Kultura v časech pandemie / Jitka Grígerová Sochorová, Galerie Havelka
PRAHA: Jak se potýká s dopadem koronaviru umělecká sféra a jak zápolí s opakovaným omezením činnosti? Za oblast výtvarného umění jsme se zeptali Mgr. Jitky Grígerové Sochorové z Galerie Havelka.
Z výtvarného umění se dá v současné době prezentovat jen to, které je pod širým nebem. Jak se jako soukromá galerie vyrovnáváte s omezeními doby pandemie a vládními nařízeními kvůli šíření koronaviru? Museli jste některé výstavy zrušit?
Pandemie nás v loňském roce naučila okamžitě reagovat na danou situaci. Rok 2020 jsem zahájila výstavou Markéty Vohradské s kurátorem Radkem Wohlmuthem, ale po čtrnácti dnech jsme byli nuceni bohužel zavřít. Následovala skvělá výstava Michala Cihláře COMIX. Měla velký úspěch a návštěvnost a také štěstí, že byla naplánována na červen, kdy se situace s covidem uklidňovala. Ovšem podzim nám všem zlomil vaz. Od srpna jsem připravovala podzimní výstavy, např. s Kateřinou Novotnou, Kateřinou Šedou /obě absolventky AVU prof. Vl. Kokolii/, s kurátorkou Terezií Zemánkovou jsme intenzivně připravovaly výstavu Tomáše Lampara, na říjen se překládal první ročník projektu GHMP ArtBook a také i Art Prague. Kateřina Novotná zůstala v Brazílii, do Čech se zřejmě jen tak brzy nevrátí, výstavy Kateřiny Šedé i Tomáše Lampara se z vládních důvodů již konat nemohly. ArtBook byl nakonec potřetí přeložen na letošní jaro 2021. Příznivcům, přátelům a sběratelům umění jsem posílala jednu pozvánku za druhou, které jsem zase vzápětí rušila. Jedna velmi milá dáma mi napsala: „Paní Sochorová, já Vás mám ráda, ale už mi prosím žádné pozvánky neposílejte…“. Celý podzim 2020 byl ve znamení obrovského chaosu a to doslova.
Lidé začínali být unaveni a dezinformováni. Vlastně se zrealizovala ke konci minulého roku jen jediná výstava, a to v prosinci Art Prague. Ředitelka Iva Nesvadbová dokázala doslova nemožné, vměstnat tento ročník do předvánočního času, který byl rozvolněn, aby byl vzápětí zase uzavřen. Ekonomické a politické rozhodnutí je těžké. Kultura je v této situaci velmi bita.
Dosáhli jste na podporu z vypsaného programu ministerstva kultury a ministerstva průmyslu a obchodu?
Osobně jsem žádala jen kompenzační bonus z úplně praktických důvodů, neměla jsem fyzickou výdrž pročítat stanovená pravidla MPO v rámci Covid-Kultura.
Lze plně přesunout život galerie do onlinu?
Online výstavy mě osobně nenaplňují. Ztráta přímé komunikace mezi současným uměním, umělcem a pozorovatelem výstavy mně nevyhovuje. Pocit, který máte, když stojíte před obrazem, když umění vidíte na PC nebo listujete v knize, je velmi zřetelný. Ale na druhou stranu online výstavy jako edukační doplněk k právě se konající výstavě, to jsem fanoušek velký.
Na 19. ročníku veletrhu současného umění Art Prague měla galerie také svoji expozici. Kapacita návštěvníků byla omezena, vstup povolen pouze s rouškou. Jak tento covidový ročník hodnotíte?
Velmi pozitivně! Dávám všechny palce nahoru!!!
Na čem pracujete nyní, jaké výstavy chystáte?
Spolu s Terezií Zemánkovou připravujeme výstavu Josefu Duchanovi, počítám s jarním ArtBookem, kde prezentuji dosud vydané katalogy Galerií Havelka s přednáškami Michala Maršálka, Vladimíra Kokolii, Jana Híska, Romana Franty. V červnu chystáme výstavu skla Lady Semecké s keramikou Petra Lady. O zahájení jsme poprosili prof. Vladimíra Kopeckého v kostele sv. Martina ve zdi. Propojení vizuálního umění, skla, keramiky a čtených básní, na to se velmi těším. Radost mi dělají i přípravy spojené s malířem Tomášem Predkou. Loňskou podzimní výstavu Tomáše Lampara nezahodím do koše, máme již finalizovaný katalog včetně krátkého videa o jeho díle ve spolupráci s Janem Raschem… Takže, letošní rok je doslova nabitý krásnými událostmi, teď jen, abychom ho ve zdraví mohli zrealizovat. Jsem optimista, věřím, že situaci všichni zvládneme a jakmile se objeví slunce, kultura se rozvine v plné síle, jako jarní květina, možná jen kromě divadel a oblasti s divadlem spojené, tam jsem zase velký pesimista. Musíme doufat a věřit a radovat se z maličkostí. Opatrujme sami sebe a své blízké.
Vizitka
Mgr. Jitka Grígerová Sochorová /1968/
Od r. 1998 agenturní činnost v oblasti kultury, v roce 2005 zakládá Galerii Havelka, organizuje výstavy a umělecké projekty. Studium: 1993-1997 AMU v Praze, katedra nonverbálního a komediálního divadla, prof. Ctibor Turba. Absolventská práce na téma: Odkaz Etienna Decrouxa současnému pohybovému divadlu.
Galerie Havelka působí od r. 2005. První zahájenou vernisáží byla výstava Soukromé vztahy pod vedením Radka Wohlmutha s vystavujícími autory: Vladimír Kopecký, Vladimír Kokolia a Jan Hísek. Galerie Havelka za 16 let své činnosti realizovala a prezentovala okolo 100 autorských výstav předním českým umělcům s přesahem evropského charakteru v oboru malba, grafika, sklo /prof. Vl. Kopecký, Vl. Kokolia, J. Knap, J. Lindovský, Š. Trčková, D. Smutný, J. Hísek, J. Vičar, P. Nikl, E. a P. Vlčkovi, L. Semecká/, ale také mladým, začínajícím umělcům /Št. Vrbický, J. Chrištofová, P. Příkaský, B. Jagadicz, Jana Šárová, Markéta Hlinovská…/
V letech 2015 – 2018 se galerie věnovala unikátnímu projektu Legendy Gr2, ve spolupráci a autorem projektu Vl. Kokoliou a AVU v Praze. Nedílnou součástí zmiňovaného projektu bylo a je představit mladé, začínající umělce doma i v zahraničí, stejně tak i renomované autory, kteří prošli Kokoliovým ateliérem Grafika 2 pražské AVU, např.: Josef Bolf, Kateřina Šedá, Veronika Holcová, Ján Mančuška, Markéta Baňková a další.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818