Co se u vás za ten rok a půl změnilo? Jaká představení přibyla?
Myslím, že už jsme se trochu rozkoukali, víme, co od sebe navzájem očekávat, jak se nám dobře pracuje a jak si představujeme, že budeme divadlo dělat. Myslím, že jsme dobrý tým, což se ukázalo hlavně při vzniku nové inscenace Chladnější než obvykle. Mimo ni jsme připravili ještě jednorázové vystoupení pro Jeden svět, opět založené na vlastních scénkách. Za ten uplynulý rok a půl nás také mile potěšilo, že naši hru Honzo, vstávej! zinscenoval DS Dostavník z Přerova. Zrovna minulý týden se jela celá deFormace podívat na jejich představení do Sázavy. Byla radost sledovat naši hru a přitom bylo přínosné vidět jiné podání, hodně jsme se nasmáli a odjížděli spokojení.
Takže je ve vás stále tolik nadšení a energie?
Doufám, že ano. Možná jsme získali trochu realističtější představy o tom, že jako ochotníci nemůžeme sypat několik nových inscenací za sezónu, a že ne vždy na zkouškách i na představeních zazáříme. Na druhou stranu už se trochu změnil ten „strach“ před vystoupením, už je to prostě normální tréma, která po začátku opadne, a umíme si pak představení více užít.
Předpokládám, že Chladnější než obvykle je opět autorským představením...
Předpokládáte správně, jedná se opět o autorskou inscenaci, a to doslova, protože autorem je nyní celá deFormace. Hra vznikla z improvizace a teprve následně jsme v několika etapách fixovali a upravovali text.
Co bylo při přípravě nejsložitější?
Celý proces toho vznikaní. Na počátku jsme se shodli pouze na tom, že bychom chtěli hrát detektivní komedii, která by byla zasazená na začátek minulého století, abychom mohli mít dobové kostýmy. Následovalo několik večerů u sklenky, kdy jsme vymýšleli zápletku. Když došlo na improvizaci, měli jsme v bodech osnovu, ale ještě jsme nevěděli, kdo je vrah. Náš koncept stál totiž, jako u každé detektivky, na tom, že vrah může být každý – každý měl potenciální motiv. A nemohli jsme se shodnout, kdo že by to vlastně skutečně měl být. Doufali jsme proto, že se to během improvizace nějak vyvrbí. Nakonec jsme vraha našli, ale přišla další obtíž dát dohromady fungující text. Jako režisérce mi bylo zprvu trochu líto škrtat a předělávat věty ostatních, ale samozřejmě se musela najít určitá rovnováha. Snad se to nakonec podařilo, myslím, že jsme s výsledkem hry všichni spokojení. Je to opravdu naše, kousek každého z nás.
Kdy mělo představení premiéru a s jakým ohlasem se setkalo?
Premiéru mělo už v lednu, ale první reprízy se dočká teprve tento čtvrtek 6. října v Benešově. Herečka Monika totiž hned po premiéře odjížděla na půl roku do Holandska, takže jsme inscenaci nemohli hrát. Měli jsme radost, že hra byla přijata dobře. Jak už jsem řekla, je v ní kousek každého z nás, byl to náš humor, a proto jsme měli obavy, jestli se budou smát i druzí. Ale smáli se, zase byli skvělí a podpořili nás.
Komu je inscenace především určena?
Hra je určena pro každého, kdo se chce zasmát a třeba se i pokusit uhádnout, kdo že je ten vrah.
Kde budete představení kromě Benešova ještě uvádět?
V listopadu budeme Chladnější než obvykle uvádět v Týnci nad Sázavou (13. 11.) a v Neveklově (16. 11.). V lednu plánujeme zahrát také v Praze. Snažíme se domlouvat i další místa, ale ta jsou zatím v řešení. Rádi bychom se s touto inscenací tentokrát opravdu rozjeli na více míst.
A co další plány? Chystáte už nějakou novou hru?
Chystáme, ale to je zatím opravdu v plenkách. Bude se zase jednat o autorskou inscenaci a bude ji opět předcházet improvizace na základě stanovené osnovy. Je to sice náročnější postup, ale baví nás. Pracovní název je „Ve vazbě“ a rádi bychom premiérovali příští rok na jaře.
