Dobrá práce, rozpačitost i otevřená kritika: Aktuální stav dialogu o kulturních politikách v Praze a Brně

Příklady z Prahy a Brna ilustrují aktuální podobu dialogu mezi tvůrci strategických dokumentů, politiky, kteří je zadávají a mají se jimi řídit, a hlavně rozmanitými aktéry kulturního života na všech úrovních. Přitom spolupráce těchto činitelů je klíčová pro úspěšné uskutečňování kulturní politiky, vyhodnocování jejích účinků a v důsledků zvyšování dostupnosti a kvality kulturních služeb pro všechny. Jak tedy nyní vypadá komunikace a spolupráce mezi kulturními aktéry a veřejnou správou v uvedených případech?

Sdružení Brno kulturní, které se dlouhodobě zabývá sledováním a připomínkováním kuturní politiky města, na konci ledna vystavilo brněnské koalici (ANO, Žít Brno s podporou Pirátů, SZ, KDU-ČSL) hodnocení ve formě vysvědčení. Známkami a slovním komentářem zhodnotili dosažení cílů, ke kterým se ještě před komunálními volbami na podzim 2014 vyjádřili anebo zavázali představitelé jednotlivých stran (celé hodnocení je dostupné zde). Jednou z oblastí hodnocení je příprava strategického dokumentu pro kulturu, který aktuálně Brno nemá. Podle hodnocení Brna kulturního dopadlo politické vedení Brna, resp. náměstek primátora pro oblast sociálně kulturní Matěj Hollan, v této přípravě výborně. Brno totiž zřídilo pracovní místo pro Koordinátora kulturní politiky města: v říjnu 2015 se jím stal Viktor Piorecký, který začal pracovat na přípravě nové koncepce. Měla by být hotová v roce 2017. Výrazným nástrojem pro tvorbu koncepce kulturní politiky by se měl stát tzv. Brněnský kulturní parlament, který má být otevřeným fórem pro všechny kulturní aktéry v Brně. Dosud se sešel dvakrát.

Hodnocení známkováním ovšem svádí k mediální zkratce, vysvědčení se setkalo s rozpaky a náměstek Hollan jej v tisku označil za nekompetentní. Účinnější by mohlo být spojit hodnocení rovnou s veřejnou debatou. I přes tyto rozpaky v Brně pokračuje dialog veřejnosti a radnice při tvorbě koncepčních dokumentů a prospěšnost této spolupráce se ukázala již při změně struktury dotačních programů pro kulturu za minulého vedení města (ČSSD, ODS) a zvýšení dotací pro městem zřizovanou i nezávislou kulturu.

V Praze, na rozdíl od Brna, se grantová politika stala předmětem aktuální kritiky a rozčarování. V době velmi nestabilního politického složení vedení města (ANO, ČSSD, trojkoalie SZ, KDU-ČSL, STAN) se vůči výsledkům grantového řízení pro rok 2016 v otevřeném dopise radnímu pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a volný čas Janu Wolfovi (KDU-ČSL) ohradilo sedmnáct zástupců pražských nezávislých divadel (znění dopisu zde). Signatáři dopisu své výhrady zakládají na neexistenci platné koncepce kulturní politiky, a proto nejasných pravidlech a prioritách při rozhodování o grantové podpoře. Komise údajně podpořila hlavně divadla podnikatelského sektoru a také divadla s konzervativním uměleckým programem. Rozhodnutí komise o udělení podpory na rok 2016 podle zástupců nezávislých divadel odporuje sice neaktuální, ale do loňského prosince platné Koncepci kulturní politiky hl. m. Prahy. Zástupci nezávislých divadel dále upozorňují na neobvyle rychlou aktualizaci Grantového systému hl. m. Prahy, která navíc podle nich neprošla veřejnou odbornou debatou a oponenturou. Ve svém otevřeném dopise vyjadřují odhodlání zapojit se do vzniku strategické koncepce pražské kultury a evaluace grantového systému a zůrazňují potřebu vzájemného dialogu mezi městem a odbornou veřejností. Na stvrzení svých úmyslů hodlají založit Asociaci profesionálních nezávislých divadel.

 Vytváření oborových organizací je důležité pro prosazení společného zájmu a také pro trvalou a přehlednou komunikaci mezi kulturními aktéry a veřejnou správou. Bude dobré, pokud se v Praze podaří vytvořit stabilní organizaci nezávislých divadelníků. Podobné sdružení tvůrců v Brně chybí. Pro skutečný dialog je ale důležitější překonání oborového, resp. resortního partikularismu. Strategické dokumenty v kultuře by měly ideálně být platformou, která propojí a podpoři aktéry z formální i neformální oblast kultury, např. zástupce jak příspěvkových organizací, tak veřejnou správou nezřizovaných organizací. Jak je vidět v Praze a Brně, kultura je zdrojem neustálo napětí. Účinný dialog se neobejde bez vzájemných ústupků a věcného formulování. Zdejším tvůrcům i zástupcům veřejné správy v oblasti kultury by také prospěly větší rozhled, srovnání se zahraničím a užší spolupráce na celostátní úrovni. Otázka propojenosti celostátní, regionální a místní kultury a její strategické podpory je také čím dál více aktuální v souvislosti s nadcházejícími krajskými volbami.