Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila návrh novely zákona o státní památkové péči. Nyní míří do Senátu.

První oblastí je další fáze digitalizace, která by měla umožnit strojovou výměnu informací o ochraně památkových rezervací, památkových zón nebo o vymezení ochranných pásem podle zákona o státní památkové péči mezi Ústředním seznamem kulturních památek ČR na jedné straně a Registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) a katastrem nemovitostí na straně druhé. S ohledem na postupující digitalizaci veřejné správy je důležité, aby se i památkové rezervace, památkové zóny a ochranná pásma podle zákona o státní památkové péči staly účelovými územními prvky a mohly být zapisovány do RÚIAN. Platné znění zákona o státní památkové péči vedení těchto předmětů ochrany v registru neumožňuje a je důležité, aby v rámci informovanosti veřejné správy a vzájemného zpřístupnění údajů byla zřetelná veřejnoprávní omezení, která dopadají na vlastníky nemovitostí nebo jiných územních jednotek. Novela zákona o památkové péči by měla platit od 1. 1. 2025.

Navrhovaná úprava je opakovaně podporována Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, který je správcem základního registru RÚIAN a rovněž byla projednána s Národním památkovým ústavem, příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, který vede Ústřední seznam kulturních památek České republiky. „ Jsem rád, že se podařilo schválit ve třetím čtení změny zákona o státní památkové péči, které přesně zapadají do naší snahy zjednodušovat a zpřehledňovat služby pro občany a sdílet digitální data mezi agendami.  Zavedení evidence památkově chráněných území v základním registru povede k jejich sdílení celou veřejnou správou, umožní moderní způsob jejich aktualizace a zajistí jejich aktuálnost,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa.

Druhou oblastí změny návrhu zákona o státní památkové péči je úprava regulace nakládání s archeologickými nálezy typicky učiněných při záchranných archeologických výzkumech, a to do doby jejich odevzdání kraji. Cílem novely v oblasti archeologie je především posílení práv kraje tak, aby mohl upravit požadavky na zpracování archeologických nálezů a dokumentace k nim a způsob jejich předání kraji. Podle nové úpravy by mohl kraj jako vlastník  archeologických nálezů svým nařízením upravit požadavky na zpracování a předání nálezů, tj. předpokládaný základní způsob ošetření movitých archeologických nálezů, způsob jejich evidence, obsahové náležitosti základní dokumentace o předávaných movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání informací o movitých archeologických nálezech, lhůty pro předání movitých archeologických nálezů či územní obvody pro předávání movitých archeologických nálezů, pokud jménem kraje nebudou movité archeologické nálezy přebírány na jednom místě. Nově by kraj měl mít rovněž zákonnou možnost kontrolovat činnost oprávněných organizací působících na jeho území, resp. provádějících archeologické výzkumy na jeho území. Novela dále také upravuje možnost odnětí oprávnění k provádění archeologických výzkumů.