Dar 325 fotografií k dějinám ústecké opery
ÚSTÍ NAD LABEM: V únoru 2020 daroval Ústečan Karel Groš Muzeu města Ústí nad Labem soubor 325 fotografií z pozůstalosti své matky – významné operní pěvkyně Ludmily Škorpilové-Grošové (19. 3. 1936 Praha – 1. 3. 2016 Ústí nad Labem), dlouholeté sólistky ústecké opery, kterou dobře znalo i obecenstvo jiných českých i německých operních scén a koncertních pódií. Značná část fotografií dokládá neobyčejně široké spektrum rolí, které za svou dlouhou pěveckou kariéru (1959 – 1998) ztvárnila. Ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek k daru uvedl: „ Je to jedinečný materiál, který dokumentuje dějiny ústecké opery. Ústecké muzeum děkuje dárci za to, že dal výše uvedené rodinné památky odborné i laické veřejnosti tímto způsobem k dispozici.“
K osobnosti umělkyně se vyjádřila také známá historička ústeckého muzea Jana Hubková: „Její sametový hlas tmavého zabarvení a mimořádného rozsahu jí umožňoval zpívat nejen altové a mezzosopránové, ale i sopránové role. Byla ozdobou oper B. Smetany (panna Róza, Anežka), A. Dvořáka (Ježibaba, cizí kněžna, Káča) a L. Janáčka (Kostelnička, Varvara), uplatnila se v mozartovském (Cherubín, Elvíra), verdiovském (Azucena, Eboli, Fenena) i wagnerovském (Brangäna) repertoáru, zazářila jako Carmen a vzbudila pozornost jako Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi nebo královna Alžběta v Donizettiho Marii Stuartovně. K jejím oblíbeným rolím patřil i Oktavián v Růžovém kavalírovi R. Strausse. Nevyhýbala se ani moderní opeře, jako Kateřina z Ludanic v Zuzaně Vojířové od Jiřího Pauera vystupovala jak v Ústí, tak na prknech Národního divadla.“
Některé fotografie dokumentují každodenní provoz divadelních zkoušek, práci orchestru s různými dirigenty, koncertní aktivity zpěváků i členů orchestru, nechybí ani fotografie s věnováními hostujících celebrit. Dokumentovány jsou i významné počiny ústecké éry dirigenta Františka Vajnara – např. nastudování Verdiho „Rekviem“, které pak ústecká opera každoročně uváděla i v Terezíně jako připomínku uvedení této duchovní skladby internovanými židovskými umělci pod vedením R. Schächtera. Altový part v podání Ludmily Škorpilové byl stejně nezapomenutelný jako výkony některých sólistů (např. K. Berman), kteří sami terezínským ghettem prošli. Cenné svědectví o životě na Ústecku poskytují i fotografie ze soukromí umělkyně, která navzdory nabídkám ze zahraničních scén zůstala ústeckému divadlu věrná a svým uměním kultivovala prostředí našeho města. Jako spolehlivá sólistka a nekonfliktní kolegyně byla pilířem operního souboru v době, která počtem premiér i úrovní představení patřila ke zlatému věku ústecké opery. Darovaný soubor fotografií je významným příspěvkem k zmapování kulturního života v Ústí nad Labem od 50. do 90. let 20. století. Snímky pocházejí od několika profesionálních i amatérských fotografů, mezi nimiž zaujímá čestné místo také ústecký Karel Gottstein.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818