého výročí architektova narození – vyšel zajímavý knižní dokument s názvem „Zápas o Bratislavský hrad – Alfred Piffl“. Zachycuje období, kdy architekt spolu s malířem Jankem Alexym inicioval obnovu Bratislavského hradu, posléze pracoval na jeho obnově a rekonstrukci. Publikace, která obsahuje kolem 200 kreseb, litografií a fotografií autora, vyšla na Slovensku v nakladatelství PT – Albert Marenčin.
Na svého rodáka si vzpomněli i v Ústí nad Orlicí: v červnu loňského roku se v Galerii pod radnicí uskutečnila výstava Pifflových obrazů, kreseb a grafiky a umělci byla udělena Cena města Ústí nad Orlicí in memoriam.
Oprava bude stát 2 miliardy
Po „zmrtvýchvstání“ hradu se na bratislavském návrší dělaly celá desetiletí dílčí zásahy. Zdi se opravovaly naposledy v roce 1988, v letech 1996 – 1997 se měnila střecha. Nad bratislavskými hradními věžemi dnes prapor nevlaje – slovenský prezident zde totiž nesídlí. Hrad spravuje parlament, slouží ke státní reprezentaci a do konce minulého roku zde byly instalovány expozice Slovenského národního muzea, které jsou nyní v depozitářích. Počátkem května se objekt na dva roky zavřel, aby se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce, která má stát téměř dvě miliardy slovenských korun. Z letošního státního rozpočtu je na ni vyčleněno 300 milionů a v současnosti už probíhají stavební práce, které postupně z nádvoří odstraní památkářsky nevhodné železobetonové fasády, postavené v sedmdesátých letech. Investice také počítá s odstraněním statických závad hradu, s opravou podmáčených zdí, výměnou elektrických rozvodů, s vybudováním nové vzduchotechniky a se zásadními úpravami vnitřních prostor. Pod severní terasou ještě vznikne parkoviště pro 220 automobilů. Nyní je sice bratislavský hradní areál od Leopoldovy brány až po východní terasu oplocený, ale turisté mají přístup na přilehlé prostranství, odkud je výhled na město a na Dunaj.
Mária Uhrinová
PRAHA: Návštěvníky Korza Národní ohromila velkoformátová instalace slova „SVOBODA.“ a krátký film Svoboda nás spojuje.
Korzem Národní vyvrcholila kampaň Svoboda nás spojuje spolku Díky, že můžem. Středobodem oslav 35 let od sametové revoluce byla velkoformátová audiovizuální instalace. Ta se skládala z obřích písmen zavěšených na jednotlivých budovách Národní třídy. Písmena dohromady tvořila slovo svoboda s tečkou na konci. Zároveň sloužila jako projekční plochy pro premiéru krátkého filmu Svoboda nás spojuje režisérky Ester Valtrové a zpěv Modlitby pro Martu v podání herečky Anny Fialové. Přes 120 programových bodů přilákalo dle prvotního hrubého odhadu operátora T-Mobile 93 000 návštěvníků.
ČR-ZAHRANIČÍ: Jaký je rozdíl mezi emigrantem a exulantem? Dokázali spolu exulanti, kteří odešli z Československa do zahraničí v různých časových vlnách, spolupracovat? Z čeho čerpali naději? A byl to především odpor vůči totalitnímu režimu, který je přes veškeré názorové spory spojoval? Jak po 35 letech od Listopadu ´89 a návratu domů vzpomíná na život a spolupráci v londýnském exilu nakladatel, politolog, publicista a překladatel Alexander Tomský, zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy a stejnojmenného časopisu?
ČR: Se radujeme z vydání třetí velké opráskové knihy s názvem "Opráski f bichli", která navazuje na úspěšné tituly "Oprásky s českí historje f koztce" a "Opráski f krichli". Tato kniha nabízí fascinující stripy nejen z českého, ale i ze zahraničního prostředí, doplněné o jedinečné Jazovy ilustrace, které nikde jinde nenaleznete. Kromě vtipných postřehů z dávných časů, středověku i moderní historie se můžete těšit na příběhy Zmikunda a jeho přátel, stejně jako na příběhy od nadšenců této oblíbené komiksové série. Koupí této knihy si nejen rozšíříte znalosti o historických událostech, ale i se skvěle pobavíte. Vejlet za humorem a historií v jednom je zaručen!
BROUMOV: Slavnostním zahájením a hlavním programem dnes v 10 hodin odstartoval 11. ročník konference Broumovské diskuse, která bude až do 10. listopadu pokračovat v Broumově. O smíření a naději diskutovali hosté 1. a 2. panelu: Tomáš Holub, Josefína Formanová, Jiří Přibáň, Miloš Doležal, Ivana Svobodová a Dalibor Špok. Hlavní panely živě streamuje Česká televize na své iVysílání.