<p>ČESKÉ BUDĚJOVICE: Obrázky na skle, správně podmalby na skle, zažívají v posledních letech renesanci. Můžeme vidět repliky starých původních náboženských motivů, ale i vlastní tvorbu. Českobudějovický výpravčí Jiří Honiss se věnuje malování zejména podle starých šablon.</p> <p>„K lidovému umění jsem měl blízko od školních let. Chodil jsem do národopisného kroužku a měl jsem možnost vyzkoušet si řadu různých technik. Snad díky tomu mi později učarovala právě podmalba na skle. Po dokončení studia na dopravní průmyslové škole jsem nastoupil jako výpravčí a malování obrázků je mým koníčkem. Od 90. let minulého století mám na jejich tvorbu i živnostenský list. Maluji podle šablon, které si zhotovím podle starých podmaleb a více či méně je upravím pro dnešní vkus, ale vytvářím si i vlastní náměty. Většina mých výtvorů je spojena s lidovými motivy. Předlohy hledám v muzeích a literatuře.<br />
Používám barvy HUMBROL, ředidlo S 6006 a sklo o síle 2 mm. Většinou mám rozmalováno několik obrázků, abych nemusel čekat, až barvy zaschnou. Celková doba na vytvoření dvou společně tvořených obrázků se pohybuje kolem čtyř hodin. Techniku podmalby na skle předvádím na řadě míst, například v pražském Národopisném muzeu nebo ve skanzenu v Kouřimi. Někdy vedu i kurzy podmalby, zájem mají různé spolky, muzea a výuku provádím také na naší chalupě v Mazelově nedaleko Českých Budějovic. Pro svoji zálibu jsem získal i svoji nejmladší dceru,“ vypráví Jiří Honiss.</p> <p>Malování na skle má bohatou minulost </p> <p>Historie malby na skle patří ke starým technikám a v Evropě je doložena již v období antiky. Jde o dva druhy techniky – první představuje malbu na vrchní, lícovou stranu skla emailovými barvami, po které následoval výpal ve sklářských pecích na teplotu až 500 stupňů Celsia. Druhá technika je mnohem jednodušší a označuje se termínem „podmalba na skle“. Malíř maluje obrázek na rubovou stranu skla a barvy nejsou tak trvanlivé.</p> <p>****Svatý kout – nedílná součást vesnického bydlení</p> <p>Tak jako se dnes schází rodina v obývacím pokoji u televize, tak se dříve scházela kolem stolu, nad kterým byly umístěny podmalby na skle s náboženskými motivy. Pro ně se vžilo označení „svatý kout“. Nejbohatší lidé si obrázky pořizovali od počátku druhé poloviny 18. století a o století později je vyměňovali za jiný druh výzdoby. V chudších domácnostech se obrázky začaly objevovat později, ale naopak přetrvaly až do poloviny 20. století. Nejčastějším námětem podmaleb byl Pan Ježíš Kristus, Panna Marie, Nejsvětější Trojice, Večeře Páně, svatý Václav a patroni jednotlivých členů rodiny.</p> <p>Jak vzniká podmalba na skle</p> <p>„Obrázky se malovaly v rodinných dílnách, které nepodléhaly cechovním pravidlům. Jejich největší rozkvět je datován do poloviny 19. století. Většinou šlo o manufakturní výrobu, kde se každý člen zaměřil na jeden detail – např. svatozář, část těla nebo obleku. Prvním krokem bylo očištění skla od všech nečistot, po vysušení následovalo podložení šablony, podle které se dál malovalo. Šablona mnohdy obsahovala jen hrubé obrysy a podrobnosti si každý tvůrce dodělával podle své fantazie,“ říká Jiří Honiss a dodává:<br /> „Vlastní malba probíhá opačně než jiné malířské techniky – postupuje se od kontur přes barevné detaily k větším plochám obrázku – k pozadí. Díky tomuto postupu není možné provádět dodatečné opravy. Každá etapa malby se musí nechat pořádně zaschnout a pak teprve pokračovat dál. Malovalo se vodovými barvami, temperou nebo tuží, a to pomocí štětečků vyrobených srsti veverky nebo kuny, používala se také perka, husí brky nebo seříznutá dřívka.“</p> <p>Minulost a současnost podmalby</p> <p>Na našem území se největší počet dílen nacházel v Čechách v pohraničních oblastech a v místech výroby skla. Mezi nejvýznamnější centra patřila sklářská oblast na Novoborsku, Českolipsku a Jablonecku. Na Českomoravské vysočině byla centra zřejmě v Herálci, a v Českých a Moravských Křižánkách. Na Moravě je doložena existence dílen pouze v jediném místě a to v jihomoravské obci Ždánice. Ve Slezsku se střediska podmalby soustředila kolem Frýdku, Javorníku a také na Opavsku.<br />
Největší sbírkou podmaleb na skle se pyšní Národopisné oddělení Národního muzea v Praze – jde o 1800 předmětů, dále Muzeum Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, které má 1500 podmaleb, a právě tady se nachází jediná specializovaná muzejní expozice věnovaná této problematice. Třetí příčka s 800 kusů podmaleb patří Moravskému zemskému muzeu v Brně.<br />
Dnes se tvorbě podmaleb na skle věnují autoři, kteří vytváří kopie podle starých předloh, další skupinou jsou profesionální i amatérští výtvarníci, v jejichž dílech se spojují klasické postupy s vlastním projevem. Třetí skupinu představují naivisté, insitní umělci, kteří vytváří obrázky tak, jak je vidí ve svých představách. K nim patřili manželé Heřman Lansfeld a Alžběta Lansfeldová-Gajdová, JUDr. Václav Hrabánek. Mezi tvůrci, kteří se této technice dosud věnují Marie Flašková, Michal Tesař, Barbora Štísová a Valerie Beňačková. Právě poslední jmenovaná připravila pro letošní rok nástěnný kalendář s obrázky podmaleb.</p>
