KRÁSA PROSTORU - Aleši Lamrovi
ČR: Měl vztah k východním Čechách a Orlickým horám. Poprvé jsme se setkali v osmdesátých letech při přípravě jeho výstavy v Orlické galerii v Rychnově nad Kněžnou (roku 1991 tu měl retrospektivu). Upoutal mě záběrem výtvarného vyjádření, barevností děl, umístěním v prostoru, kde ladily velikostí a tvary se silou svých barev. – Výtvarník, grafik, sochař, keramik ALEŠ LAMR zemřel 16. února 2024 po dlouhé těžké nemoci.
Narozen 12. 6. 1943 v Olomouci, kde (jeho slovy) „ …jenom čůral do protektorátních plínek“. Jako nejstarší ze tří dětí: sestry Eva (malířka, keramička), Blanka (keramička, fotografka). Narozen v rodině kamnářů a keramiků, generačně usazené v Litovli. S jejich dílnou spolupracovali moravští umělci a dodnes je činná. Roku 1974 proběhla výstava keramiky v Ústí nad Orlicí deseti členů rodiny.
V době školy ovlivnil směřování Aleše malíř a pedagog Karel Homola, žák M. Švabinského. Jako syn živnostníka Aleš roku 1957 musel do učiliště Ostravsko-karvinských dolů, v Ostravě navštěvoval LŠU u výtvarníků Z. Kučery a J. Ruska. I přes tzv. nápravu se dostal na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně k prof. J. A. Šálkovi na obor prostorové výtvarnictví (1960-1964). Obsáhl scénografii, výtvarné techniky od malby a grafiky k práci se dřevem, sklem, kovem, umělou hmotou, papírem. Na obor sochařství na AVU v Praze přijat nebyl.
Tehdy potkal v Praze kamaráda mima Ctibora Turbu, jenž mu doporučil přihlásit se na jeho místo do Armádního uměleckého souboru. Lamr tu absolvoval vojenskou službu: nejdříve jako mim, poté jako výtvarník propagace i v pojízdné tiskárně. V nové vlně české kinematografie do roku 1968 působil jako asistent režie Čs. státního filmu Barrandov (režiséři I. Novák, L. Helge, J. Mach). Sdílel ateliér ve Štěpánské ul., řadil se do okruhu výtvarníků tzv. Křížovnické školy.
Kandidatura do Svazu čs. výtvarných umělců (1968 /přijat až roku 1989), mu dala možnost působit jako výtvarník ve svobodném povolání. První samostatnou výstavu měl roku 1968 v Malé galerii na Žižkově, 1970 v Galerii mladých Mánes. Roku 1969 byl ve Stocholmu za provdanou sestrou, kde ho ovlivnily monumentální sochy Piccasa. Týž rok vystavoval v Brně na celostátní přehlídce soudobé malířské tvorby Obraz 69. Realizoval více filmových plakátů. Od roku 1972 žil na Malé Straně, kdy se oženil s textilní výtvarnicí Blankou Grebeňovou. Zanedlouho získal na Malé Straně i ateliér.
Mnozí znají film Faunovo velmi pozdní odpoledne, pamatují i hlášky z něj, například: „Kam jsem dal to Maroko?“. Záběry ve filmu jsou i z dvorku, z něhož se otevírají malá dvířka a vyvýšený trámek se překračuje do prostoru Valdštejnského náměstí, kudy přichází-odchází hlavní hrdina. V tomto domě bydlel tehdejší ředitel Národní galerie v Praze akademik Jiří Kotalík st. V podkroví Aleš Lamr, kde jsme vybírali díla k výstavě do Rychnova.
Tvořil litografii v litografické dílně J. Tůmy, spolupracoval s M. Řehákem, J. Lípou, J. Kejklířem. Od půle 70. let navštívil Francii, USA (se svou první zahraniční výstavou), seznámil se s M. Mládkovou. V 80. letech Francii, Holandsko, Německo. Podílel se na akcích, projektech (legendární Malostranské dvorky, Krabičky-Jazz sekce, proslulá Galerie Kruh v Kostelci nad Černými lesy-bratrů Hůlových). Spolupracoval s divadlem Husa na provázku v Brně.
V listopadu 1989 vytvořil plakáty: Nový život, Stalo se na Národní třídě. Od 90. let na přání V. Havla se podílel na výtvarném řešení a tvorbě nástěnných maleb prezidentské kanceláře Pražského hradu, od roku 1995 i v Havlově domě. Na jeho přání tvořil řadu novoročenek a drobných tisků. Roku 2002 se přestěhoval do nového ateliéru v Hostivaři. Žil a tvořil v Praze a Petrovičkách. Realizoval zakázky v architektuře, i v exteriérech. Spolupracoval s architekty (E. Zavadil, M. Rajniš, B. Dudař, J. Lábus aj.). Podepsán je pod nástěnnými malbami a keramikou (s M. Neubertem). Roku 1992 na světové výstavě v Seville vystavil Hořící keř, původně v Emauzském klášteře. S arch Fuchsem se podílel na výtvarném řešení pavilonu na Expo 93 v Taejonu.
Byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy, Spolku českých umělců grafiků Hollar (1991-2013). Díly je zastoupen v nejprestižnějších institucích doma a ve světě, vč. Muzea moderního umění Paříž. Získal ocenění, především III. cenu na Premio Joan Miró v Barceloně (1985), za uměleckou činnost Cenu Salvatora Dalího 2000, cenu Grafika roku 2005. Jeho nejvýznamnější knižní prací byly krásné ilustrace Bible, vydané v roce 2009.
Jeho syn Řehoř (*1973) je podnikatel, další synové Hanuš (*1976) a Jan (*1983) zdařilí výtvarníci. Roku 2017 v Chodovské tvrzi v Praze výstava Tři Lamři představila aktuální tvorbu Aleše Lamra a synů Hanuše a Jana. Pod stejným názvem byla přenesena do Litomyšle (2020), roku 2023 do Galerie ve Svitavách. A v květnu-červeneci 2024 proběhne v Galerii Ludvíka Kuby v Poděbradech.
Potkávali jsme se při zahájení jeho výstav nebo výstav kamarádů-výtvarníků. Setkávali jsme se také při pravidelných aktivitách Umělecké besedy. A ve chvíli, když jsme se setkali, Aleš vždy zvolal: „Nazdar, veliká literátko!“ Já odpovídala: „Nazdar, veliký výtvarníku!“ – Aleš Lamr měl smysl pro humor. Ale především velmi silný smyl pro krásu, estetiku, barevnost světa. A vše vkládal do své obsáhlé tvorby.
Olga Szymanská
(s pomocí www.wikipedie.cz)
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818