Kultura v časech pandemie / Divadlo Kámen
PRAHA: Jak se potýká s dopadem koronaviru umělecká sféra a jak zápolí s opakovaným omezením činnosti? Zeptali jsme se uměleckého šéfa a režiséra Divadla Kámen Petra Odo Macháčka.
Jak zápasí Divadlo Kámen s důsledky pandemie a opětovným nuceným uzavřením?
Zásadní je, že nemůžeme dělat svou práci, rozvíjet se, setkávat se s lidmi. Přirozeně je to neradostné. O to více, že mnozí nejsme přesvědčeni o smyslu zákazů divadel. Vždyť do divadla chodí diváci dobrovolně, nemyslíme si tedy, že bychom toho, kdo se rozhodne přijít, nějak nepřiměřeně ohrožovali. Žijeme, ale je to žití bez velkého elánu. Alespoň tedy připravujeme nové hry, to se smí. Nevíme, kdy a za jakých podmínek je budeme moci uvést. Připravování her „na sklad“ není v normálních podmínkách příliš dobrá taktika, ale tentokrát je to jediná větší činnost, kterou můžeme vyvíjet. S výjimkou dvou podzimních večerů jsme se rozhodli nenabízet online programy. Divadlo našeho typu je zajímavé jen při skutečném fyzickém setkávání, ve společném prostoru.
Jak vnímáte rozdíl mezi první a druhou vlnou protipandemických opatření?
Když přišly jarní zákazy divadla, hovořilo se mimo negativ i o různých přínosech: zpomalíme své šílené tempo, zamyslíme se nad opravdovými hodnotami, budeme mít čas na své blízké a podobně. Něco na tom bylo. Člověk se na dva měsíce pozastavil a skutečně si mohl věci srovnat v hlavě. Na podzim a v zimě už ale kolem sebe nic takového nevnímám. Lidé jsou spíš rezignovaní. Je hezké připravovat novou inscenaci, ale když nevíme, kdy a za jakých podmínek bude provedena, těžko se vytváří soustředěná a intenzivní atmosféra. Přesto nám to nějak jde, i zkoušení „do šuplíku“ je snad nějak smysluplné.
Dosáhli jste na podporu z vypsaného programu COVID-Kultura I a COVID-Kultura II?
Ano. Díky podpoře institucí se nám podařilo uplynulý rok přežít. Finančně nám pomohli také přátelé a příznivci v rámci programu Vstupenky na NIC i mimo něj, jen tak sami od sebe. Toho si hodně vážíme. Horší bude asi rok 2021, kdy instituce už možná nebudou mít dostatek peněz na obvyklé granty ani náhrady covidových ztrát. Bez běžného provozu může být potom situace dost nepříjemná.
Myslíte si, že divadlo bez diváků přežije? Zůstáváte v kontaktu s příznivci i jinak?
Divadlo obecně buď přežije, nebo zahyne a posléze povstane z popela. Konkrétně Divadlo Kámen bude v nějaké formě žít, dokud budeme mít chuť ho dělat, dokud budeme cítit, že má nějaký tajemný smysl, vnější podmínky nás nezničí. Zatím tu chuť máme a ve smysl věříme. S komunitou tvůrců i diváků jsme stále ve styku, i když ne tak intenzivně, jak bychom chtěli. Naštěstí pořádáme vedle divadla také různé venkovní akce, hlavně poznávací vycházky, občas i s drobnými divadelními či literárními vstupy. Vycházky jsou občas povoleny, takže se s lidmi z blízkosti divadla vídáme alespoň touto formou.
Dostal se někdo z vašeho divadla kvůli uzavření do existenční nouze a hledal nové zaměstnání?
Vyloženě do nouze se, pokud vím, nikdo nedostal. Děláme umělecky vyhraněné divadlo, které není ani v bohatých časech nijak jistým byznysem, proto máme všichni různé záložní činnosti.
Vizitka
Petr Odo Macháček
Umělecký šéf Divadla Kámen a režisér. Zaměřuje se na netradiční přístupy k moderní činohře. Pracuje s otevřeným osobním herectvím, fyzickým vnímáním činohry a její hudebností, konceptuálními postupy. Zásadní je pro něj intenzivní setkávání s živými herci. Pro Divadlo Kámen i jiné subjekty (např. Dny nové opery Ostrava NODO) napsal/zadaptoval/přeložil a zrealizoval kolem 30 inscenací. Je například "osobností roku" festivalu "...příští vlna/next wave...".
Mohlo by vás také zajímat...
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818