<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Když se před více než pěti lety připravovala tvorba expozice vystěhovalectví z Frenštátska do Ameriky ve 2. polovině 19. století, kontakt frenštátského muzea s krajanskými spolky a jednotlivci v Texasu se ještě více zintenzivnil. Tyto vazby se však postupně vyvíjely již řadu let, jelikož právě z Frenštátu pod Radhoštěm se v minulosti pod vlivem nepříznivých hospodářských okolností vystěhovalo do Ameriky nejvíce obyvatel ze všech obcí a měst Moravy.</p> <p>Není proto překvapivé, že veliká část dnešních obyvatel tohoto malého města má své vzdálené příbuzné v Texasu, což po pádu železné opony dalo podnět k hojnému vzájemnému setkávání. Navíc obecný zájem o osobní genealogii přiměl řadu obyvatel Spojených států amerických k hledání svých kořenů právě v tomto koutě severovýchodní Moravy. Podobné konexe nemohly minout ani zdejší muzejní instituci, která se společně s jejími spolupracovníky studiem tohoto frenštátského exodu cílevědomě zabývá a její pouto s takto vzniklými zaoceánskými moravskými osadami se postupem let jen upevňovalo.<br />
Pro organizovaný sběr exponátů k připravované stálé expozici nazvané Tam za mořem byla oslovena Texas Czech Genealogical Society a Czech Heritage Society of Texas. Činovník obou těchto zainteresovaných společenství pan Darwin Machu publikoval výzvu ke sběru předmětů a dokumentů po původních moravských osídlencích prostřednictvím tisku. Pomocí těch, kteří na tuto výzvu zareagovali – z nichž všichni byli členové první ze jmenovaných společností – se podařilo nashromáždit poměrně reprezentativní soubor prvků každodenního života prvních Texaských imigrantů. Jsou to především předměty hospodářského, řemeslného nebo domácího původu, které dokumentují všední existenci těchto našich krajanů. Jejich celkový objem však přesáhl prostorové možnosti zamýšlené stálé expozice, a tak se kurátoři muzea rozhodli k pětiletému výročí otevření expozice uspořádat dočasnou výstavu, která by ukázala to, co bylo nasbíráno, ale do trvalé expozice se již nedostalo.<br />
Donátorem veliké části exponátů vystavených na výstavě Sbírkové předměty z Texasu je například pan Edwin Hlavaty, který je po řadu let sbíral a vykupoval pro účely vybudování vlastní expozice. Když se před lety zhoršil jeho zdravotní stav, zavítali zrovna do Texasu delegáti z Frenštátu za účelem výběru exponátů. Celou svou dlouho budovanou sbírku jim proto rád poskytl. Díky dotaci z Evropské unie bylo možno financovat nákladnou lodní přepravu z USA do České republiky, v rámci které byl převezen také nejrozměrnější exponát celé sbírky – texaský hospodářský vůz. Ten jako jediný byl zakoupen a vše ostatní připutovalo na Moravu darem. Stejně jako hlavní iniciátor tamního sběru D. Machu, kterému bylo společně s jeho ženou Nancy předáno v rámci vernisáže čestné uznání, tak i E. Hlavaty si přijel výstavu společně s dalšími krajany osobně prohlédnout. Jejich kladné ohlasy na toto společné dílo snad budou také příslibem další oboustranné spolupráce i v budoucích letech.</p> <p>Petr Drkula je spoluautorem výstavy.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.