<p>KARVINÁ: V letošním roce, přesně 29. dubna 2013, si připomněla galerie „Pod věží“ své desáté narozeniny. Tato galerie, která má sídlo přímo na fryštátském náměstí v Karviné, byla založena za podpory Statutárního Města Karviné, Regionální knihovny v Karviné a ve spolupráci se sdružením karvinských výtvarníků, pod názvem ARTKLUB Karviná.</p> <p>U této významné příležitosti mi dovolte, abych jako jedna z těch, kteří byli u zrodu této komorní a trochu netradiční galerie, napsala pár slov. Komorní proto, že se nachází v prostorách Regionální knihovny, která je vlastně součástí městského Informačního centra. A netradiční proto, že její podstatná část je umístěna v podzemí. Z původního sklepení ze 14. století tak byla vytvořena galerie, která se na začátku profilovala jako prostor, jenž bude propagovat tvorbu významných karvinských nežijících autorů. Obyvatelé města, žáci, studenti a návštěvníci tak získali možnost vedle budovy nově zrekonstruovaného empírového zámku, seznámit se také s jejich tvorbou.<br />
Na první výstavě, která byla otevřena za účasti bývalého primátora města Karviné, pana Mgr. Antonína Petráše a měla roční trvání, jsme se tak mohli seznámit s díly osmi nežijících autorů. Otakarem Baranem, Oldřichem Bijokem, Rudolfem Žebrokem, Franciszkem Šwiderem, Milošem Jančarem, Dominikem Figurnym a Bohuslavem Konečným. V následujícím roce se stala galerie útočištěm snad jednoho z nejznámějších karvinských autorů, Otakara Barana. Takto se měli naši nežijící autoři profilovat pravidelně. V průběhu roku ovšem vznikly nevhodné klimatické podmínky a v galerii bylo nutné uvést do souladu vzduchotechniku. Z tohoto důvodu a z obav, že díla, vystavená v delším časovém úseku, by mohla být vlhkostí poškozena, bylo rozhodnuto, že galerie pozmění svůj výstavní program a místo jedné výstavy se budou v galerii profilovat umělci na sedmi až devíti výstavách ročně. Každý rok se tak galerie Pod věží stává prostorem pro prezentaci tvorby umělců z Karviné, jejího nejbližšího okolí, ale také ze jmen autorů, kteří jsou nějakým způsobem s tímto regionem spojeni. Ať už narozením nebo tím, že pobývali nějaký čas na Karvinsku. Okruh autorů se tak pomalu rozšiřuje nejen na Moravskoslezský kraj, ale postupně na území celé České republiky. Karvinští umělci ale neztratili svoji prioritu k vystavování a jejich díla jsou prezentována pravidelně alespoň jednou v roce.<br />
Tak jsme se v průběhu předchozích deseti let mohli seznámit s tvorbou umělců nejbližších Karviné a karvinskému regionu těmito díly: keramickými objekty Jarky Rybové a Dity Maruscákové, kresbami a malbami Jitky Gřeškové, batikami a skleněnými objekty Grety Sartorisové, grafikou a kresbami Waltera Taszka a Romany Taszkové, malbami Renaty Filipové, Moniky Milerské, Milana Cieslara, Dariny Krygiel a Romana Schmuckera, kresbami a grafikami Jozefa Dronga, Vratislava Varmuži, Pavla Hlavatého, fotografiemi Dušana Hartmana, Josefa Kotase, Ivety Mutinové, Ladislava Pekárka a Štefana Dušičky. Kromě regionálních autorů jsme měli možnost v galerii Pod věží zhlédnout celou řadu dalších zajímavých výstav, z nichž budu jmenovat alespoň několik z nich: obrazy ak. malíře Antonína Kroči, fotografie profesora Zdeňka Stuchlíka, výstavu betlémů paní Marty Halfarové, výstavy krnovských umělců Svatoslava Böhma a Ladislava Steiningera, textilní objekty Evy Damborské a kostýmní výtvarnice Aleny Schäferové, kresby a sochařské objekty Martina Kuchaře, výstavu osobností Ladislava Bruntona, fotografie krajin Jakuba Kupčíka nebo překrásné loutky Michaely Bartoňové.<br />
V galerii Pod věží se tak za deset let jejího trvání vystřídalo kolem sedmdesáti výstav odlišného zaměření a technik.<br />
Za to všechno jistě patří velký dík těm, kteří stáli nejen u zrodu galerie, ale především po celých deset let podporovali její chod finančními prostředky, organizováním jednotlivých výstav, uváděním výstav a komunikací s autory, instalacemi, propagací v tisku a regionální televizi, ale také všem těm, kteří svými návštěvami projevili zájem o kousek kulturního dědictví našeho města, a kteří svou účastí podporovali rozvoj různých žánrů umělecké činnosti. Zvláštní poděkování za to, že galerie existuje si bezpochyby zaslouží především Statutární Město Karviná pod vedením primátora Tomáše Hanzla, které galerii podporovalo finančně po celou dobu jejího trvání. Za neúnavnou organizační práci a podporu patří rovněž poděkování Informačnímu centru města Karviné, především paní ředitelce PhDr. Halině Molinové a také všem zaměstnancům informačního centra. Za instalace a hladký chod jednotlivých výstav patří nepochybně dík výtvarnici Jitce Gřeškové. Ze sponzorů, kteří po dlouhá léta galerii podporovali si zaslouží poděkování dva největší sponzoři – firma Arcelor Mittal a SSKA – Stavební společnost Karviná, bez jejichž podpory a podpory dalších menších firem, by se chod galerie neobešel.<br />
Věřím, že se tento stánek kultury v době, kdy kulturní povědomí obyvatel naší země prochází velmi silnými zátěžovými zkouškami, stane i dalších deset let útočištěm výtvarného umění a nebude jako mnozí jeho konkurenti nucen uzavřít své prostory. Přeji všem, kteří utvářejí jeden z malých ostrůvků umění města Karviné mnoho krásných výstav, nových návštěvníků, ale také sponzorů, bez nichž se chod kulturních zařízení jen stěží obejde.</p> <p>Autor: Mgr. Greta Sartori, předsedkyně bývalého sdružení výtvarníků ARTKLUB Karviná</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“