Jílovská výstava „Zlatá keltská kobyla“ připomene i sochaře Olbrama Zoubka

Výtvarníka, jenž zemřel letos v červnu v 91 letech, připomene unikátní soubor jeho soch na keltská témata, které vytvořil v uplynulých 20 letech, uvedla organizátorka výstavy Kristina Küblbecková.

„Tyto sochy se trochu liší od klasické tvorby Olbrama Zoubka a takto pohromadě je zřejmě již nebude možné jinde spatřit,“ dodala Kristina Küblbecková. Na letošní výstavě, jíž si spolek připomíná 20. výročí svého vzniku, budou zastoupena díla čtyřicítky účastníků tohoto projektu. Řada z nich už nežije, například František Ronovský, Peter Oriešek nebo Jan Souček.

„Sochy Olbrama Zoubka jsou nainstalovány na nádvoří muzea a vypadají úchvatně,“ řekla ředitelka Regionálního muzea v Jílovém Šárka Juřinová. Velice si cení toho, že si spolek Lughnasadh pro letošní výstavu vybral právě Jílové, a věří, že pozoruhodná expozice neujde pozornosti návštěvníků.

Spolek Lughnasadh je volným sdružením výtvarníků, kteří se dlouhodobě zabývají inspirací keltskými tématy. Je nástupcem Sdružení Lugh, které tento typ výstav začalo pořádat již v roce 1997. „Tehdy jsem v Praze na Vyšehradě s několika přáteli výtvarníky z Nového sdružení pražských umělců připravil výstavu motivovanou dávnými vyšehradskými bájemi, převzatými od našich keltských předků Bójů,“ popsal autor projektu výtvarník Josef Ryzec. Dodal, že tyto výstavy, které spojuje právě jejich „keltský duch“, potažmo keltský (irský) humor, pokračovaly na různých místech v Čechách, a také v Dublinu a Vídni. Dosud se jich uskutečnilo 30 a zúčastnilo se jich více než 300 výtvarníků.

Podstatným rysem všech těchto výstav je souznění s duchem a charakterem místa, kde se konají. Nejinak je tomu i v Jílovém u Prahy. Téma letošní expozice se vrací k dobývání a rýžování zlata v našich zemích – Kelti ho většinou získávali z řek. Z Jílového, kde se těžilo už v raném středověku, se zlato posílalo na nedaleké opidum Závist, které bylo významným správním místem kraje. Ve zdejších pověstech se objevuje motiv zázračné kobyly, která dává zbohatnout, ale zlato se z ní musí odsekávat zezadu – v hornických pověrách je to personifikace zlaté žíly. Kůň byl v keltské mytologii významným zvířetem, krajinou se na něm projížděly Bohyně Matky, a tento motiv se objevuje i na jiných místech spojených s Kelty – například na vrchu Kotýz nebo v Koněprusích. Autoři vystavených děl se kromě koní nechali volně inspirovat krajinou, archeologickými nálezy, geologickými památkami či motivy z bájí a pohádek.

Spolek Lughnasadh je otevřený všem, kteří mají chuť se vyjádřit k zadanému tématu, tedy nejenom profesionálům, ale i amatérům. Výstava je podobná výtvarnému „salónu“, ale s tím rozdílem, že představovaná díla musí rezonovat se zadaným tématem z keltské mytologie, které vybere Josef Ryzec. Umělci pak mají na jeho zpracování symbolických devět měsíců – Lughnasadh je totiž keltský svátek sklizně. Vystavená díla navíc vznikají pro radost samotných tvůrců a diváků, nikoli pro zisk. Výstava je tedy pomyslnou sklizní duchovních plodů zúčastněných autorů a poctou lidské tvořivosti, jejímž patronem je bůh umění a řemesel Lugh.

ZDROJ