JIČÍN: Jak se potýká s dopadem koronaviru umělecká sféra? Nedojde ke krácení finančních prostředků na tradiční akce, jako je rodinný festival, který se koná pravidelně v září v pohádkovém městě Jičíně? Zeptali jsme se Jana Košíčka, předsedy správní rady Nadačního fondu Jičín – město pohádky.
V loňském roce se festival chystal oslavit jubilejní třicátiny ve velkém stylu. Situace kolem šíření pandemie tomu ale nepřála, a tak se původně plánovaná programová dramaturgie přesouvá na letošní září. Jak probíhají přípravy festivalu v této nejisté době?
Samozřejmě doufáme, že festival proběhne, a ač to nikde není vidět ani slyšet, tak se přípravám letošní Pohádky již od minulého roku věnuje především čtyřčlenná dramaturgická rada, která plánuje menší i větší programové varianty (dílny, divadla, koncerty…), prostě vše, co se festivalu týká. Složitější to je pro nás v tom, že jsme museli propustit zaměstnance a všichni tuto práci dělají dobrovolně ve svém volném čase.
Opravdu se chystáte uvést celý původně plánovaný program? 30. ročník měl být věnován tématu Voda voděnka. Proč?
Téma Voda voděnka bylo vybráno s ohledem na ekologicko-osvětový potenciál. Po několika letech sucha jsme vodu vnímali jako důležité téma a plánovali hravou formou přiblížit koloběh vody v přírodě a upozornit na problematiku znečištění a plýtvání vodou. Letošní téma bude nakonec spíše takové „dvojtéma“, k vodě jsme přidali ještě oslavu… bude to něco jako: Slavíme 30 let aneb čas plyne jako voda.
Rádi bychom celý program uvedli tak, jak byl naplánovaný. Věnovali jsme mu spoustu času a těšili se na něj, ale už teď je jasné, že s původně plánovaným rozsahem počítat nemůžeme. Potřebujeme festival více přizpůsobit předpokládaným omezením, domníváme se, že akce podobného typu budou i letos omezeny co do počtu diváků (jen pro informaci, během pohádkového týdne do Jičína v minulosti dorazilo až 60 000 lidí). Počítáme tak s komornější variantou. Navíc některé programové části nám vyloženě vypadly. Jako příklad uvedu vystoupení žáků základních, středních a uměleckých škol. Za současné situace nic nenacvičí. V neposlední řadě jsou samozřejmě velkou otázkou finance, nemáme jich moc, musíme zatím plánovat jen to, na co máme.
Koronavirová krize loni zasáhla festival i finančně, přišli jste o část peněz od sponzorů, vypsali veřejnou sbírku… Nebudete letos opět kráceni na financích kvůli daňovému balíčku a snížení městských rozpočtů?
Výpadek sponzorů jsme pocítili citelně. Máme štěstí, že naším partnerem a spolupořadatelem je město Jičín, které nám ponechalo obvyklý příspěvek v plné výši, a dokonce nám i vypomohlo s hrazením části provozních nákladů. Letos by to mělo být také tak.
Otázka ale je, jak to bude například s krajskými, a jinými dotacemi. Proslýchá se, že tam krácení proběhne, to teprve uvidíme.
Dosáhli jste na podporu z programů vypsaných ministerstvem kultury a ministerstvem průmyslu a obchodu?
Ne, nedosáhli. Tak nějak jsme propadli všemi těmi programy.
Jaký program se podařilo náhradou loni uskutečnit?
No, chtěli jsme připravit alespoň malý festiválek pro místní, ale hrozilo, že by i tak přijelo mnohem více diváků, než bychom byli schopni zvládnout. Po zpřísnění tehdejších opatření byla zrealizována jen malá připomínka festivalu v podobě „Pohádkové herny“ na Valdštejnově náměstí, kde jsme pro děti nachystali pískoviště, kostky, houpačky….
Co z programu by mělo být tahákem letošního ročníku?
Letos záměrně ten tahák nemáme. Jak jsem již zmínil, festival plánujeme komorněji s větším důrazem na děti a na hru, tak trochu se vracíme ke kořenům z prvních ročníků. Koronavirus mění celou společnost, změna se tak určitě projeví i v podobě našeho pohádkového festivalu.
Vizitka
Jan Košíček - rodilý Jičíňák, otec tří dětí, nadšenec horské turistiky, grafik, dlouholetý člen pohádkového týmu a předseda správní rady Nadačního fondu Jičín – město pohádky.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.