Katedrálou kultury lze nazvat LIBERECKOU KNIHOVNU
<p>LIBEREC: Ještě před dvaceti léty kolovaly pověsti o poklesu úrovně kulturního dění a v některých oblastech se dokonce spekulovalo o jejím zániku. Předpovědi směřovaly i k naprostému nezájmu o literaturu. Ukazuje se po dvou desetiletích, že ani knížky nezůstávají stranou zájmu a mají stále své opodstatnění i při extrémním růstu elektronických informací.</p> <p>V Liberci byla v roce 2000 otevřena knihovna světové úrovně, a za těch uplynulých pár let se stala vynikající kulturní katedrálou pro sta tisíce návštěvníků. Nejnavštěvovanější kulturní institucí v Liberci je zoologická zahrada, ale těsně za ní se čtvrt miliónem návštěv za rok je právě knihovna. Jít do knihovny jen tak, přečíst si noviny, podívat se na výstavu, dát si kávu nebo půjčit si knížku je jen malým výčtem důvodů proč ji navštívit. Měsíčně nabízí knihovna na padesát akcí a vybrat si může každý od těch nejmenších až po seniory či handicapované.<br />
Liberecké knihovně šlapou na paty se svými aktivitami galerie a muzeum, ale jejich zaměření a představení nejsou zdaleka tak lukrativní jako akce knihovny. Kreativita pracovníků knihovny jakoby neznala hranic a objevují se stále nové a nové nabídky různých setkání včetně nabídky elektronických prostředků. Jejich využití v ostatních zařízeních ve městě zůstává nejméně o řádku let pozadu. Knihovna je skutečným stánkem, který nás reprezentuje všude. Při pročítání některých reportáží o regionálních knihovnách ve světě, je její prezentace souměřitelná s vyspělými knihovnami, snad jen liberečtí knihovníci nemají dostatek sil pro takovou mezinárodní spolupráci, která by ještě mohla být širší a významnější. Rovněž editorská činnost nemá takovou úroveň, která by se od knihovny mohla očekávat právě ve vztahu k jiným institucím v okolí včetně Euroregionu.<br />
Kdo libereckou knihovnu neznáte, zastavte se třeba jen ve vstupní hale, zdá se trochu studená, ale když vstoupíte mezi regály nebo se s přáteli posadíte do kavárny, rázem na vás dýchne zvláštní duchovní atmosféra. Nabízí se myšlenka, že knihovna je vlastně kostelem a její celodenní ruch připomíná duchovní život věřících. Je nádherné, že knihovna žije i vedle přeplněných supermarketů a hromad zboží v nákupních vozících. Popřejme knihovně v předvánočním ruchu aspoň trochu klidu o Vánocích a v novém roce aby neztratila svůj rytmus a kouzlo vrcholné duchovní instituce. Buďme na ni pyšni!</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818