V muzeu hraček najdete hlavně české výrobky
RYCHNOV N. KNĚŽNOU: Zdejší Muzeum hraček, které letos 15. dubna zahájilo již čtvrtou sezonu, sídlí na Starém náměstí v 1. patře historické radnice z roku 1804. Letos je jeho expozice obohacena o typicky český fenomén – domácí loutková divadla. Jsou zde vystavena čtyři, a to i s dobovou dokumentací a loutkami, kterých k jednomu divadlu bývalo až 130, včetně vlka v babiččině čepci. Mezi vystavenými exponáty je i divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky.
Expozici hraček, která zahrnuje období od roku 1880 do šedesátých let 20. století, najdeme ve třech místnostech. V první na nás čeká stovka panenek s porcelánovou hlavičkou, mj. nádherná 120 cm vysoká panna v dobovém oblečení. K vidění jsou převážně německé, protože jejich výrobci žili především v Německu kolem Sonnenbergu u Waldhausu a tradici tam totalitní systém neporušil tak jako u nás. Další zemí, kde se tyto panenky vyráběly, byla Francie. Mezi vzácnými exponáty jsou zde i panenky české. V okolí Karlových Varů bylo 80 porcelánek, které se výrobou porcelánových panenek také zabývaly. U nás ale spíše šlo o menšinové výrobce při těchto porcelánkách, přičemž těla s kloubovýma rukama a nohama vyráběli domáčtí dělníci. Bohužel takových panenek se zachovalo málo. Příchozího nejspíše překvapí panenky charakterové, vyrobené podle skutečného dítěte či osoby. Vystaven je tu třeba habešánek, jehož prodejem ve třicátých letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistům, ale také panenka jako Shirley Templová (dětská hvězda amerického filmu) či panenka – jeptiška. 
Oblíbené byly elegantně, módně oblečené textilní panenky budoárové – "panenky na pohovku" – do interiéru dvacátých a třicátých let 20. století. Byly určeny jen jako dekorace do bohatých domácností a tomu taky odpovídala jejich výbava, jako bylo převlečení no noc a na vycházky. Ve druhé místnosti najdeme exponáty do třicátých let 20. století. Zaujme nás dobový pokojíček z roku 1930 s funkčním osvětlením a původním nábytkem, ale i zde na nás čekají panenky, tentokrát celuloidové, které byly v té době běžné. Vyráběly se vedle těch porcelánových už od přelomu 19. a 20. století, ale kolem roku 1900 byl celuloid daleko dražší než porcelán. Panenky, určené spíše pro chudé děti, byly z tzv. papírmaše (papierpmache). Forma na ně se používala stejná jako u porcelánových, ale plnila se právě touto papírovou masou. Co do krásy si však s těmi porcelánovými nezadaly. Často měly i mrkací oči. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si kolikrát děti ani nesměly hrát. Čeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze třicátých let jsou podobné panenkám francouzským.
Ve třetí místnosti jsou k vidění kočárky ze čtyřicátých, padesátých i počátku šedesátých let. (Jeden z nich patřil rodině továrníka z Třebechovic pod Orebem.) Dále tu najdeme knihy ze třicátých let, např. Marbulínci, Hráčci a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyňská „linečka“ je identická s kuchyní, co měla maminka. Je v ní uhláček, v pokojíčcích kamínka, a dokonce tenkostěnný porcelánový servisek. Expozice je doplněná dvěma funkčními parními strojky, z nichž jeden byl v dosti zbědovaném stavu, ale dnes je provozuschopný. Dále zaujme originální stavebnice Märklin i s původními přebaly, další vláček z padesátých let, kompletní české Štorchovo loutkové divadlo z doby kolem roku 1930, včetně bedny se zasunutými kulisami, divadélko s plochými loutkami, maňásci. V bohatém výčtu ještě jmenujme obchod z roku 1930, který se vyráběl v Ústí nad Orlicí, k tomu pohádkové knížečky reklamy, co se dávaly ke každému zboží (z jedné strany byla reklama, z druhé pohádka), formičky na cukroví, dřevěné kostky v původní krabici, precizně vyrobenou houpačku pro panenky z přelomu 19. a 20. století.
„Naše muzeum se věnuje hlavně českým hračkám, které obklopovaly české děti do roku 1965. Je tu proto i miniaturní dětská televizka s kompletními pohádkami, které se uvnitř posunovaly na kotoučcích. Holčičky určitě zaujme původní a dosud funkční fén na plochou baterii, kterým se krášlily vlásky panenek,“ dodává na závěr prohlídky muzea průvodkyně paní Pecháčková, která začala sbírat panenky kolem roku 1990. A dodává: „Přijďte se k nám podívat, otevřeno máme od úterý do pátku od 10 do 12 a po polední pauze od 13 do 16 hodin. V sobotu a neděli se na vás budeme těšit od 13 do 16 hodin.“
Josef Krám
Redakčně upraveno
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR-PRAHA: Již po čtrnácté si mohli zákazníci Lidlu v době od 4. 11. do 17. 11. 2024 v rámci sbírky Srdce dětem zakoupit u pokladen malé srdíčko, a to potom nalepit do velkého srdce ve výloze, aby už tradičně pomohli vážně nemocným dětem.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818