středa
25. prosince 2024
svátek slaví Boží hod vánoční, 1. svátek vánoční
© Archiv Jaroslava Kohouta



Moje srdce housle jsou...

Autor článku: 
Eva Veselá

<p>LIBERECKÝ KRAJ: V roce 2013 získal Jaroslav Kohout ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje v oboru tradiční výroba a oprava houslí. Návrh na ocenění podalo Muzeum Českého ráje v Turnově, které je pověřeno výkonem funkcí regionálního pracoviště péče o tradiční lidovou kulturu Libereckého kraje.</p> <p>Z historie houslařství</p> <p>I když první housle zřejmě vznikly v Polsku, do Itálie, která je nejvíce proslavila, pronikla jejich výroba počátkem 16. století. První moderní housle postavil zřejmě Ital Andea Amati. Housle jsou smyčcový nástroj se čtyřmi strunami a jsou nejmenší ze skupiny houslových nástrojů. Jejich tvar se během staletí téměř nezměnil. Moderní housle si získaly oblibu u širokých vrstev obyvatelstva a začaly se šířit po celé Evropě. Nejznámější italští houslaři působili v 16. až 18. století. Šlo o italské houslové rodiny Amati a Guarneti, houslaře Antonia Stradivariho, Giovannho Battistu Guadagniniho nebo v Tyrolech působícího Jacoba Stainera. </p> <p>Houslařství v Čechách</p> <p>V českých zemích se houslařství rozmohlo v Praze a okolí, na Chebsku (Luby a Kraslice) a v Podkrkonoší. V Praze působila i samostatná houslařská škola. Předchůdcem houslí byla loutna, která byla u nás známá již v předhusitské době. Dnešní Nerudova ulice se na konci 17. století jmenovala Loutnařská. V Lubech se vyráběly housle již koncem 16. století, a právě zde se rozvinula nejstarší světová hromadná výroba houslových nástrojů. Po roce 1945 se jejích výroba soustředila do podniku Cremona. Její výrobky byly známe nejen u nás, ale v celém světě. Po roce 1989 převzala výrobu akciová společnost Strunal. V Lubech byla v roce 1873 založena státní houslařská škola, která je dnes součástí Integrované střední školy v Chebu. Jde o jedinou školu tohoto druhu u nás a jednu z mála v Evropě.</p> <p>Na počátku stály Luby</p> <p>Jaroslav Kohout vyrůstal v Lubech, v místě s bohatou houslařskou tradicí. Studoval na zdejším Středním odborném učilišti hudebních nástrojů, které ukončil v roce 1997 maturitou v oboru Houslař. Po škole nastoupil na tři roky do akciové společnosti Strunal, kde se zabýval výrobou a seřizováním houslí. Na stáži v čínské Šanghaji se rok věnoval opravám a seřizování hudebních nástrojů. V roce 2002 měl možnost pracovat v dílně proslulé pražské houslařské rodiny Špidlenů, kde získal zkušenosti ve všech technikách oprav, v restaurování smyčcových nástrojů a také ve stavbě nových nástrojů. Poté krátce pracoval v Hudebních nástrojích U Zlatého kohouta v Praze jako opravář a restaurátor. V roce 2008 si založil vlastní živnost a věnuje se restaurování, opravám, výrobě a obchodu s hudebními nástroji. Svou dílnu má v obci Branžež u Mladé Boleslavi. O čtyři roky později se stal členem Kruhu umělců houslařů. Jde o prestižní profesní sdružení nejlepších houslařů, smyčcařů a restaurátorů smyčcových nástrojů v ČR. </p> <p>Výběr dřeva</p> <p>„Na vrchní desku houslí používám smrkové dřevo nejlépe z italských Dolomit, na spodní desku a boky houslí tzv. luby a na krk dřevo javorové (výborné je z Bosny). Kolíky, hmatník a struník jsou většinou z nějakého exotického dřeva – např. z ebenu, palisandru nebo zimostrázu. Stáří používaného dřeva by nemělo byt méně než pět až deset let. Za tuto dobu je dřevo schopné dokonale vyschnout a přestat sesychat. Velmi dobře se mi staví ze dřeva, které je staré dvacet, padesát i sto let. Stáří používaného materiálu však ovlivňuje zvukové vlastnosti nástroje jen lehce. Za desku z čerstvého dřeva se platí podle kvality a dodavatele čtyři až pět tisíc Kč, ale u starých dřev může jít o mnohem větší částky. V minulém roce proběhla aukce kvalitního dřeva a jedna javorová deska na violoncello stará přes sto let byla vydražena na částku kolem tři tisíc amerických dolarů,“ vysvětluje nositel ocenění.</p> <p>Nutné jsou znalosti z různých oborů</p> <p>„Ke své práci potřebuji znalost používaných materiálů, akustiku, chemii, fyziku, musím mít hudební rozhled, znát historii nástrojů, jejich konstrukci atd. Stále se musím učit a objevovat. Na housle aktivně nehraji, ale jako člověk, který nástroje staví, bych měl být schopen svůj výtvor vyzkoušet. Mám za sebou dva roky hry na housle a pět let hry na violu. Ale když se necvičí…<br />
Základní vybavení mé dílny se vejde do dvou přepravek. Jde o dláta, nože, hoblíčky, pár speciálních nástrojů a k tomu stůl, židle a šikovné ruce,“
vypráví Jaroslav Kohout a dodává: //„Polovina mé práce představuje stavbu nových nástrojů, druhá polovina pak opravy starších. Stavba jedněch houslí mi potrvá asi dva měsíce. Restaurování mi přináší poznatky ze starých nástrojů, okoukávám jejich styl techniky, jakým způsobem byly kdysi mistrovské nástroje stavěné a z toho potom čerpám zkušenosti při stavbě vlastních nástrojů. Nejstarším nástrojem, který jsem opravoval byly housle postavené kolem roku 1700 a přes jejich stáří byly ve výtečném stavu a hrály báječně. Kromě houslí také stavím a opravuji violy a violoncella.</p> <p>Nejen stavba a opravy nástrojů</p> <p>Ke klientům Jaroslava Kohouta patří nejvýznamnější čeští houslisté – Pavel Šporcl, Jiří Kabát, Leoš Čepický, Ivan Ženatý. Věnuje se také pedagogické činnosti. Každoročně se účastní Mezinárodních kurzů v Turnově, předává své zkušenosti svým žákům a pořádá vlastní kurzy s názvem Na jeden den houslařem.</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.

Celá ČR, zahraničí
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Senioři, Soutěže a festivaly, Vzdělávání
Články a komentáře
25.12.2024

ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?

Celá ČR
Děti a mládež, Knihy, literatura, média, Lidová kultura
Co se děje
23.12.2024

ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.

Celá ČR, Kraj Vysočina
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Lidová kultura, Památky
Články a komentáře
18.12.2024

ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.

Celá ČR, Kraj Vysočina
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Architektura, Výtvarné umění, Vzdělávání
Články a komentáře
11.12.2024