<p>HOSTINNÉ: Klidné město skrývající mnoho krásy. Z pohledu projíždějícího cestujícího opravdu působí Hostinné velmi uklidňujícím, možná i prázdným dojmem. Opak je však pravdou. Toto město má totiž spoustu tajemství, kterých si běžný návštěvník jen tak nevšimne, když ovšem pomineme veliké obry střežící radnici na náměstí.</p> <p>Jedinečnost dvou obrů je opravdu fascinující. Při pohledu na ně se až tají dech. Jsou vskutku obrovští a krásní. Jeden z obrů je řezník, druhý pekař. Kde se tam vzali, říkáte si. Proč zrovna obři a proč zrovna v Hostinném. Stará pověst praví, že kdysi bylo okolí města obklopeno značně hustými a tmavými lesy. Tak tmavými, že každý pocestný měl nahnáno, až se mu srdce svíralo. V lesích totiž řádila divoká zvířata a pocestní tam občas umřeli hlady a žízní. Zabloudit v takovém strašidelném lese nedalo žádnou námahu. Lidé z města si tedy vybrali dva nejodvážnější muže, pekaře a řezníka. Tito dva silní a odvážní muži dostali na starost chodit po hlubokém lese a pomoci každému, kdo se dostal do nesnází. Odměnou za dobře odvedenou práci jim byla záchrana nemalého počtu lidí před nelítostnou smrtí. Jelikož si lidé velice vážili jejich činů, z vděčnosti jim nechali po jejich odchodu na věčný svět vystavět kamenný obraz v nadlidské podobě.<br />
Za mostem vedoucím přes Sejfský potok se nachází silným dojmem působící budova raně barokního františkánského kláštera z let 1677 – 1685. Předcházela mu stavba hřbitova s malým kostelíkem zasvěceným Nejsvětější Trojici ve stejném stylu. To se změnilo v roce 1539, kdy byl kostelík zasažen požárem a už přestavěn ve stylu pozdně gotickém. Další stavební úpravy proběhly roku 1552 a 1572. Roku 1877 se chopil oprav Fr. Schmoranz. Kostel v pravé části kaple dodnes uchovává zachovalé náhrobky rodiny Valdštejnů. V klášteře je od roku 1969 expozice kopií antických plastik a soch již z období od 7. století před Kristem, nyní jsou umístěny v prostorech bývalého kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Od roku 1684 se koná ve městě Hostinném každou první sobotu a neděli v srpnu tradiční lidová slavnost, spjata právě s životem františkánů. Slavnost nesoucí název Porciunkule má každý rok originální kulturní program, včetně ohňostroje a jarmarku. Na této slavnosti obři, řezník i pekař ožívají a o půlnoci promlouvají k návštěvníkům slavnosti.<br />
Sloup uprostřed náměstí byl na žádost hraběnky Sibylly Lamboyové vystavěn roku 1678. Jsou na něm zobrazeny znaky rodu Lamboyů a město měl především chránit před morem. Z toho důvodu jsou na něm postavy představující Pannu Marii, ležící svatou Rozálii a skupinu šesti světců. Stačí se postavit k tomuto sloupu a podívat se kolem sebe kolik krásy se na náměstí skrývá. Radnici zdobí necelých pět metrů vysocí obři, dodnes ručně natahovací hodiny, nainstalované na věž roku 1779 a fasáda věže zdobená sgrafitem. Krásné měšťanské domy s podloubím, dýchají starou architekturou z 16. – 18. století, a po přivření očí odnášející nás do minulosti našich předků.<br />
I přes to, že si město prošlo v minulosti četnými požáry a povodněmi, zachovalo si svou krásu. V současné době se zaměřuje na realizaci studií o obnově památkové městské zóny s ostatními částmi města. Rozvoj kultury ladící s originalitou města, zároveň nenásilně oživují o nové moderní prvky, které vyhledává i mládež.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“