Srpnová okupace ve snímcích. Studentský spolek Díky, že můžem připomíná její výročí a průběh na srovnávacích fotografiích

Jednotlivé komentáře k výběru fotografií:

Staroměstské náměstí
Pražské jaro přineslo do Československa závan čerstvého vzduchu. Bylo to díky tomu, že na sklonku roku 1967 byl do čela ÚV KSČ zvolen Alexandr Dubček. Jeho cílem byl tzv. socialismus s lidskou tváří. Měl v plánu mnoho reforem (třeba reformu vyčerpaného hospodářství) a probíhal i proces demokratizace - na chvíli se dokonce zrušila i cenzura. Kritikou komunistické strany a výzvou k reformě byl i manifest 2000 slov, který sepsal Ludvík Vaculík. Sovětský svaz byl děním v Československu velmi znepokojen a zahájil s vedením KSČ rozsáhlá jednání. Ta vyvrcholila 3. srpna předáním „zvacího dopisu“, kterým konzervativní část KSČ prosila Moskvu o pomoc proti kontrarevoluci.


Letenské schody
Během noci z 20. na 21. srpna došlo k invazi tanky vojsk takzvané Varšavské smlouvy - Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Ze strany Moskvy se oficiálně jednalo o bratrskou pomoc potlačující kontrarevoluci. Rozkaz směrem k československé armádě i občanům byl jasný - neklást odpor.  Někteří ho i tak dávali najevo, třeba otáčením dopravních cedulí, aby zmátli přijíždějící vojska, nebo různými nápisy.


Budova Českého rozhlasu
Budova tehdejšího Československého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze zastávala během sovětské invaze klíčovou úlohu. Odtud se zpočátku vysílaly necenzurované informace o vstupu vojsk států Varšavské smlouvy na naše území. Posluchače ke klidu a tichému odporu vyzývaly osobnosti jako Vladimír Fišer, Eva Kopecká, Věra Šťovíčková, Jiří Dienstbier nebo Ondřej Neff. Právě první zmíněný pronesl dnes již památná slova, kterými informoval o invazi. Střetnutí okupantů a neozbrojených československých civilistů bránících tuto budovu se považuje za symbol odporu Pražanů proti srpnové okupaci.


Budova Národního muzea
Historická budova Národního muzea se stala svědkem mnoha dějinných událostí od své výstavby na konci 19. století. To platí taktéž pro 21. srpna 1968. Okupační jednotky dominantu Václavského náměstí zřejmě mylně považovaly budovu za jiný strategický bod nebo ke střelbě došlo vlivem napjaté atmosféry. Dodnes není znám přímý důvod útoku, který poničil fasádu, pískovcové sloupy, kamenné sochy, některé depozitáře a také ředitelskou pracovnu. Plomby vpravené do fasády budovy v 70. letech minulého století jsou patrné dodnes i po současné rekonstrukci muzea.


Příjezd vojsk nepřežilo na 70 lidí a dalších 700 bylo zraněných. Obrovské množství lidí se rozhodlo emigrovat. KSČ ustanovila prověrkové komise, které využívala k velkým čistkám ve straně. V roce 1970 se pak snad ke každému občanovi dostalo Poučení z krizového vývoje.  V této útlé knížečce byl i popis procesu normalizace, který začal právě invazí vojsk Varšavské smlouvy. Lidé navíc museli podepisovat prohlášení, že s okupací souhlasí a že jí především nevnímají jako okupaci, ale jako bratrskou pomoc.

Veškeré aktivity Díky, že můžem spojené s výročím srpna 68 můžete sledovat na sociálních sítích. Mezi dny 20. a 22. srpna bude  Instagram a Facebook studentského spolku patřit interaktivním a naučným příspěvkům vztahujícím se k sovětské okupaci.