„Vystavovat v Dobříši bylo přání a nápad mé lékařky z Prahy, ke které jezdím po těžším úrazu páteře. Přála si vidět celou moji výstavu a zúčastnit se jí. Nejdříve se mi do realizace příliš nechtělo, ale pak jsem si řekla, proč ne. Vystavovala jsem v roce 2010 v Řevnicích v Modrém domečku a tehdy jsme tam jeli krásnou krajinou. Lesy, kopce a Koněpruské jeskyně. Prostě nádhera. A cesta do Dobříše působila stejně. Byla jen zbarvená podzimním listím, příroda vždy umí namíchat ty nej barvy. Samotná Dobříš je hezká. Líbily se mi staré, nově opravené domky, působilo to harmonicky,“ vyznala se výtvarnice.
Když Květě Čapkové poslal Marek Hájek z kulturního domu určitá pravidla a podmínky výstavy, trochu se zděsila. „Požadoval totiž velké množství obrazů, což je na jednoho malíře moc. První moje myšlenka tak byla, že sestavím průřez tvorbou. Od mého bratra jsem si vypůjčila dva obrazy z roku 2008, kdy jsem měla svoji první velkou výstavu na Zámku Bezdružice, kde jsem byla odhalena jako surrealistická malířka,“ poznamenala Čapková.
V roce 2011 utrpěla Květa Čapková vážný úraz, takže malování šlo stranou. „Na výstavu jsem zařadila další obrazy od roku 2013, kdy jsem se pomalu vracela k malování, ale neviděla jsem přesné tahy štětcem. Zároveň vystavuji obrazy, které maluji jako dárek nebo na přání, což je například obraz Ve znamení panny. Poté následuje řada obrazů z posledních let až po ty nejnovější a jsem skutečně ráda, že se mi povedlo vrátit se k čistému surrealismu, čisté malbě,“ zdůraznila malířka.
Vernisáž dobříšské výstavy zahájil bývalý kurátor Květy Čapkové a její objevitel Josef Kessler. „Ten na Zámku Bezdružice poznal mé obrazy a řekl mi, jaký styl maluji. Čistý surrealismus. A on nevěřil, že někdo ještě takhle maluje a k tomu ženská. V Dobříši mluvil pan Kessler o mně, o mém vývoji. Myslím, že to publikum oslovilo a i já sama jsem byla velmi potěšena,“ uvedla malířka, které se dobříšská galerie moc líbí. „Mám ráda architekturu se svojí historií. A právě výtvarno v jakékoliv podobě je do těchto prostor přímo určeno,“ dodala Květa Čapková.
A proč se věnuje právě surrealismu? „Já si ho nevybrala, já jsem se s tímto viděním narodila. Nedá se, podle mne, naučit. Musíte ho vnímat, cítit. Malovala a kreslila jsem od dětství po svém. Jen jsem o tom nevěděla, nikdo mi to nikdy neřekl, až když jsem byla na střední škole. Na vysoké škole při studiu výtvarné kultury mi říkali, že mám jiné vidění. Tak jsem raději odešla s tím, že budu malovat po svém a za tím si stojím dosud,“ prozradila malířka.
Když Květa Čapková maluje obraz, tak ho má jako celek v hlavě. Obraz vzniká nejdříve myšlenkou, něčím vyvolanou asociací. Stačí předmět, zážitek. „A pak už jen ten obraz dostat na plátno. To je nejtěžší. Surrealismus je nadrealita a jinak malovat nebudu a nechci. V každém mém obrazu je myšlenka, příběh, a když se lidé zamyslí, najdou se v něm. Je to jako okno do jiného světa, snového světa, kde nefungují pravidla,“ zdůraznila výtvarnice, která vystavovala nejen v Čechách, ale také v Norsku či Itálii.
