Jindřich Štreit vystavuje v Jičíně
JIČÍN: Jindra ze Sovince vystavuje veliké fotografie. Jindra si říká pan profesor fotografie Jindřich Štrait. Sovinec je hrad v Jeseníkách, kde žil. Má na sobě černé šaty, k tomu úplně bílé vlasy a vousy. Svou rozcuchaností se trochu podobá svým objektům. Vernisáže se kionala v zámecké galerii RMAG v Jičíně ve čtvrtek 16. března 1917.
Fotograf má za sebou na tři stovky výstav a vydal pětatřicet fotografických knih. Nedělá jen fotky na koukání. Jeho cykly jsou sociologické a jiné studie. Např. studie určitých skupin lidí, kteří se nějak liší. Narkomani, bezdomovci, utečenci před válkou, vesničtí lidé. Proč studie? Svými fotkami bez velkých slov a frází popisuje život minorit.
Neostrosti. Proč pes za oknem je sotva k rozeznání? Nakonec barva. Černobílá. Či jen minimální barevnost. To všechno je záměr. Výrazové prostředky mistra. Tohle všechno nepotřebuje dlouhé vysvětlování. Přesto pan fotograf bchází velký sál a zájemcům vysvětluje. Nemluví o fotce, ale o životě lidí na ní. O tom, jak v táboře v Ingušsku žijí Čečenci, jak tam děti mají školu, a i uprostřed největší bídy dovedou přijít parádně oblečení na zahájení školního roku. A jak tam, když tančí, je vidět samopal u nohou vojáka. Mše v táboře narkomanů a v pivním půllitru je svíčka jako věčné světlo. Nebo bezdomovec, který si na kárce veze celý svůj majetek a psa.
Pečlivá práce mistra fotografa. Vedle sebe má Gabrielu Petrovou, kurátorku své výstavy, která mu pro jeho vysvětlování podává knížky. Hned v úvodu pravil, že po dokončení určitého cyklu vždy vydá knihu a připraví výstavu. Není to lehké, vstoupit mezi lidi a nerušit aparátem. Cyklus někdy trvá pár roků, jindy i dvacet.
Dokumentární fotografie je o čase. Hezké ale je, jak navzdory únavě s přípravou výstavy skvěle vypráví o lidech, které fotografuje. Ano, angažované umění. Však si to také odnesl vězením ve vazbě, a pak podmínkou za vlády KSČ. Za co? Za to, že fotografoval lidi. Že ukazoval, a stále ukazuje rozmanitost lidského života. Trápení, i radosti. Tady spíš trápení.
Výstava v zámecké galerii v Jičíně stojí za vidění. Potrvá do 23. dubna.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: „Od poloviny srpna do konce září společně projdeme severní a jižní stezku Via Czechia od nejvýchodnější po nejzápadnější bod ČR. Současně bude spuštěna sbírka na Darujme.cz,“ říká ředitelka nadačního fondu Be Charity Pavlína Saudková.
PLZEŇ: Od července 2019 Náplavka na Radbuze představuje příjemné místo u vody přímo v centru města, kde je možné trávit (nejen) letní večery, projít se, posedět, zrelaxovat a užít si kulturu nebo se občerstvit v kavárně. Tento prostor poprvé oživil festival Náplavka k světu. stejnojmenného spolku v roce 2012. Spolek k světu. se vrací na místo činu a malé i velké návštěvníky láká na zajímavý kulturní program – hudbu, divadlo, tanec, párty s DJs, filmy i gastronomii. Akce se budou konat během srpna až do poloviny září. Spolek k světu. aktivit u řeky realizuje víc a sjednotí je pod společným názvem Plzeňské náplavky.
ČR: Život v éteru je kniha o Radiu 1. Vyšla v srpnu 2023 a představuje počátky soukromého rozhlasového vysílání v Československu i současnost stanice, která je unikátem i ve světovém měřítku. Radiem 1 prošla řada kulturních osobností, ať jde o moderátory (Honza Dědek, Saša Michailidis) nebo o hudebníky a DJs. Úspěšná kniha oslaví 7. srpna rok od svého vydání. V současnosti je v knihkupectvích i obchodech s hudbou v prodeji její druhý dotisk.
TOKIO: Loutkové představení CASLAVSKA TOKYO 1964 se japonským divákům představilo během prvního srpnového víkendu. Inscenaci, která je fiktivním přímým přenosem z letních olympijských her v roce 1964, připravil režisér Jakub Vašíček se třemi herci Divadla ALFA, třemi herci Divadla PUK a hudebníkem Danielem Čámským. Česká premiéra pod názvem Čáslavská – Tokio – 1964 proběhne v září na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň a v Divadle ALFA.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818