Malou ospalou venkovskou knihovnu ve středočeské obci s 1600 obyvateli jste změnily přímo od podlahy. Co vás přimělo k tomu svůj volný čas a energii jako dobrovolnice věnovat právě tomuto prostoru? Co vám v obci chybělo?
Z dnešního pohledu bychom řekly, že jsme (v roce 2017) byly ve správný čas na správném místě. Tehdejší knihovnice paní Květa Englerová se rozhodla knihovničení pověsit na hřebík a svěřila se s tím Zuzce, která do knihovny přišla s dětmi na čtení pohádek. My dvě jsme se ještě moc neznaly, naše malé holky ale chodily spolu do 1. třídy v jedné pražské škole. To, že obě bydlíme ve Statenicích, jsme zjistily až v průběhu školního roku. Protože se holky začaly kamarádit, občas jsme se viděly i my dvě. Zuzka se mi jednou svěřila s nápadem, že by se ráda pustila do knihovničení ve Statenicích. Nadchlo mě to, a tak jsme se daly dohromady. Já jsem tehdy měla dvouletého syna a práci na malý úvazek v neziskové organizaci Aperio, kde jsem se věnovala fundraisingu. Zuzka měla malé miminko a grafické studio Kultivar. Když malé děti spaly, setkávaly jsme se, snily a vymýšlely podobu a fungování komunitní knihovny ve Statenicích. Také jsme se postupně velmi spřátelily a společně knihovnu prožívaly. V naší obci chybí škola i školka, není tu ani kostel. Funguje tu Kavárnička na náměstí a hospoda Statenka, místní TJ Sokol, je tu pěkné dětské hřiště. Chyběl tu tedy funkční prostor pro společné setkávání, tvoření, kulturní zážitky a vzdělávání. Díky knihovně již obec má své propojovací, kulturní, kreativní a vzdělávací centrum.
Co pro vás osobně znamená komunitní knihovna?
Komunitní knihovna Obývák vesnice pro nás představuje bezpečné inspirativní místo, kde jsou všichni vítání a od nápadu k jeho realizaci není třeba urazit dlouhou cestu. Síla soudržné a funkční komunity se například projevila teď, když je na Ukrajině válka, a knihovna plní také koordinační funkci pomoci ukrajinským občanům v obci. Naše pomoc se opírá o několik žen, které odvádějí skvělou práci na dobrovolnické bázi. Patří jim velký dík. Stateničtí vnímají knihovnu jako místo, kde se dá číst, pořádat příměstský tábor pro děti, uspořádat divadlo, cvičit jóga, ale také velmi rychle zřídit centrum pomoci pro lidi v nouzi. Díky tomu všemu se ve Statenicích můžeme cítit opravdu doma. Knihovna v naší obci lidi spojuje.
Jak byla vašemu nápadu knihovnu modernizovat, vést ji jako komunitní a více do ní investovat nakloněná obec? Jak jste získaly důvěru zastupitelů? Co vedení přesvědčilo vás podpořit? Jak jste získaly první finanční dotace? Kde všude jste žádaly o granty?
Měly jsme plán, jak knihovnu oživit. Tehdy (v r. 2017) obec z rozpočtu vyčlenila pro knihovnu 10 000 Kč na nákup nových knih (jako každý rok). Knihovnice pracovala dobrovolnicky. Bylo nám jasné, že to na proměnu nebude stačit. Náš záměr ale krásně zapadal do grantového programu Živá komunita od Nadace Via. Bylo možné žádat až o 100 000 Kč. Součástí žádosti bylo i potvrzení od vedení obce se souhlasem s proměnou prostoru knihovny. Sjednaly jsme si schůzku s paní starostkou a nápad ji představily. Paní starostka byla tehdy trochu skeptická ke čtenářství, ale souhlas nám dala a s ním i pomyslné klíče od knihovny a našeho společného snu. Grant jsme na jaře získaly a pustily jsme se do práce. Od září už jsme se Zuzkou v knihovně půjčovaly knížky a pořádaly akce my. Koncem roku jsme na zasedání zastupitelstva referovaly o dění v knihovně a naznačily, že bude třeba do knihovny investovat více obecních finančních prostředků. Myslíme si, že důležitá byla počáteční důvěra paní starostky a také fakt, že jsme dokázaly pro knihovnu získat peníze a věnovaly jsme spousty našich hodin práce bez nároku na honorář. Nová knihovna se osvědčila, lidé začaly do knihovny chodit více než dříve a obec neměla důvod naši činnost nepodpořit. Postupně jsme začaly pracovat na dohodu a od loňského roku už jsme zaměstnankyně obecního úřadu a knihovna má otevřeno 3 dny v týdnu. Granty jsou jistě vhodným doplňkem financování knihovny. V minulosti jsme čerpaly např. z programu Malý přemyslovský měšec, VISK3 nebo Erasmus+ a další.
Co všechno je i v takové malé místní knihovně možné dnes uskutečnit? Jak se mění role knihovnic? Jak pracujete s komunitou?
Řada venkovských knihoven stále funguje v duchu dob minulých. Je otevřeno jednou týdně na 2−3 hodiny, prostoru dominuje pult, za kterým sedí a vládne většinou paní knihovnice, v knihovně je ticho a prostor je cítit více či méně zatuchlinou ze starších knih. Na zemi je lino, které už ledasco pamatuje. V knihovně se nesmí jíst, hlasitě se bavit a děti jsou sice vítány, ale jen tak trochu, pokud si způsobně čtou a neruší. Děti totiž rády běhají, pláčou, smějí se a všemožně jinak narušují klid chrámu vědění, kterým každá knihovna přeci je. A ti jejich rodiče si je neumějí zkrotit… tak takhle to u nás nechodí.
Pracujeme v knihovně u stolů, kam si mohou příchozí přisednout. Nemáme žádnou kancelář ani pult. Když je otevřeno, jsme tu pro všechny příchozí. Někdo přichází pro knihu, jiný si chce popovídat nebo se svěřit s trápením, pro někoho jsou důležité informace o dění v obci a někdo má chuť jen tak pobýt v hezkém prostoru a dát si čaj nebo kávu. Malé děti si s oblibou za naší asistence samy načítají půjčené knihy na své čtenářské konto pomocí čtečky a jsou na sebe náležitě hrdé, že se odvážily. Máme přebalovací pult, svačit je u nás také dovoleno a když přijdete se psem, nenecháváme ho štěkat venku. Řada lidí přichází do knihovny s nápadem na akci nebo kroužek pro děti. Program knihovny se tak krásně poskládá a rozhodně vše nevymýšlíme jen my dvě.
Knihovna už se dávno neomezuje jen na své vnitřní prostory. Plánujeme akce všude možně po vesnici. Oslava svátku sv. Martina probíhá na louce pod zámkem, dětské příměstské tábory se odehrávají v přilehlém lese, vyrazili jsme s lidmi malovat zámek na plenér. Také bojovky a rodinné pátrací hry v terénu se staly běžnou součástí programu.
V knihovně se cvičí jóga, učí se jazyky, probíhají hudební lekce a koncerty, přespává se během Noci s Andersenem, píše, kreslí a maluje, čte se a hraje divadlo. Knihovna je také místním co-workingovým centrem a centrem pro lidi z Ukrajiny, kteří k nám uprchli před ruskou agresí. V knihovně zasedá zastupitelstvo a proměňuje se ve volební místnost.
A my knihovnice? My organizujeme, koordinujeme, propojujeme a pečujeme o naše dobrovolníky a dobrovolnice, o prostory knihovny i o uživatele a uživatelky.
Na diplomu k ocenění Knihovna roku 2021 stojí mimo jiné to, že knihovna zásadně ovlivnila politické dění v obci. Co si pod tím představit?
Před komunálními volbami v roce 2018 jsme v knihovně uspořádaly řadu veřejných besed na témata, která byla v obci aktuální - územní plán, chátrající zámek, absence školy a školky nebo třeba dopravní situace. Tehdy si do knihovny našli cestu lidé, kteří se zajímali o to, co se v obci děje nebo co se chystá. Zjištěné skutečnosti byly natolik alarmující, že se zrodila nová kandidátka do voleb pod názvem Sousedství. Uspořádaly jsme tehdy v knihovně veřejnou předvolební debatu lídrů a lídryň všech kandidátek s nezávislou moderátorkou, aby se mohli místní lidé lépe rozhodnout, koho volit. Sousedství nakonec volby vyhrálo a vzešla z něj i současná starostka obce, paní Apolena Novotná. Obec pod jejím starostováním postupně napravuje desetiletí zanedbané skutečnosti. Ukázalo se, že i když je knihovna neutrální, má velkou moc ovlivnit politické dění v obci. Knihovna také funguje jako spojka mezi obecním úřadem a občany obce. Někdy je snazší zeptat se knihovnic než úřednic. (úsměv) Knihovna je totiž neformálním místem, kde je čas na debaty a diskuze. Na úřad se spíše chodí věci vyřídit. Lidé tam mají tendenci trávit co nejméně času.
Nabízí se otázka, jestli může být venkovská knihovna apolitická. V knihovnickém prostředí nepanuje shoda. To, že jsme dostaly ocenění i za ovlivnění politického dění v obci, vnímáme jako průlomové a naznačuje to i směr, kterým se budou úspěšné venkovské knihovny ubírat. Ambice malých knihoven především půjčovat knihy a sem tam udělat výtvarnou dílničku už jsou totiž dávno překonané a lidé by se s takovým konceptem neměli spokojit. Uživatelé/ky by po vedení obcí měli chtít od svých knihoven a jejich knihovnic/íků více. Vždyť v ČR je knihovna pomalu v každé vesnici. Jejich potenciál je obrovský, využijme ho!
Knihovně je 102 let, funguje již od roku 1920. Do roku 2020 sídlila v přízemí statenického úřadu, dnes má svou vlastní budovu v malém domku hned vedle úřadu, který prošel díky evropské dotaci rekonstrukcí podle návrhu renomovaných architektů. Měly jste společně s obcí konkrétní představu, jak by měl prostor vypadat, aby i svým řešením odpovídal konceptu obýváku vesnice? Povedlo se?
Do nové budovy se knihovna stěhovala v březnu 2021. Jednalo se ale o starší projekt z roku 2014, který dlouho ležel v šuplíku, a který jsme my jako knihovnice neměly šanci nijak ovlivnit. Rekonstrukce dopadla moc dobře a prostory jsou vyhovující a navíc krásné a reprezentativní. Zbývalo doladit jen některé prvky v interiéru. Něco se přestěhovalo ze staré knihovny, něco málo dokoupilo. Interiér jsme konzultovaly s designérkou Markétou Cermanovou, která také žije ve Statenicích a už nám pomohla s proměnou knihovny v roce 2017. Máme velkou radost, že se v obci podařilo knihovnu udržet více než 100 let a tato nová budova je krásným narozeninovým dárkem. Dík patří všem knihovnicím a knihovníkům, kteří ji po celé století utvářeli a vtiskávali vždy trochu jinou tvář a směřování. Věříme, že renesanční člověk Václav Březina, který knihovnu při obecní škole zakládal v roce 1920, by byl dneska pyšný.
V roce 2018 jste získaly i cenu Středočeský Kramerius pro nejlepší neprofesionální knihovníky a knihovnice kraje. Nyní jste už profesionální knihovnice. Co se od r. 2018 z plánů na rozvoj knihovny povedlo a co ještě ne? Jaké jsou vize do budoucna?
Rozdělení knihoven na profesionální a neprofesionální je dáno otevírací dobou knihovny, tedy počtem otevřených hodin pro veřejnost. V profesionální knihovně tedy nemusí pracovat ani profi knihovník a naopak. (úsměv) Vždy jsme spadaly pod obecní úřad, jsme obecní knihovna. Většinou děláme plán na rok dopředu, který se opírá o větší osvědčené a smysluplné akce pro veřejnost, doplněné o komornější akce pro malé publikum. Je třeba myslet na děti, dospělé i seniory a seniorky. Vše je třeba projednat s vedením obce, což je někdy pro obě strany náročné. Proto ladíme efektivní způsob vzájemného informování a pružného rozhodování. Do budoucna bychom rády začaly více kooperovat s okolními obcemi a jejich knihovnami. Nedávno jsme se vrátily z krátké pracovní stáže z dánského Aarhusu a jsme plné dojmů a inspirace. Rády bychom ještě více zapojily místní seniory. Věříme, že knihovna zůstane i v budoucnu otevřenou liberální platformou pro místní komunitu.
Jak v souvislosti s příběhem vaší knihovny vnímáte dobrovolnictví? V zahraničí je mnohem více běžnou součástí života normálních lidí. U nás je stále trochu výstřední…
Knihovna v našem podání je založená na zapojení dobrovolníků a dobrovolnic. Možná to může z dálky vypadat, že sedíme v knihovně a chodí za námi lidé a nabízí pomoc. Tak to funguje jen částečně. Během sedmi let se kolem knihovny vytvořila silná komunita lidí, kteří sem rádi chodí a sledují, co se chystá nebo mají nápady, co by se v knihovně dalo dělat. Když děláme větší akci, rovnou se ptáme, kdo by měl chuť pomoci. Taky už se známe a víme, kdo co rád dělá. Někoho baví pracovat s dětmi, jiný rád vaří a peče, někdo může darovat peníze nebo piano, připravit bojovku a jiný pravidelně vracet meziknihovní výpůjčky do Kladna. Všech našich dobrovolníků/ic si považujeme, protože každá maličkost je důležitá. Obzvlášť při velkých akcích bychom to samy dvě nezvládly. Všichni, kdo pomáhají, se mohou najít také na našem webu v sekci “Podpora”. Vnímáme, že zapojení dobrovolníků/ic je u nás v jistém smyslu unikátní a máme radost, že žijeme ve společnosti lidí, kterým není lhostejné místo, kde žijí a dávají to najevo.
Možná ale není až tak překvapující zapojení místních lidí, vždyť akce knihovny děláme ve Statenicích především sami pro sebe. Navíc je známo, že lidé bývají rádi součástí úspěšných projektů a když cítí, že se něco daří a dobře funguje, mají větší chuť přiložit ruku k dílu. Obývák vesnice vznikl na dobrovolnické práci a po celou dobu své činnosti se o ni opíráme. Těší nás, že už se začínají zapojovat po vzoru dospělých i děti. Letos starší kluci pomohli s noční bojovkou při Noci s Andersenem. Pomáhat tam, kde je potřeba, je normální. Tak to ve statenické knihovně cítíme.
www.obyvakvesnice.cz
