Multitalentovaný houslista a mladý výtvarník – příběhy Akademie MenART

Příběh Vintíře

„Vintíř má čtyři sourozence a u všech vidíme, že mají hudební nadání. Všichni, včetně nejmladšího syna, kterému je teprve 5,5 roku, hrají na nějaký hudební nástroj,“ popisuje maminka mladého nadaného umělce Petra Langášková, která sama hraje na klavír. K hudbě měli vřelý vztah i Vintířovi předci. Jeho pradědeček ovládal hru na klavír a housle, ve 30. letech minulého století měl vlastní kapelu, a dokonce mu tehdejší hudební vydavatelství Ultraphon vydalo gramofonovou desku s vlastní tvorbou. Dědeček z druhé strany zase zpívá ve folklorním souboru.

„Už když byly Vintířovi 2 roky, vypozorovali jsme, že častěji zpíval, než mluvil. K hudbě jsme ho proto vedli od malička. Housle si vybral sám v 5 letech,“ vzpomíná Petra Langášková. Na housle hraje každý den. Vstává kvůli tomu už po šesté hodině. „Vintíř má řadu dalších zálib, takže odpoledne nemá tolik času cvičit. Vstává proto brzy ráno. Dříve jsem ho musela budit, ale teď už si to řídí sám,“ vysvětluje maminka. Velkou motivací je pro něj především hraní na prestižních koncertech, spojené s cestováním, nebo dobré umístění na houslových soutěžích, kterým ale často předchází velký boj s trémou. Z Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky v Praze si odnesl trofej za druhé místo, loni na jaře získal první cenu na houslové soutěži v Novém Jičíně a čestné uznání na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí. Dvakrát si jako sólista zahrál s Filharmonií Brno. Velkou vzpruhou pro něj byla také účast ve stipendijním programu pro mladé nadané umělce MenART, kde měl možnost trénovat hru na housle pod vedením koncertního mistra České filharmonie Jana Fišera. „Každý hudebník přistupuje k nástroji a studiu skladby po svém, Vintíř se učil nejen od mentora, ale také od dalších dětí, které s ním byly ve skupině. Navázal tu i pěkná přátelství,“ dodává Petra Langášková. Kromě sólového hraní se Vintíř věnuje také cimbálové muzice. Hudba však není jeho jediným koníčkem. Je také zapáleným skautem a zdatným horolezcem. „Zatím leze především na umělé horolezecké stěně, zkusil si i horolezecké závody. Protože je hubený a vysoký, má pro tento sport skvělé dispozice, ale kvůli houslím se mu nemůže věnovat tak intenzivně, jak by chtěl. Musel si zkrátka vybrat, co bude dělat, a v tom zatím vyhrávají housle,“ doplňuje jeho maminka. Jestli se však vydá na profesionální dráhu houslisty, zatím Vintíř neví. Stále tedy není jisté, zda bude dobývat koncertní haly, nebo vrcholky hor.

Komentář pedagoga:

„Vintíře učím na housle už 7 let. Než nastoupil ke mně, věnoval se mu Jiří Pospíchal, který byl členem České filharmonie a nyní působí jako pedagog na brněnské konzervatoři. Vintíř je mimořádně nadaný houslista, zároveň je i velmi chytrý. Už když jsem se s ním poprvé setkal v jeho 6 letech, měl uvažování devítiletého dítěte. Nyní, ve svých 14 letech, již hraje repertoár určený studentům konzervatoře. Hra na housle ho navíc baví. Kromě studia na ZUŠ si své znalosti stále doplňuje – hraje s cimbálovou muzikou, trénuje na ZUŠ Open, kde bude hrát pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila, dvakrát absolvoval stipendijní program MenART pod vedením Jana Fišera, a také se účastnil týdenního kurzu u Ondřeje Lébra. Výborně zvládá veřejná vystoupení, kde působí poměrně suverénně, i když od jeho maminky vím, že doma často bojuje s trémou. Na pódiu však není nic poznat. Pokud se Vintíř rozhodne pro dráhu profesionálního houslisty, má podle mě všechny předpoklady tohoto cíle dosáhnout,“ doplňuje Dušan Kovařík, pedagog ze ZUŠ Vítězslavy Kaprálové Brno a ZUŠ Brno, Smetanova 8.

Příběh Eduarda

„Na základní uměleckou školu jsem chodil od první třídy na přání rodičů. Maminka učí technické kreslení na střední škole stavební a táta je sice programátor, ale k umění měl také vždy blízko,“ popisuje Eduard. Že si ale výtvarný obor tak oblíbí, ho tehdy nenapadlo. „Když mi bylo 12 let, najednou jsem zjistil, že mě to moc baví, především studijní kresba. Kreslení figur a lidí jsem věnoval stále víc času,“ vzpomíná student. Na ZUŠ Střezina, kterou navštěvoval, ho učil zkušený výtvarník Marek Bělohlávek. Svou výukou a přístupem k dětem zásadně ovlivnil jejich další směřování. „Vždy se soustředil na to, co nás zajímá. V ničem nás neomezoval, byl citlivý a snažil se o individuální přístup. Výtvarný obor u něj na základní umělecké škole studuji dodnes,“ přibližuje Eduard, který v současné době také dokončuje gymnázium v Hradci Králové.

Když mu bylo 15 let, přišel Marek Bělohlávek s nápadem, že by se Eduard mohl ucházet o roční stipendijní program v akademii MenART, která podporuje mladé nadané umělce. Byla to pro něj jedinečná příležitost, jak se dostat k výrazným osobnostem české umělecké scény. „Vůbec jsem neváhal a měl jsem radost, když jsem stipendium získal,“ usmívá se Eduard. V roce 2019 začal v MenARTu spolupracovat s Tomášem Císařovským, který patří k nejuznávanějším českým malířům. „Jeho zpracování je mi hodně blízké. Je v něm navíc spousta příběhů,“ popisuje Eduard. Za Tomášem Císařovským nejprve dojížděl do jeho ateliéru, protože pak ale začaly platit restrikce související s covidem, byl s ním v kontaktu na dálku z domova. „Poskytl mi spoustu cenných rad. V ročníku jsme se tehdy zaměřovali na figurální tvorbu a vyvrcholením naší práce byla skupinová výstava na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, kde jsem měl pět svých děl. Jednalo se o velkoformátové kresby figur inkoustovou tužkou,“ vzpomíná Eduard, který v té době stále spolupracoval i s Markem Bělohlávkem. Tak vznikl další zajímavý výtvarný projekt s názvem Výlety. Vybraní studenti ZUŠ Střezina vystavili v období lockdownu své obrazy na oblíbených místech v Hradci Králové a okolí, a proměnili je tak v malé galerie. „Pan učitel oslovil tenkrát i mě. Pro svou výstavu jsem si vybral alej poblíž obce Černilov, kam lidé chodí běhat a venčit pejsky. Mé obrazy tam visely několik měsíců,“ upřesňuje Eduard.

Nadšení pro výtvarný obor ho neopouštělo, a tak se v loňském roce ucházel o stipendium v akademii MenART znovu. I podruhé uspěl. „Tentokrát studuji u Čestmíra Sušky, významného českého sochaře. Rozvíjí s námi umění ve veřejném prostoru. Jeden z našich letošních projektů se týká Prahy-Řeporyjí. Pracujeme také na návrhu nové lavičky pro město Litomyšl, která by tam měla být poprvé představena v létě, opět v rámci festivalu Smetanova Litomyšl,“ popisuje Eduard. MenART podle něj nabízí unikátní koncept vzdělání. „Takhle by měla výuka fungovat – založená na spolupráci s osobnostmi, které jsou nám v našem oboru blízké. Začínající umělci získají díky MenARTu neuvěřitelné zkušenosti,“ doplňuje Eduard, který doufá, že ty své brzy zúročí i jinde. Jako maturant už totiž ví, kam chce směřovat po skončení gymnázia. „Mám za sebou přijímací zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Vybral jsem si tam ateliér K.O.V. – koncept, objekt, význam, který vede studenty k hlubšímu pochopení prostorové tvorby. Právě tento směr mě teď nejvíc zajímá. Doufám, že mi to vyjde,“ dodává.

Citace Marka Bělohlávka, pedagoga Eduarda Bičiště ze ZUŠ Střezina

„Ve výuce kladu důraz na individuální přístup, přestože učím po skupinách. U každého studenta se snažím najít cestu, jak u něj udržet jeho vlastní vnitřní motivaci k tvorbě. Eda chtěl vždy všemu přijít na kloub a dostat se do hloubky, jak ve výtvarném smyslu, tak i v tom intelektuálním. Potřeboval všechno pochopit a prozkoumat, a získal tak obrovské penzum znalostí, především z kresby. Ve srovnání s ostatními studenty je v ní naprosto výjimečný a například u akademické kresby 19. století se už učím já od něj. V provedení svých děl a přemýšlení o nich jde do hloubky. Od doby, co se začal zabývat designem, zajímavě kombinuje promyšlený koncept s naprosto minimalistickým řešením. MenART je pro něj i ostatní studenty výbornou zkušeností. V akademii se klade důraz na přímý kontakt s již ‚hotovými‘ umělci i na rozfázování celé práce. Stipendijní program začíná na konci letních prázdnin víkendovou akcí, kde se rozdělí jednotlivě směry a zadání pro studenty, na nichž pak pracují celý rok. Během něj se několikrát setkávají se svým mentorem a výstupem je vážně míněná výstava, většinou v rámci Smetanovy Litomyšle. Což všemu dodává smysl a význam.“

O Akademii MenART

Akademie MenART sedmým rokem propojuje významné a „hotové“ umělce s těmi, kteří stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční nebo divadelní kariéry. Díky ročnímu stipendiu je schopna akcelerovat rozvoj talentu žáků a studentů základních a středních škol stejně jako jejich praktické znalosti a dovednosti, a to právě přes špičky ve svých oborech. Do celého procesu zapojuje také pedagoga konkrétního žáka, který tak získává nové podněty a impulzy k práci se svým svěřencem. Program trvá rok a studenty do něj vybírá mentor na základě jejich prací, motivačního dopisu a doporučení pedagoga. Díky stipendiu není účast v programu limitována ekonomickým zázemím rodiny studenta – jediným rozhodujícím prvkem o jeho přijetí do programu je talent a míra motivace. V posledních šesti letech prošlo akademií 660 stipendistů a 371 pedagogů z celé ČR. Pro rok 2024/25 otevírá své třídy 16 mentorů, například klavírní virtuos Ivo Kahánek, koncertní mistr České filharmonie Jan Fišer, oceňovaná skladatelka Beata Hlavenková, choreograf a baletní mistr Jan Kodet, přední malířka Erika Bornová, oceňovaná ilustrátorka a tvůrkyně komisů Lucie Lomová a další.

Akademie spolupracuje též se zavedenými kulturními institucemi, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl či Smetanova výtvarná Litomyšl, kde prezentuje práci mladých talentů. Absolventi MenARTu vystoupili také na slavnostním závěrečném kulturním rozloučení s českým předsednictvím v Radě Evropské unie v bruselském kulturním centru Palais des Beaux-Arts de Bruxelles (Bozar).

Uzavírka přihlášek pro letošní ročník je 31. března 2024. Podrobnosti najdou zájemci na https://menart.cz/.