Sdílená radost Smetanova tria a něco navíc
ČR: Smetanovo trio je již několik desítek let fenoménem na české hudební scéně. Zakladatelem byl v roce 1934 legendární klavírista Josef Páleníček, pevným základem dnešní sestavy jsou jeho syn, violoncellista Jan Páleníček se svojí ženou, klavíristkou Jitkou Čechovou. Na pozici houslisty se v uplynulých dvou dekádách vystřídalo několik vynikajících hráčů: Jana Vonášková-Nováková, Jiří Vodička, Radim Kresta, dnes je třetím členem souboru houslista Jan Talich, další nositel slavného jména. Trio má na svém kontě řadu nejprestižnějších ocenění, zejména za vynikající nahrávky u Supraphonu z posledních let, které nadchly kritiky v Británii nebo Francii (opakovaně např. BBC Chamber Choce), a sklízelo úspěchy na řadě zahraničních turné (USA, Británie, Brazílie atd… ).
V současné době, kdy se už rok s minimální letní pauzou nedá živě koncertovat, potěší každý úspěch, byť by byl odezvou na již uplynulé časy. Proto je dobré upozornit na mimořádnou recenzi, která vyšla 18. ledna na BBC Music Magazine. Pisatel v ní velmi podrobně hodnotí několik nahrávek téže skladby, Klavírního tria č. 2 Dmitrije Šostakoviče, a z hodnocených maximálně vyzdvihuje právě nahrávku Smetanova tria (v sestavě s Jiřím Vodičkou – housle). Nešetří superlativy a zařazuje ji na první příčku v úžasné světové konkurenci (mj. Marta Argherich, Maxim Vengerov a Gautier Capuçon).
Vhled do dnešních dnů části Smetanova tria jste mohli číst v rubrice Kultura v časech pandemie, kde vyšel s Jitkou Čechovou a Janem Páleníčkem nedávno krátký rozhovor.
Komorní hudba je jedním z nejnáročnějších „řemesel“ a ti, kdo se v ní dostanou na výsluní, mají za sebou roky nekončící dřiny – od počátků hudebních studií až do závěru hudební kariéry. Je třeba cvičit hodiny denně po celý život. Přestože se koncertní život nyní prakticky zastavil, pro hudebníky věnující se komorní hudbě není představitelné polevit, přestat hrát, přestat na hudbu myslet. Pro lidi, kteří v tomto oboru nejen hrají, ale i pro ty, kdo hudební život organizují, není možné toto mentální nastavení utnout a bez fyzické i psychické úhony jít dělat něco úplně jiného. Přesto k tomu řada z nich byla částečně donucena, aniž by tomu odpovědná místa (stát) věnovala příliš pozornosti.
Umělci – tak jako vždy – jsou z principu závislí vždy nejvíc na sobě samých, na svém talentu, úsilí, vnitřním nastavení, na svých osobních schopnostech uplatnit se ve svém oboru i ve společnosti. Nejvíce čerpají sami ze své podstaty, proto jsou zranitelní. Potěšme se tedy společně s každým takovým úspěchem, a dejme o něm vědět dál a výš. Podobné události prezentují celou Českou republiku, a klasická hudba jako celek vždy byla jedním z jejích nejlepších vývozních artiklů. Abychom mohli číst stále víc takových zpráv, je třeba vytvářet podmínky a naději do časů budoucích. Maximalizovat aktivity vedoucí k nastartování kulturního života od míst nejnižších – obcí, měst, krajů, až po stát. Vysvětlovat přínos kultury, posunout myšlení nás všech k tomu, že kulturu tento stát potřebuje a také ji musí podporovat. A to i v časech po pandemii, které budou mít jistě tendenci opět na kultuře šetřit. Nedávný otevřený dopis Pavla Šporcla premiérovi by neměl zůstat jedinou veřejně viditelnou výzvou, je třeba ji proměnit do tisíců dalších na lokální úrovni.
Martina Fialková
Kulturní publicistka a také manažerka souboru Martinů Strings Prague
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818