Lužice v čase velikonočním

<p>LUŽICE: Vajíčko není jen běžnou každodenní potravinou, lidé v něm vidí odpradávna symbol života. Již od pradávna je symbolem růstu a plodnosti. Po staletí je rozšířena zvyklost darování vajíčka. V něm obsažená životní síla se tak má přenést na obdarovaného. Zároveň se vznik života spojuje s probouzením přírody po zimním spánku.</p> <p>Zvyk obdarovávání vajíčkem, rituály spojené s tímto plodem se po staletí udržují u většiny národů světa. Intenzívně je oslava vajíčka prožívána u Lužických Srbů. Hlavním rituálem je každoroční zdobení vajec. Zdobí je malérečky v domácnostech, děti ve školách a nakonec jsou vajíčka barvena a zdobena i jako součást produkce firem. Každé vajíčko, které vzešlo i třeba z dětských ruček nebo profesionální malérečky je uměleckým dílem.<br /> Vajíčka se zdobí buď ve své základní podobě nebo vyfouknutá. Vařená se konzumují, proto jejich zdobení není věnována velká pozornost a někdy jsou jen vařena v cibulové nati nebo nějakém umělém barvivu. Většinou se zdobí vajíčka vyfouknutá.<br /> V Lužici je vosková technika (batikování) nejen nejstarší, ale i nejznámější technikou zdobení kraslic. Pomocí sestřiženého husího brku a špendlíkové hlavičky se na vajíčko nanáší horký vosk – přitom se trojúhelníky, čárky a tečky řadí do ornamentálních obrazců. U vícebarevných kraslic se voskové body nanášejí znova a vejce se ponoří do lázně jiné barvy. Tento pokus je možno opakovat až šestkrát. Nakonec se vosk setře nad plamenem svíčky pomocí měkkého hadříku.<br />
Nastrouhaná inkoustová tužka ve vodě dávala skořápce výraznou fialovou barvu, na níž vynikly ornamenty vyškrábané ostrým předmětem, nejčastěji nabroušenou špičkou pilníku. Malérečky po sončení práce mívají fialové ruce a barva nelze snadno umýt. Někdy pronikne barva až pod skořápku a je-li vajíčko malované vařené, pak se nedoporučuje k jídlu.<br />
Neostré kontury, používá techniku leptání. Při ní jsou do skořápky pomocí žíraviny – kyseliny solné či lučavky královské – a husího brku leptány rozličné motivy. Obyčejně ji používají malérečky, děti používají jiné techniky. Neostré kontury malby se dosahuje také voskovou bosírovací technikou. Při ní se jako ozdobný prvek nanáší na vejce barevný vosk, který je zde ponechán.<br />
V lesnaté končině („hola“) v okolí Mužakowa (Bad Muskau) a v celé střední Lužici bývaly dříve děti o Velikonocích bohatě obdarovávány svými kmotry a kmotrami. Tento zvyk je zčásti zachováván ještě i v dnešní době; součástí daru jsou i kraslice. Tato kmotrovská povinnost končí spolu s konfirmací dítěte.<br />
Mimořádným zážitkem jsou v předvelikonočním období velikonoční trhy ve městech Budyšín, Wojerecy (Hoyerswerda), Běla Woda (Weisswasser) či v obcích Slepo (Schleife) a Brězowka (Halbendorf), na nichž je možno sledovat lidové umělce při zdobení kraslic. Zmíněné tvůrčí techniky jsou zde demonstrovány s pílí, zručností a uměleckou dokonalostí. Mnozí návštěvníci jsou překvapeni, kolika úkonů je třeba, nežli je možno položit na stůl pestrou kraslici.<br />
V Budyšíně vedle trhů připravují pro děti soutěž v koulení vajíček, zpravidla se koná v neděli odpoledne a vedle vajíček se koulí s kopce i různé jiné lahůdky, mohou to být třeba i jablka. Poprvé se v městských záznamech objevuje koulení vajíček v roce 1830, i když to mohlo být podstatně dříve. V době druhé světové války bylo koulení zakázáno z důvodu všeobecného nedostatku potravin. Obnoveno bylo až v roce 1950 a zvyk nabyl na velké oblibě, chytání dobrot pod kopcem je doprovázeno jásáním dětí a někdy i strkáním. V současnosti dostává koulení jarmareční charakter.</p>