Jubilant Jaromír Zemina

Je to jako zvláštní sen. Jaromíra jsem poprvé potkal asi před pětačtyřiceti lety. Bylo to setkání pro mě osudové, nikdy jsem tak inteligentního, vzdělaného, milého, vtipného, citlivého, ale i ironického člověka nepotkal. Především jeho hravost a dar naslouchat jiným z něj učinila objevitele neobjeveného a objevitele toho prostého, co jiní nevidí. Stejně objevné jsou jeho texty, básně, kresby a instalace výstav. Mám pocit, že instalace výstav s ním mi dala víc než studium na některých školách a těch výstav pro naše novopacké muzeum připravil na pětadvacet. Bylo zajímavé sledovat jeho kurátorskou preciznost a projevy při vernisážích, které se dost podstatně lišily od volných přednášek a besed a četných nahrávek pro rozhlas a televizi. Ve všem se ovšem objevuje láska ke krajině, lidem, ať jsou odjinud nebo jsou to lidé zdejší a nemusí se týkat jenom umělců anebo vrcholů trojúhelníku se jmény obcí Dolní Kalná, Arnoštov, Nová Paka…

Nedá se nic dělat, pro pochopení vztahů a souvislostí musím uvést některé údaje:

PhDr. Jaromír Zemina se narodil 30. dubna 1930 v Přední Ždírnici. Sám náš oslavenec o místě svého narození umí pěkně vyprávět, jak se dík územním změnám měnily názvy  místa  jeho narození, i když  rodný dům byl stále stejný a na stejném místě. Je krásný, se schodištěm s balustrádovými kuželkami na zábradlí. Stojí v Dolní Kalné u odbočky na Slemeno a patřil rodičům jeho maminky. Jeho tatínek ak. malíř Otakar Zemina (1899 – 1990) se narodil v Nové Pace v rodině hrnčíře Čeňka Zeminy, který měl hrnčířskou dílnu v tehdejší Vrchovinské ulici (později Lipanova dílna). Od smrti Otakara Zeminy tedy uplyne letos  4.  června  třicet  let. V letech 1949 – 1953 studoval Jaromír dějiny umění a klasickou archeologii na Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně. Po ukončení dvouleté vojenské služby vystřídal nuceně několik zaměstnání. V letech 1959 – 1961 pracoval v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V roce 1961 přešel do Národní galerie, kde působil do roku 1992 ve sbírce moderního umění.  Byl členem a odborným poradcem řady institucí, získal mnohá ocenění, ale musím především připomenout, že v roce 1998 byl jmenován čestným občanem města Nové Paky. Městu dělá velikou čest a často ho na veřejnosti připomíná.

Tady někde musím odbočit do krajin pro Jaromíra intimních. Stále si myslím, že mu celý život kreslí tužka v jeho ruce, ale nejen na papíře, ale především v mysli. Možná se pletu, ale asi tak ve své vynikající paměti zachycuje situace, pocity, podoby krajin i lidí. Proto své texty tak často doplňuje fotografickými snímky. Obdivuji jeho smysl pro detail, ale především surrealistické vidění světa v písemné, výtvarné i verbální podobě.

Vedle Jaromíra si vždycky připadám oproti němu jako stařeček. Jak se uměl vypořádat s novou počítačovou technikou a digitální fotografií je obdivuhodné. Snad díky těmto mimořádným schopnostem, a možná i vlivem své druhé ženy Kateřiny vydal nevěřitelné množství krásných publikací. Ale nejdříve musím připomenout ty první, to je rozhodně „Svět Jana Zrzavého“- 1963,   první a zásadní kniha). Pak následoval „Jiří John“- 1988, „ Cézannův ateliér…“- 1995, „ Vladimír Janoušek – proč to dělám právě tak“, -1995 (Vladimír Janoušek, ak. sochař je bratrancem Jaromíra Zeminy).  „Velázguez – esej o vznešenosti malby“- 1998. „Jiné texty“- 2000, „ Věra Janoušková - já to dělám takhle“-2001, „ Z cest a cestiček“- 2004, „ Košice: Historické pamiatky“ – 2009, „ Lennonova zeď - 2009, „ Via artis, Via vitae – 2010 (tahle pozoruhodná kniha má takřka 1 000 stran),  „Neznámý Bohuslav Reynek“- 2010,  „ Onufrius “- 2011, „ Václav Boštík (1913–2005)“- 2013, „ Knížka zimního času“ – 2013, „ Od mravenců k medvídkovi“ -  2015,  „ O zvířatech „ Alén Diviš“ – 2016, „ Léta v Arnoštově“- 2017, „ Pozdní texty“ – 2018, „Svět důvěrný“ – 2019… a já nevím, co ještě Jaromír napsal dalšího Je ovšem třeba si uvědomit, že za stovkami výstav, které připravil a realizoval, je množství odborných statí, úvah, esejů …, publikovaných v odborných časopisech, v každém katalogu k výstavě. V této souvislosti nemůžeme zapomenout na řadu úvodních slov k výstavám, na množství přednášek a besed a častém vystupování v mediích. Musím také připomenout, že po léta přednáší dějiny umění na katedrách scénografie a alternativního divadla na DAMU.

Nikdy asi nezapomenu na náš společný výlet za Karlem Hynkem Máchou (letos uplyne 210 let od jeho narození) na hrad Bezděz - na večer 20. srpna 2004 a následující jitro. Náš společný kamarád mácholog Miroslav Koloc zjistil, že v astronomii existuje tzv. Metonův měsíční cyklus. Podle něj každých devatenáct let putuje Měsíc na obloze v tomtéž datu a čase po téže dráze. Pak stačilo analyzovat, že to bude právě v roce 2004, kdy bude možné rekonstruovat Máchův výstup se stejnou měsíční konstelací jako v roce 1833. Co Vám mám líčit, kolik dní lilo jako z konve, ale jen jsme vyšli nahoru, udělalo se krásně.

Večer i ráno jsme viděli vše, co jsme vidět chtěli a co v roce 1833 viděl Karel Hynek Mácha.

Jaromíre Zemino, milý příteli, přání od nás všech, ale i od Slunce, Měsíce, Venuše, Saturnu… ať je můžeš ještě dlouho pozorovat a těšit se s nimi.

Miloslav Bařina (autor je bývalý dlouholetý ředitel Mětského muzea Nová Paka)