Stopy v písku / Emerich RATH – náčelník Šedivý vlk

Teprve po třiceti letech, až po roce 1989, začali Rathovu osobnost systematicky objevovat členové broumovského spolku Stěnava. Dnes jej připomíná SKI-MUZEUM v Hronově, od roku 2001 lyžařský Přejezd Javořích hor či přespolní běh v Broumově. Na domě, kde žil, je umístěna pamětní deska s nápisem „Olympionik, všestranný sportovec, Evropan“. V roce 2004 mu Klub fair play při Českém olympijském výboru udělil Cenu fair play in memoriam. Však si ji také zasloužil. Nejen pro své pozoruhodné sportovní úspěchy motivované krédem „Sport je práce v hávu radostném“, ale především za nasazení vlastního života při poskytnutí úkrytu židovskému příteli před holocaustem a také ve snaze o záchranu nejslavnějšího českého lyžaře té doby – Bohumila Hanče. Byl to právě on, kdo o Velikonocích roku 1913 nalezl ve sněhové vánici osudného krkonošského závodu vysíleného sportovce, ale sám už mu nedokázal pomoci.

Na tuto neprávem opomíjenou postavu upozornili tvůrci úspěšných broumovských divadelních inscenací: HRA-NIC-e (2015) a Cesta Emericha Ratha (2018).

Rathův sportovní rejstřík je dodnes imponující: atletika, plavání, pozemní a lední hokej, kanoistika, rychlobruslení, fotbal, box… Za Rakousko-Uhersko běžel na olympijských hrách v letech 1908 a 1912 maraton. Zatímco mnozí němečtí závodníci české závody bojkotovali, on se jich pravidelně účastnil. Mluvil i psal stejně dobře česky jako německy a mezi českými závodníky měl několik nejlepších přátel. Za Československo vyhrával mistrovství kajakářů. Po roce 1945 jako antifašista nebyl odsunut. 

Romantik, od mládí hltající dobrodružné romány, se v první polovině 20. století stal průkopníkem trampingu a vegetariánství. Jeho srub na Sázavě, Rathův Ranč, proslul abstinencí, sportováním, indiánskými atributy a otužilstvím. Své záliby uplatnil i v profesi. V Praze si zřídil obchod se sportovním vybavením, který byl však po únoru 1948 znárodněn a zlikvidován. Ratha, coby obchodníka, ale i propagátora skautingu a amerického způsobu života, internovali do převýchovného tábora pro „buržoazní živly“ ve Sv. Janu pod Skalou.

Po propuštění byl nucen živit se jako metař a stavební dělník; přesto nerezignoval.  V roce 1960 si předsevzal, že na olympiádu do Říma pojede na kole a po návratu o své cestě uspořádá přednášky. Ačkoli obdržel oficiální pozvání, výjezdní dokumenty od československých úřadů nedostal.

Město Broumov se mu stalo osudem. Tady jako kluk vyrůstal, tady začal svou vášnivou sportovní kariéru (nejprve jako průkopník lyžování) a tady se také kruh jeho života uzavřel. Svůj „poslední maraton“ doběhl v broumovské nemocnici, kde ve svých 79 letech zemřel na infarkt.  

Zdroj: Článek Petra Hnyka, Teplice nad Metují.

Řekli o Emerichu Rathovi:

Radovan Lipus, režisér inscenace HRANIC-e (premiéra: 26. srpna 2015 v sále Dřevník, v zahradě broumovského kláštera)

Historie Broumovska, byť jakkoli pojatá hravě, je přece jen plná křivd a animozit. Určitě nebylo snadné vyvážit na lékárenských vahách všechno to hořké a drsné i jinými ingrediencemi…

Bylo to opravdu těžké, protože jsme nechtěli něco zásadního pominout, a zároveň jsme nechtěli zabřednout do obvyklých stereotypů, takže bylo jasné, že se nevyhneme otázce vyhnání Němců. Ale já jsem Renatě (pozn. redakce: básnířka Renata Putzlacher, scénáristka hry HRA-NIC-e) říkal: „Dobře, když vyhnaní Němci, tak nejdřív musí být vyhnaní Češi, to je jednoduché, to je A – B – C, tak to jde za sebou. Nemůžeme vypíchnout výhradně jednu jednotlivost, jednu křivdu a bolest. A současně tomu musíme dát i nějaké světlo, postavy, které představení prozáří a odlehčí.“ Volba padla na Aloise Jiráska, o kterém je celkem známo, že v Broumově studoval, míň už se ví o Arnoštu z Pardubic, a paradoxně nejzapomenutější a neprávem opomíjený je Emerich Rath, postava přímo bytostně spjatá s tamní krajinou, člověk s obdivuhodně silnými ideály a mravností, který se mimo jiné s nasazením vlastního života snažil zachránit Hanče a Vrbatu a který představuje neobyčejně zvláštní propojení toho česko-německého. – Neuvěřitelná postava téměř na hranici charakteristiky všestrannosti Járy Cimrmana. Člověk tak svobodomyslný, že vadil každé totalitní moci – nejprve nacistům a později komunistům. Emerich Rath se v naší hře objevuje jako partner oživené ženské figury, mýtické a personifikované Hranice."

Anotace k představení Cesta Emericha Ratha (premiéra: 22. července 2018 v sále Dřevník, v zahradě broumovského kláštera)

Původní divadelní představení o broumovském hrdinovi...

Kde zemřel poslední český indián? Fiktivní příběh mapuje (nejen) poslední dny života všestranného sportovce Emericha Ratha, jeho poslední závod s časem a velmi starostlivými sestřičkami. Když hrdinové zestárnou a vypráví o svých činech, přecházíme to často mávnutím ruky, jako by šlo o pouhé výplody stařecké fantazie. Ale i ve starých lidech kdysi hořel oheň – a některé z nich vypálil zevnitř do tvrdosti keramické sošky. Zemřel opravdu Emerich Rath v poklidu domova důchodců? Nebo zemřel jinde? Jinak? Zemřel vůbec...

Poslední závod, film o tragické smrti Hanče a Vrbaty, připomene hrdinu Emericha Ratha (plánovaná premiéra: ČR, 24. února 2022)

Tomáš Hodan, režisér a scénárista:

„Původně mě to zajímalo ze sportovního hlediska, pak když jsem se ponořoval do historických materiálů, objevil jsem postavu Emericha Ratha, což je Němec. Po válce se nehodil do toho příběhu, takže z něho byl vymazán.

Byl to Emerich Rath, kdo našel polomrtvého Hanče a snažil se ho zachránit. Necelý kilometr ho táhl na zádech na krkonošskou Labskou boudu. Pravdivý příběh německého hrdiny se neobjevil ani ve filmu Synové hor, který v roce 1956 natočil režisér Čeněk Duba.

Marek Adamczyk, filmový představitel Emericha Ratha

„Emerich Rath si zaslouží, aby ten příběh znovu zazněl a aby se v příběhu vyjevila jeho linka, protože tam sehrál obrovskou roli a je to hrozně zajímavá postava.“