Středočeský kraj

Grafika a malíře Tomáše Šmejkala a fotografického experimentátora Daniela Kreissla lze jistě řadit do kategorie hrabalovských pábitelů a odkaz na Bohumila Hrabala lze číst mezi řádky i v prostoru mezi jednotlivými vystavenými díly.

Vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 17. ledna od 17 hodin v Jenštejnském domě. Zahajovací řeč bude mít pedagožka, překladatelka a kurátorka pracující v Mnichově, Eva Čapková, která uvede dílo Šmejkala a Kreissla do náležitého hrabalovského kontextu.

Zajímavé jsou také osobnosti samotných umělců. Pestrý umělecký životopis má za sebou Tomáš Šmejkal - jeho „krevní skupinou“ je Rembrandt a netají se tím, že na zakázku vytvořil desítky kopií figur z jeho slavných pláten. V druhé polovině 80. let kreslířsky dokumentoval případy z patologického oddělení nemocnice na pražském Karlově náměstí a výsledky jeho práce pak sloužily v učebnicích pro studující mediky nebo jako dokumentace kriminalistických spisů.

„Na škole mě moc nebavil dokument, táhne mě to více k inscenovaným výtvarným realizacím než ke klasické fotografii. Sám jsem vyvinul metodu takzvaného parciálního svícení, která spočívá v tom, že exponuji potmě dlouhým časem a osvětluji pouze vybrané objekty nebo části objektů baterkou. Tuto metodu aplikuji i na krajinu, snažím se dosahovat těch neopakovatelných momentů, které snad člověk ani nevidí, anebo vidět nemůže, protože jsou pro něj skryty v čase, ale přesto se staly. Prostě rad experimentuju se světlem a časem. Hledám to, co není vidět." říká o své tvorbě Daniel Kreissl.

Výstava bude v Muzeu Českého krasu k vidění do 3. března 2019.

http://www.muzeum-beroun.cz

Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík.

Vstupné se neplatí.

Zdroj: Mgr. Alena Nastoupilová, Ph.D., Městský palác Templ, www.kulturamb.cz

Výstava fotodokumentů Ani gram uranu okupantům přibližuje dramatické události okupace Příbrami a okolí vojsky Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968. Zároveň také dokumentuje události spjaté s tzv. generální stávkou v rámci Československého uranového průmyslu, zahájenou 22. srpna 1968 právě pod heslem Ani gram uranu sovětským okupantům.

„Bývalý zastupující generální ředitel Československého uranového průmyslu ing. Karel Boček v srpnu roku 1968 organizoval stávku zaměstnanců uranových dolů na protest proti sovětské okupaci. Byl poté obviněn za „kontrarevoluční činnost“ s hrozbou nejvyšší trestní sazby, avšak podařil se mu zcela ojedinělý útěk z vyšetřovací vazby StB a pod plachtou kamionu odjezd za hranice. Později byl odsouzen v nepřítomnosti na 13 let do vězení. V roce 2005 vydal knihu vzpomínek s názvem Ani gram uranu okupantům,“ vysvětluje ředitel příbramského muzea a autor scénáře této výstavy Josef Velfl.

Výstava s názvem Skautská lilie za ostnatým drátem, kterou připravil publicista a Old Scout Slavomil Janov s kolektivem, přibližuje osudy českého skautského hnutí v době komunistické totality. Zabývá se i osudem skauta Vladivoje Tomka, který byl posledním popraveným z politických důvodů u nás.

V období komunistické totality je doloženo v Československu více než 600 odsouzených skautů a skautek, z nichž jedenáct zaplatilo za věrnost skautskému slibu cenu nejvyšší. Osm dalších skautů bylo odsouzeno na doživotí. Průměrný ortel vynesený komunistickou justicí byl osm let. „Důvody pro zatčení byly různé: od přímé odbojové činnosti, převádění přes hranice a výrobu protirežimních letáků až po nejrůznější smyšlená obvinění,“ uvedl Slavomil Janov.

Výstavy lze navštívit v rámci běžných prohlídek, Památník Vojna je od ledna do března otevřen každý všední den mimo pondělí od 9 do 16 hodin.

Motto tohoto ročníku zní „Na světle a ve stínu“ a hlavní pozornost bude upřena na oceněné filmy a jejich tvůrce, kteří vyvstanou „ze stínu do světel ramp“.

Den udílení TRILOBITů bude uvozen doprovodným programem s názvem „Dopoledne s Večerníčkem“ pro nejmladší diváckou generaci v Městském kině Beroun. 32. ročník audiovizuálních cen TRILOBIT 2019 pořádá Český filmový a televizní svazu FITES s městem Beroun a Městským kulturním centrem Beroun.

O Hlavní cenu TRILOBIT 2019, trojici cen TRILOBIT 2019, CENU VLADISLAVA VANČURY, dvojici CEN FERDINANDA VAŇKA, CENU JOSEFA ŠKVORECKÉHO, „sladkou“ a „kyselou“ ZVLÁŠTNÍ CENU POROTY, CENU DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK 2019 a poprvé i CENU DIVÁKŮ – BEROUNSKÝ KLEPÁČEK se uchází celkem 104 přihlášených titulů hodnocených odbornou porotou a 23 snímků s dětskou či rodinnou tematikou, jež hodnotila dětská porota. Ve finálovém kole tohoto ročníku jsou síly hrané a dokumentární tvorby vyvážené. Ceny TRILOBIT z křišťálového skla pocházejí ze sklárny Rückl Crystal a symbolizují skálu, v níž byli trilobiti nacházeni. Pro tento ročník získaly trofeje inovativní podobu a již čekají na své majitele.

Vstupenky na slavnostní udílení cen TRILOBIT 2019 je možné zakoupit od 7. ledna
v Městském informačním centru Beroun za 250 Kč. Součástí vstupenky je pozvání na raut po skončení programu. Více informací je možné získat na tel. 311 654 321 či emailu mic@mkcberoun.cz. Večer začíná v 19 hodin.

Jedno z nejstarších filmových ocenění najde své dějiště v městě Beroun po devatenácté v řadě a také letos zve na doprovodný program. 5. a 6. ledna se uskutečnily projekce filmů, „o nichž mluvila porota jako o žhavých kandidátech na ocenění“. V tomto projektu s názvem „Cena diváků“ hlasovali diváci o svém vítězném snímku. Tradiční „Dopoledne s Večerníčkem“ opět nabídne nejmenšímu publiku pásmo oblíbených večerníčků a také kvíz o ceny s dramaturgem České televize Milošem Zvěřinou, a to v neděli 20. ledna od 10 hodin v Městském kině Beroun. Vstup včetně doprovodu je zdarma. Bližší informace o programu a cenách TRILOBIT jsou k dispozici na www.cenytrilobit.cz a na www.kinoberoun.cz.

Více v přiložené TZ.

Zdroj: Barbora Dušková, tisková mluvčí TRILOBIT 2019

“Spolek vznikl tak, že kamarádi grafici vykonávali civilní službu v Knihovně a tiskárně Karla Emanuela Macana. Poté chtěli své dva zájmy skloubit a začali vyvíjet techniku pro ilustrování knih pro nevidomé,” popisuje předsedkyně spolku Zuzana Landsingerová. Zmíněnou tiskárnu založil již v roce 1918 nevidomý hudebník Karel Emanuel Macan a ta nyní působí pod ministerstvem kultury.

Vide manibus se tak specializuje na reliéfní grafiku. První větší zakázkou byla výroba plastických obrazů akvárií s mecenášskou podporou galerie U prstenu. Dále se podařilo získat granty na práce pro veřejné instituce. Například obrazový průvodce Českým rájem pro děti, orientační plán hradu Buchlov a kolekce památek UNESCO pro Národní památkový ústav, průvodce městy Cheb a Karlovy Vary. Nyní vzniká zpracování prohlídkové trasy pro nevidomé skanzenem v Březových Horách. Prolíná se v nich klasické a braillovo písmo s plastickými obrázky.

Technika vychází z klasického způsobu reprodukcí grafických reliéfů pomocí papírových modelů, na které se lisuje nahřátá plastová vrstva. “Pro odlišení barev se používají různé struktury povrchu. V braillově písmu se připojuje hmatová legenda,” popisuje Zuzana Landsingerová. S přechodem na modernější 3D tisk se zatím nepočítá, protože dosavadní metoda je výhodnější pro reprodukci. Papírová forma vydrží až tři tisíce výlisků.

Část týmu Vide manibus se věnuje architektuře, další dělají hmatové plány či ilustrace pro děti. David Linek spolupracoval na hmatovém přepisu některých obrazů v Galerii Středočeského kraje v Kutné hoře. V reliéfech jsou zpracované rovněž nejrůznější objekty, například Doupovská madona nebo kašna v České lípě, ale i dopravní prostředky a prehistorická zvířata.  

ZDROJ

Tomáš Vojtek je mladý a velice talentovaný kovář z Pecerad, který i přes svůj mladý věk dokázal získat řadu ocenění. Již od útlého dětství věděl, že chce být kovářem, aniž by tušil, že jeho předci byli taktéž kováři. Svými umělecky i profesionálně provedenými výrobky dokázal uspokojit nejednoho náročného klienta.

Radek Kislinger se ke sklu dostal mnohem později. Jeho vášeň ke sklu vznikla teprve po tom, co se skoro ve svých čtyřiceti letech dozvěděl při průzkumu svého rodokmenu, že jeho příjmení nosili několik staletí jeho sklářští předci, o kterých neměl vůbec tušení. Rozhodl se proto naučit co nejvíce sklářských technik. Stal se sklářem pro duté sklo, začal vytvářet skleněné šperky, zvládá vyrobit jednoduché vitráže nebo se věnuje tvorbě pomocí lehaného skla. Sklo se stalo jeho vášní.

http://kovarnavojtek.cz/

http://galerie.radekkislinger.cz/

Tento cyklus začal loni na přání správy Svaté Hory. Zatím se konaly čtyři přednášky, ale každá se pro velký zájem opakovala. Loni se Věra Smolová věnovala svatohorským dějinám obecně, a to od nejstarších dob do roku 1990. Letos čekají návštěvníky opět čtyři přednášky, které se budou týkat kulatých výročí. Například povýšení Příbrami Rudolfem II. mezi královská horní města roku 1579 nebo vydání Rudolfova Majestátu na náboženskou svobodu roku 1609

„Snažím se, aby přednášky oslovily hlavně veřejnost, ale samozřejmě všechny informace pocházejí výhradně z historických pramenů. Připravuji knihu o Svaté Hoře a chtěla bych, aby byla jiná, než to, co dosud vyšlo. Proto zkouším, co by současného čtenáře mohlo zaujmout,“ vysvětlila Věra Smolová.

Ředitelka příbramského archivu samozřejmě nezapomíná ani na doprovodný materiál. „Podobně jako lidé ve středověku máme rádi hlavně obrázky. Proto vždy připravím prezentaci, abychom se potěšili krásnými fotografiemi a jinými obrazovými dokumenty.“

Při přípravě přednášek nejvíce Věru Smolovou baví nacházet ve starých dokumentech věci, o kterých se dosud neví. „A pak mě opravdu moc těší, když se mi podaří posluchače zaujmout. A pokud se i zasmějí, je to úplně nejlepší. Jednou jsem vyprávěla o tom, že za třicetileté války jedné zimy nezmrzlo na polích obilí ani konopí, které na podzim nesklidili, protože se ukrývali v lesích před vojáky, což lidé přisuzovali pomoci Panny Marie. Na jaře si upekli koláčky a byli veselí, k čemuž poznamenal do své knihy jeden jezuita, jak málo stačí prostému lidu ke štěstí. Celý sál se otřásal smíchem, protože dnešní lidé si hned ty koláčky spojili s konopím.“

Letošní přednášky:

16. ledna – Královna stříbrných hor

13. února – Masopustní renesanční rozpustilost

13. března – Majestát a Palladium země české

10. dubna – O Malé Svaté Hoře

Vznik nového památníku Jana Palacha

V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu s majiteli Palachova domu a během jara 2015 byl dům zapsán v katastru nemovitostí jako majetek České republiky. Dlouhodobě neobývaný dům byl ve velice špatném technickém stavu. Vzhledem k významu tohoto místa a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, Národní muzeum v říjnu 2015 vypsalo architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha ve Všetatech. V soutěžní lhůtě bylo přijato celkem 31 návrhů, z nichž porota vybrala vítězný koncept, který byl slavnostně představen 17. května 2016 na tiskové konferenci Národního muzea. Stal se jím návrh architektů z MCA atelier s.r.o., na jehož základě v letošním roce vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem.

Počátkem roku 2018 získalo Národní muzeum stavební povolení k vybudování památníku a následně opakovaně vypsalo otevřené výběrové řízení na dodavatele předmětné stavby. Důvodem opakovaného tendru byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo Národnímu muzeu vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost. Poprvé se návštěvníkům Památník otevře 21. srpna letošního roku. Součástí památníku bude expozice, která představí autentické předměty připomínající Jana Palacha. Jeho osobnost a čin budou zakotveny v dobových souvislostech přelomu let 1968 a 1969 zdůrazněných i audiovizuálními materiály. Hlavními autory expozice jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Podoba vítězného návrhu

U vítězného návrhu porota především ocenila komplexně intelektuálně zvládnutý přístup s přesně promyšlenou dramaturgií expozice směřující k interpretaci Palachova odkazu. Původní dům je ve vítězném návrhu zachován ve své nejzákladnější stavební substanci, přičemž autoři do něj navíc vklínili hranu symbolizující komunistický režim. Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným. V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny.

Zdroj: Mgr. Kristina Kvapilová, vedoucí odd. vnějších vztahů, www.nm.cz

Ve velkém sále Templu je vystaveno dvacet fotografií obou autorů, snímaných na Islandu za různých světelných, povětrnostních, a hlavně emocionálních podmínek. V jednom z menších sálů uvidí návštěvníci, jak prožívá pražský fotograf Stanislav Pokorný skalnaté pobřeží západního Švédska či jiné atraktivní lokality Evropy. V druhém sále jsou fotografie z Lofot pohledem ve Švédsku žijícího Jiřího Formánka.

Stanislav Pokorný se pohybuje ve světě profesionální fotografie více než 35 let. Uspořádal téměř čtyřicet samostatných výstav, působí jako pedagog a lektor a více než deset let je kurátorem prestižní Nikon Photo Gallery v Praze. 

Jiří Formánek žije již padesát let ve Švédsku. Kromě výstav ve Švédsku měl samostatné výstavy v Hradci Králové a Mladé Boleslavi. Zde se oba autoři seznámili a od té doby spolu fotografovali jak ve Švédsku, tak v České republice. Výstava v galerii Templ je jejich první společnou výstavou.

 Vernisáž se koná ve středu 9. ledna 2019 v 17 hodin a výstava potrvá do 10. února.