Cestou na Seznam – Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku

Pod tzv. nemateriální kulturu řadíme vedle folkloru zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí potom problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

 

Tradice mužských mečových tanců je dodnes neoddělitelnou součástí každoročních masopustních obchůzek na Uherskobrodsku, které zde patří mezi nejrozšířenější obyčeje zvykoslovného cyklu. Spojení mužských mečových tanců se zvykoslovím je jejich nejpodstatnějším rysem.

Prvotní magický zápas a zahánění zlého hlomozením kovových šavlí nebo kroužků na dřevěných šavlích tanečníků či vydávání výrazných zvuků při tanci postupně doplnila funkce oslavná a zábavná. Masopust jako synkretický soubor obyčejů poskytujících lidem zábavu před nastávajícím zemědělským rokem a možnosti toto období magickými praktikami ovlivnit, je dodnes pro existenci mužských mečových tanců zásadní. Ojedinělý nemateriální statek lidové kultury, kterým masopustní mečové tance jsou, se na našem území zachoval ve své původní podobě především na Uherskobrodsku. Tradice těchto tanců spojených s masopustními obchůzkami, regionálně nazývané „fašank“, se udržela pouze ve třech obcích – Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem. (Zdroj: Ministerstvo kultury)

 

„Spojení mužských mečových tanců se zvykoslovím je jejich nejpodstatnějším rysem.“ Je tedy úspěšné pokračování této starobylé tradice přímo svázané se životaschopností masopustních obyčejů? Můžete vysvětlit?

Tanec nazývaný také Pod šable je skutečně přímo svázán s fašankovou obchůzkou. Tančí se před domem nebo v případě Strání v domě. Považuje se za poctu pro majitele přivítat fašančáry, bobkovníky, skakúny, jak se tanečníkům mečových tanců v jednotlivých obcích říká. Mečové tance patří ke starobylým a jejich význam můžeme spatřovat především v zobrazení zápasu – mezi křesťany a příslušníky jiného vyznání, ale také symbolického boje odcházející zimy a nastupujícího jara. Měly vlastně znázorňovat přemožení protivníka nebo obecně zlých sil.

Právě v oblastech, kde se statek stal součástí výročně obyčejové tradice, konkrétně tradice masopustní, můžeme mečové tance prováděné v kruhu s opakujícími se figurami vnímat i jako analogii k pohybu slunce a cyklickému střídání ročních období.

Právě o fašanku má tedy provádění mečových tanců svůj hluboký význam a jeden bez druhého by v těchto obcích nemohly smysluplně existovat. I proto jsme při zpracování nominace zvolili jako zastřešující název pro tento jev – Masopustní mečové tance.

 

Od úspěšného zápisu na tzv. národní seznam je to jen pár týdnů. Dostavil se pocit úlevy, zadostiučinění, radosti, štěstí? Vrylo se vám něco hluboko do paměti, ať už z profesního hlediska jako etnografce, nebo čistě osobně?

Samozřejmě jsme nesmírně rádi, že se masopustní mečové tance dostaly na národní seznam, kam podle názoru nejen mého bezesporu patří. Zápis je ale zadostiučiněním především pro nositele této tradice, a to nejen pro lidi, kteří tanec každoročně provádějí, věnují se jeho výuce a přenášení na další generaci. Je mnoho obětavých lidí, bez nichž by nebylo možné fašanky a s nimi spojené obchůzky s mečovými tanci provádět. Od žen, které chystají kroje, přes muzikanty, organizátory připravující zázemí a občerstvení, až po obětavce řídící v obci dopravu a mnoho dalšího. Těch jmen by v každé vesnici bylo několik desítek, mnozí se stali místními legendami ještě za života. Je třeba si však uvědomit, že tito lidé odcházejí, ale bez nich a jejich práce by mečové tance dnes nežily. Za všechny si dovolím jeden příklad osobnosti, jež neúnavně a jaksi mimo přímou pozornost pracovala na zachování tradice, a bez níž by komenský fašank s tancem skakúnů nevypadal tak, jak ho dnes známe.

Ludvík Valerián neuvěřitelných 60 let prováděl malování nebo jak v Komni říkají maskování hlavních figur fašanku, hlavně skakúnů, policajta, slaninářa, šašků a dalších. Sám nominaci mečových tanců podporoval, poskytl nám cenné fotografie a podařilo se ho filmově zachytit v loňském roce při maskování jeho posledních fašanků. V létě bohužel pan Valerián zemřel a zápisu se tak nedočkal. Já osobně tedy vnímám potvrzení zápisu na národní seznam také jako poctu generacím nositelů těchto tradic, kteří se zasloužili, že tyto dnes žijí, mohou být předávány dál a můžeme se s nimi právem chlubit jako s významným kulturním dědictvím.

 

Jak probíhala příprava nominace statku na tzv. národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval? Jak časově náročný je to proces? Proč jste se rozhodli se o to pokusit?

Ta myšlenka se rozhodně nerodila těžce. Ve Slováckém muzeu jsme se po dokončení úspěšného zápisu Tradičních hodů s právem na Uherskohradišťsku chtěli na mečové tance jako významný fenomén zaměřit. Byly zcela logicky na řadě, a navíc ve stejnou dobu přišel s nabídkou spolupráce na nominaci PhDr. Pavel Popelka, CSc., který se fenoménu straňanského tance Pod šable věnuje dlouhá léta. Na toto téma hojně publikoval, stál u zrodu festivalu masopustních tradic a ve výčtu jeho aktivit v tomto směru by se dalo ještě dál pokračovat.

První podmínkou, aby mohl být jakýkoli jev z oblasti tradiční lidové kultury zapsán na národní seznam (Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky) je to, že musí figurovat na seznamu krajském. Každý kraj má totiž svou obdobu tohoto národního seznamu. Nám se podařilo Masopustní mečové tance z Uherskobrodska zapsat na seznam Zlínského kraje v roce 2021, a to už zároveň běžely práce na nominaci na seznam národní.

Vlastnímu zpracování nominačního formuláře, který je poměrně obsáhlý s nutností vyplnit několik desítek bodů, předchází výzkum obvykle trvající několik let. U jevů, jako jsou masopustní mečové tance, musí tyto výzkumy navazovat na starší dokumentaci, na níž se dá dokladovat kontinuita, vývoj či naopak minimální změny, které daný jev vykazuje. Součástí nominačního formuláře jsou souhlasy nositelů tradice a jejich zástupců. Rozhodně nesmí chybět souhlas zastupitelů obce, protože obec je územím, na němž se tyto obchůzky konají a bez její podpory většinu takových aktivit nelze provádět. Souhlas vyjadřují různé spolky, soubory, uskupení, ale také jednotlivci, kteří ovládají některou z dovedností nutných pro správné provádění zvyku (připravují kroje, jsou doprovázejícím muzikantem, učí aktivně novou generaci tanečnímu umění apod.).

Když je nominační formulář konečně sepsán, má obvykle několik desítek stran. Pak je nutné jej v termínu k poslednímu únoru odeslat na Ministerstvo kultury včetně všech požadovaných příloh zahrnujících fotografie a případně i videodokumentaci.

 

S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Kromě získání souhlasu nositelů tradice, o kterém už byla řeč, je složité hlavně zkoordinovat výzkum v terénu, jehož zásadní část probíhá v rámci jednoho dvou dnů, kdy se obchůzky konají. Nám se navíc vyskytla vážná komplikace v podobě pandemie Covidu 19. Z toho důvodu se v roce 2021 masopustní průvody v žádné obci nekonaly, a tudíž nebyly ani prováděny tance, a my jsme nemohli pořídit aktuální video a fotodokumentaci. Museli jsme tedy vystačit se staršími materiály. Naše muzeum disponuje bohatou fotodokumentací, protože fašank jezdíme každoročně dokumentovat nejen já, ale všichni moji kolegové dlouhá léta a před námi i naši předchůdci. V případě videodokumentace nám velmi vyšli vstříc kolegové z Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, kteří jsou mj. spolupořadateli Festivalu masopustních tradic ve Strání. Navíc se věnují dlouhá léta, ba desetiletí, systematické videodokumentaci obchůzek a tanců na profesionální úrovni. Patří jim za to velké poděkování.

 

Jak se tento pradávný obyčej odehrává a co symbolizuje? Proč se udržel pouze ve třech obcích moravskoslezského pomezí? Má zde stejnou podobu, nebo existují místní specifika? Liší se např. i meče jako hlavní rekvizity? V čem je tato tradice unikátní?

U mečových tanců z Bystřice pod Lopeníkem, Strání a Komně je možné vysledovat společný základ i charakteristické rysy, které je činí výjimečnými a nezaměnitelnými. V jednotlivých obcích se liší pojmenování tance, tanečníků i podoba prováděných figur. Svá specifika mají kroje, šavle i další artefakty používané při provádění tance.

Ve Strání je mečový tanec nazýván Pod šable a tancuje ho vždy pětice mužů s dřevěnými šavlemi doplněná gazdou řídícím obchůzku, nosícím dřevěný rožeň, na který napichuje nebo přivazuje darované naturálie. Figury tance mají svůj pevný řád a jsou spojeny s konkrétními písněmi. Hudebním doprovodem byly v minulosti především gajdy, v současné době hlavně akordeon či hudecká muzika. Tanec se tančí s dřevěnými šablami natřenými červenou barvou pobitými kovovými plíšky a kroužky, aby při tanci řinčely. Co se týká krojového ustrojení, fašančáré nosili přes rameno přehozené kanice-šerpy, na širácích-kloboučkách měli do hvězdice přišité růžové stuhy harasky, gazda obléká halenu. Krojových variant může být ale několik. Platí, že v jedné skupině jsou fašančáré oblečeni ve stejné krojové variantě. Tanec se ve Strání provádí v domě – fašančáré s gazdou vcházejí přímo do domů, nevyjímaje faru, hospodu, obecní úřad, školu, školku. Specifickou součástí tance může být „vytínání“, obřadní bití tanečníka pod záminkou přestupku.

V Bystřici pod Lopeníkem byli představiteli mečového tance mladí muži, kteří toho roku dovršují 18 let a v minulosti by odcházeli na vojnu. V současnosti je osmnáctiletých málo, a tak skupinu doplňují i starší mládenci. Jejich počet není přesně stanoven. Mají povinnost obejít všechny domy v obci, před každým zatančit a za dary, které obchůzkou získají, uspořádat zábavu. Jejich znakem jsou složené červené turecké šátky uvázané kolem pasu a přes levé rameno. Tanečníci, v Bystřici zvaní bobkovníci (dříve také babkovníci), tančí s dřevěnými šavlemi (spíše meči) za doprovodu harmonikáře. Doprovází je košař, který zpívá, nosí dlouhý dřevěný rožeň na slaninu a koš s pokladničkou.

Poněkud odlišná je situace v Komni, kde jsou tanečníci mečového tance zvaní skakúni součástí velké družiny tvořené maskami. Skakúni jsou čtyři mladíci ve věku odvedenců, jsou tedy vždy osmnáctiletí. Jejich typickým oděvem jsou černé kalhoty, vysoké holínkové boty, do černého saka oblékají košili s křížkem vyšitým límečkem a vonicemi zdobený klobouk. Zvláštností je jejich výrazné malování na tvářích. Tanec s kovovými šavlemi se za doprovodu dechové hudby tančí před každým domem v obci.

 

Analogii mečových tanců z Uherskobrodska můžeme nalézt také jinde v ČR i v zahraničí. Jsou zde rovněž spjaty s masopustní tradicí?

V České republice se tančí např. v jižních Čechách (Krumlovsko, Rožmbersko, Kaplicko, Trhovosvinecko a Doudlebsko). Zde je význam zápasu představován náznakem střetu či soupeřením dvou skupin koledníků (pravá a slaměná koleda) v závěru obchůzky. Tomuto tanci či obchůzce s tancem se říká též růžička a meče zde nahrazují bílé kapesníky jako symbol vítězství křesťanů nad pohany.

Na Slovensku se mečové tance vyskytují o masopustu v regionu zvaném Búry – Borský Mikuláš, Borský Peter, Šaštín. V zahraničí je předváděn například na chorvatských ostrovech Lastovo a Korčula, v Itálii v městečku Bagnasco. Doložen je i ve Francii a Belgii, a rozšířen je i v Anglii. Prakticky všude můžeme mečový tanec nalézt jakou součást masopustní tradice, někde byl prováděn ale také řemeslnými společenstvy nebo skupinami polovojenských organizací, tzv. kumpanijí.

 

Uvažujete o možné nadnárodní nominaci mečových tanců do seznamu UNESCO?

To by byla otázka spíše na Ministerstvo kultury, protože nominace by skutečně vzhledem k analogiím mečových tanců v dalších zemích musela být nadnárodní, a to už není zcela v silách jednoho muzea. Tým zpracovatelů by musel být daleko širší. Zápis na krajský a národní seznam jsme zvládli ve tříčlenném kolektivu – PhDr. Pavel Popelka, CSc., kolegyně etnografka Slováckého muzea Mgr. Gabriela Směřičková a moje maličkost.

 

Co existenci statku ohrožuje nejvíce? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co je nejdůležitější v péči o její zachování?

V případě mečových tanců v obcích na Uherskobrodsku nejde o bezprostřední ohrožení existence tance v řádu několika let. Nicméně nejen mečové tance, ale řadu dalších prvků tradiční lidové kultury ohrožuje všeobecná kulturní globalizace a urbanizace. Společnost celkově podléhá kulturním změnám, které způsobuje technický a ekonomický rozvoj, čímž může docházet ke ztrátě významu kulturních hodnot. Jistou obavu v době zpracování nominace mohla vyvolat také pandemie a s ní související omezení dopadající především na kulturní akce, které se projevily v letech 2020–2021. Naštěstí už v loňském, ale především v letošním roce se ukázalo, že pro obce má fašank a mečové tance takový význam, že kontinuita nebyla přerušena. Nepochybně nejdůležitější pro zachování tradice je ochota místních lidí zapojit se do kulturního života v obci a předávání tohoto vědomí také nejmladší generaci.

 

Jsou v dnešní době masopustní mečové tance stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávného rituálu, a co to dokládá?

To, že jsou mečové tance živou a důležitou součástí společenského života v obcích a mají pro své nositele i pro celou komunitu velký význam, je nezbytným předpokladem, aby mohla být nominace úspěšná, a aby byl statek vůbec na národní seznam nemateriálních statků zapsán. Toto jsme museli v nominaci doložit a velmi dobře zdůvodnit. Všude se do tance zapojují místní obyvatelé, a to jak tanečníci, tak muzikanti jako nezbytný hudební doprovod, navíc běžní obyvatelé obce připravují pro fašančáry pohoštění.

Specifikem straňanských fašankových obchůzek je, že fašančáři vchází do domů, přičemž samozřejmou součástí je zapojení hospodyně do párového tance straňanská, který následuje po mečovém tanci. O zásadním společenském významu svědčí také přijetí a pohoštění na obecním úřadě. Např. v Komni si organizátoři obchůzky na obci od starosty/starostky musí vyzvednout fašankové právo a žádat o povolení obchůzky s prováděním tance. Neformální atmosféru a společenský význam pro obyvatele obce Strání podtrhuje i fakt, že obchůzky s prováděním tance Pod šable se dodnes konají v úterý před Popeleční středou a většina místních obyvatel si zařídí na tento termín volno, protože jej považují za jeden z nejdůležitějších dní v roce.

V Bystřici pod Lopeníkem předvádějí bobkovníci tanec před každým domem v obci. Místní na ně čekají s pohoštěním i darem a celá obec vnímá obchůzku a tanec jako nezbytný každoroční kolorit, který upevňuje sousedské vztahy. Podobně je tomu u skakúnú v Komni, kteří musí zatančit tanec před každým domem v obci a prakticky se nenajde domácnost, kde by neotevřeli. Připravit pohoštění pro fašankový průvod se považuje za čest a prestiž. V Komni se aktivně účastní průvodu, připravuje masky, rekvizity i typické líčení hlavních postav několik desítek občanů. Tím, že se do přípravy a realizace mečových tanců zapojí větší počet lidí, posiluje se vědomí příslušnosti k určitému společenství, místu původu a zdejším tradicím. Utužují se neformální společenské vazby a sousedské vztahy, které jsou důležité pro stmelování vesnice.

 

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Jsou jejich role přesně určené genderově, věkově…? Co musejí umět, aby své role mohli správně vykonávat? Zapojují se také ženy a nepřebírají původně mužské role?

Tanečníky mečových tanců na Uherskobrodsku jsou výlučně muži z příslušné obce. Jejich označení, věk, vnější znaky či organizační zaštítění tanečníků i celého zvyku je však v každé ze tří obcí jiné. Ve Strání může tančit Pod šable kterýkoliv z chlapců či mužů. V současnosti se schází v úterý před Popeleční středou několik věkově odlišných skupin fašančárů. (V roce 2020 zaznamenána účast asi 60 fašančárů – tanečníků.) Obvykle se jedná o neformální uskupení, většinou o kamarády, kteří se organizují spontánně. Důležité je, že členství v jakémkoli z dětských nebo v dospělém souboru Javorina není podmínkou pro provádění tance. Na organizaci Festivalu masopustních tradic, který ve Strání existuje od roku 1987, se podílí neformální štáb, jenž úzce spolupracuje se spolkem SPOKOS (dříve Osvětovou besedou), Muzeem Jana Amose Komenského v Uh. Brodě, a především s vedením obce Strání.

V Bystřici pod Lopeníkem jsou nositeli statku mládenci, v minulosti tzv. odvedenci, odcházející na vojnu. Taneční a písňový repertoár přejímají každoročně od svých starších předchůdců. Pro potřeby předvedení tance na různých slavnostech byl v minulosti založen i neformální spolek Bobkovníci, který se scházel příležitostně v různém složení. Pomoc s nácvikem a organizací vlastní masopustní obchůzky s tancem je však v současnosti spíše na aktivních jednotlivcích. V Komni jsou nositeli statku taktéž osmnáctiletí mládenci, dříve odvedenci, které zde při obchůzce doprovází několik desítek masek. Masopustního průvodu se tak účastní celé společenství obce. Organizačně se v pořádání fašankového průvodu a večerní zábavy pravidelně střídají čtyři místní spolky – Dechová hudba Komňané, Fotbalový klub, Sbor dobrovolných hasičů a Tělovýchovný spolek.

Pokud se týká žen – jak bylo řečeno, tanečníky mečových tanců jsou výlučně muži. Prapůvod v symbolice boje nebo zápasu příslušejícího mužskému elementu předurčuje do role tanečníků mladé muže, v Bystřici a Komni přímo mládence v rozpuku mládí, kteří byli odváděni k vojenské službě. Ženy tedy mečové tance v našem prostředí nikdy netančily a v kontextu masopustních obchůzek byly především v roli hospodyní připravujících pro tanečníky pohoštění nebo si zatančily, jako např. ve Strání párový točivý tanec následující po mečovém tanci.

 

Přináší nositelům statku tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Hlavním účelem Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Znamená to tedy, že se Mečové tance z obcí Strání, Bystřice pod Lopeníkem a Komňa dostaly mezi jevy, které jsou významné či jedinečné a zaslouží si pozornost a podporu, aby mohly být předávány dalším generacím. Pro nositele tradice Masopustních mečových tanců i samotné zpracovatele nominace je zápis potvrzením toho, co už dlouho víme: že tato tradice je výjimečná a stojí za to ji udržovat a věnovat jí péči. Spíše než výhodou je tento zápis závazkem pro další práci, která ale může být podpořena v rámci některého z dotačních titulů Ministerstva kultury.

 

Nebojíte se zvýšeného zájmu turistů např. na Festivalu masopustních tradic ve Strání?

Festival masopustních tradic byl založen právě proto, aby popularizoval a přibližoval veřejnosti místní tradice, ale také je konfrontoval s jinými regiony, které reprezentují pozývané folklorní soubory. V tomto ohledu jsou ve Strání na návštěvníky připraveni a zaměřeni. Ostatně ve všech obcích s jistou mírou pozornosti počítají, proto v rámci masopustu např. v Bystřici pod Lopeníkem pořádají v místním muzeu ochutnávku masopustních specialit, v Komni zpřístupňují místní památku lidového stavitelství nebo v letošním roce uspořádali výstavu fotografií z historie komenského fašanku.

 

Jak přebírá tradici mladá generace? Má o ni zájem? Nese s sebou role fašančáře, bobkovníka či skakúna určitou společenskou prestiž uvnitř místní komunity?

Předávání statku je ve všech lokalitách přirozené, spontánní a děje se především v rámci kamarádských vztahů vrstevníků. Ve Strání se díky zapojení do Festivalu masopustních tradic a posilování lokálního patriotismu setkávají s fenoménem mečového tance už děti. Každoročně několik skupin fašančárů zavítá do mateřské i základní školy, a děti tedy vidí mečový tanec jako přirozenou součást života v obci a stejně přirozené je pro ně v pozdějším věku obléknout kroj, začlenit se do kolektivu vrstevníků a učit se s nimi jednotlivé taneční kroky a figury. V Bystřici pod Lopeníkem a Komni, kde jsou masopustní mečové tance důsledně prováděny před každým domem v obci, je opět přirozeným koloritem doprovod dětí, které tanec od starších pasivně vstřebávají a přirozeně stmelují kolektiv stejně starých chlapců v obci. Nezanedbatelnou je ve všech obcích úloha mateřských i základních škol, kde se děti už od nejútlejšího věku učí písňový repertoár a taneční figury mečových tanců v rámci hudební výchovy a pohybové průpravy. V Komni už několik desítek let pořádají úžasný dětský fašank – v pátek nebo dokonce až v úterý před Popeleční středou. Účast několika desítek dětí a mladých lidí v masopustních průvodech dává tušit, že toto je správná cesta, jak tradici předávat.

 

Má Slovácko stále co nabídnout, pokud jde o další adepty na zápis? Připomeňme, že za Zlínský kraj jsou už zapsány: Slovácký verbuňk (2009), Jízdy králů na Slovácku (2009), Valašský odzemek (2012), Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku (2019). Slovácký verbuňk a Jízdy králů na Slovácku jsou také zařazeny do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).

V oblasti tradiční lidové kultury a v dodnes udržovaných zvycích i rukodělných technikách má skutečně Slovácko výjimečné bohatství. Přesto si dovolím neuvést žádnou konkrétní položku, která by v dalších letech mohla nebo měla na seznam zamířit. Od okamžiku soustředění se na některý jev až po jeho zápis to trvá několik let. Navíc bychom měli jako odborníci velmi citlivě vyvažovat, zda a kterému jevu může Zápis a s ním spojená mediální pozornost prospět a kterému by mohla naopak uškodit. Důležité je, aby sami nositelé vnímali pozitiva toho, že se věnují něčemu, co je součástí seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.