Virtuální modely z depozitářů lepší než na vlastní oči
ÚSTÍ NAD LABEM: Možnost nahlédnout do svých depozitářů v době nuceného uzavření výstava a expozic nabízí Muzeum města Ústí nad Labem. Prostřednictvím internetu potupně představí některé „špeky“ ze svých sbírek v podobě jejich 3D modelů. „Veřejnost si prohlédne naše vybrané výjimečné exponáty do posledního detailu tak, jak je dosud nikdy při běžné návštěvě neměla možnost vidět,“ zdůraznil ředitel muzea Václav Houfek.
Prvním zveřejněným exponátem je svatební pohár z 15. století vykopaný v Ústí při dostavbě magistrátu v roce 1977. Zvláštní nádoba umožňuje dobový svatební rituál. Proto také zobrazuje dvě tváře, muže a ženu. Existují jen tři podobné v České republice. Na webových stránkách muzea si můžete pohár otáčet ze všech stran, přiblížit každý detail a přitom poslouchat příběh předmětu v podání kurátorky archeologické sbírky Elišky Wiesnerové. „Legenda o vzniku svatebního poháru vypráví o lásce šlechtické dcery jménem Kunigunda a mladého zlatníka. Šlechtic lásce nepřál a dal zlatníkovi zdánlivě nesplnitelný úkol, vyrobit pohár, z něhož mohou pít dva lidé naráz. On to zvládl a pohár se stal symbolem vzájemného přizpůsobení, věrnosti a lásky,“ uvádí mimo jiné archeoložka v komentáři.
Virtuální modely vznikají ve spolupráci Muzea města Ústí nad Labem s uměleckým fotografem Pavlem Matouškem z Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ten metodou fotogrammetrie nasnímá předmět ze všech možných úhlů a pak v počítačovém programu snímky pospojuje ve trojdimenzionálním prostoru. Na webu muzea budou nové předměty ze sbírek archeologie, umění, techniky, vojenství či přírodovědy přibývat několikrát týdně, dokud situace kolem pandemie koronaviru opět neumožní vpustit veřejnost do výstavních sálů. Ale ani pak z webových stránek Muzea města Ústí nad Labem nezmizí, aby každý zájemce o muzejní sbírku měl možnost se s nimi seznámit.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818