Fenomén českých knihoven v osmičkovém roce – Ústecký kraj

Seriál Místní kultury se bude celý rok zabývat fenoménem české knihovny, od historie po současnost. Chce představit osobnosti, trendy, ukázat velké knihovny i knihovny v malých obcích bez profesionálních pracovníků, popsat, jak se knihovnám daří komunikovat s veřejnou správou, co jim chybí, čeho si naopak váží. Přejeme si, abychom tím i přispěli ke kulatým stolům v jednotlivých krajících, které hodlá jako dialog s veřejnou správou uspořádat Národní knihovna. A rovněž, a to především, vzdát hold knihovníkům, kteří svou profesi považují za poslání a službu společnosti.

Mgr. Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu

NĚCO MÁLO Z HISTORIE VEŘEJNÝCH KNIHOVEN V ÚSTECKÉM KRAJI / Ing. Aleš Brožek

Veřejné knihovny mají v Ústeckém kraji dlouhou historii. Třetí nejstarší veřejnou knihovnou v Čechách byla podle statistického šetření z roku 1910 německá školní knihovna v Doupově u Kadaně, fungující od r. 1838, a před rokem 1848 byla založena i děkanská lidová knihovna v Libochovicích. Ani zákon o veřejných knihovnách z roku 1919 neměl takový význam pro města a městyse na Ústecku jako v jiných částech Čech, Moravy, Slezska či Slovenska. Většina městských a obecních úřadů v pohraničí si díky průmyslovému rozvoji a tím pádem i lepším finančním podmínkám mohla dovolit vydržovat knihovníky na drobný úvazek a malé místnosti, kde se půjčovaly knihy a kde si mohli zájemci přečíst několik titulů novin a časopisů, již před rokem 1919.

Například v Ústí nad Labem, kde před rokem 1918 žili převážně obyvatelé německé národnosti, přešla v roce 1899 do správy města knihovna Svazu Němců severozápadních Čech a dostala název Lidová knihovna a čítárna města Ústí. Postupně se její fond rozmnožoval a význam rostl, takže se městská rada rozhodla postavit pro knihovnu moderní budovu. K tomu došlo v roce 1912 a postavená budova patřila k nejmodernějším domům kultury, použijeme-li současnou terminologii, v celém Rakousku-Uhersku. Byl v ní totiž i velký přednáškový a hudební sál a řada místností sloužících pro výstavní účely. O chod ústecké knihovny se v tu dobu staraly tři osoby, pro něž byla práce pro knihovnu hlavním zaměstnáním. Více osob v knihovně už v Čechách platily jen Královské Vinohrady (7) a Praha (22).

O zákoně z r. 1919 málokdo ví, že jej sice Národní shromáždění schválilo už 22. července 1919, ale povinnost zakládat knihovny nebyla okamžitá. Nejpozději do 30. prosince 1920 musela být zřízena v obcích nad 400 obyvatel. V obcích pod 300 obyvatel stačilo, když tato povinnost byla splněna do 31. prosince 1929.

V době přijetí zákona budova ústecké knihovny už sloužila veřejnosti sedm let. Příliv české národnosti do Ústí nad Labem pak vedl k tomu, že čeští zastupitelé na ústeckém magistrátu prosadili využití této budovy i pro Čechy a lze předpokládat, že přitom argumentovali zákonem z roku 1919. A tak v třicátých letech přestěhovala česká menšinová knihovna, která sídlila v české škole, svou čítárnu právě do budovy z roku 1912. Je ironií osudu, že budova, která by splňovala knihovní parametry i v současnosti, byla poničena v dubnu 1945 během náletů amerických bombardérů na Ústí nad Labem a musela být po válce demolována. Čeští přistěhovalci proto otevřeli v listopadu 1945 knihovnu ve zcela jiných prostorách a její historii začali počítat od konce 2. světové války. V roce 2020 si tak připomenou 75. výročí jejího vzniku.

JAK TO VIDÍ V ÚSTÍ NAD LABEM

Jak vnímáte TOP knihovnu regionu po vašem ročním působení ve funkci ředitelky? / odpovídá Mgr. Jana Linhartová, ředitelka Severočeské vědecké knihovny

Nástup do knihovny byl pro mne velkou výzvou. Naše knihovna v současné době prochází velkou proměnou nejen po stránce stavební, ale i akční a organizační. V březnu protančíme Prvním knihovnickým plesem, koncem roku by měla být dokončena revitalizace vědecké části knihovny v ul. Velká Hradební, v níž se má nacházet i literární kavárna a proměny čekají i lidovou část v ul. W. Churchilla, kde chceme vybudovat knihovnu v zahradě či nové regionální edukační centrum. Chceme obnovit zahraniční partnerství naší knihovny se Saskou knihovnou v Chemnitz, snažit se přes projekty získat další finanční prostředky na nové služby a navazovat další partnerství se školami, spolky, seniorskými kluby a dalšími kulturními institucemi. Při naší proměně chceme být příkladem všem knihovnám v regionu, což považuji za náš hlavní úkol. Za podporu všeho výše uvedeného patří velký dík našemu zřizovateli, a to Ústeckému kraji, který nás ve všech našich aktivitách podporuje.

Jaký mají knihovny v ČR význam v dnešní době – ve světě elektronických médií a sociálních sítí. Obešli bychom se bez nich?

Odpovídá Mgr. Zdenka Andree – náměstkyně pro knihovnické služby a vzdělávání

Dnešní knihovny mají mnohem víc úkolů než dříve, nejsou jen místy, kde se shromažďují a půjčují knihy. Informační a komunikační technologie se rozvíjejí velkým tempem, rychle se mění celý svět a ani knihovny nemohou zůstat stát na místě. Jsou nuceny neustále přizpůsobovat, zkvalitňovat a rozšiřovat nabídku svých služeb, využívat nové technologie. Zároveň musí obstát v konkurenci nových médií a nových možností trávení volného času.

Knihovníci jsou mistry v oblasti shromažďování, katalogizace, správy a uchovávání papírových i digitálních materiálů, ale knihovny nejsou jen sbírkami knih. Jsou víc než skladovacím prostorem pro knihy. Jsou místem, kde ukládáme svou historii a chráníme svoji minulost, kde přistupujeme ke znalostem, informacím, kultuře a příběhům; jsou ale i bezpečným místem pro experimentování a zkoumání, místem, které nám pomáhá učit se a tvořit po celý život. Jsou místem pro objevy, místem, kde se rozvíjí kreativita a učení. Jsou důležitou součástí života města, jsou místem, kde se tvoří a udržuje komunita. Knihovny jsou živé.

Jak oslavíte osmičkový jubilejní rok? /  Odpovídá Jan Černecký, vedoucí PR oddělení

V letošním roce Severočeská vědecká knihovna zaměřila svou pozornost na významná výročí událostí, které ovlivnily naši historii. V průběhu celého roku si návštěvníci knihovny tyto události připomínají prostřednictvím nejrůznějších kulturních a populárně-naučných akcí a vědomostních soutěží.

První výročí, vznik samostatné České republiky, knihovna oslavila hned v lednu, kdy zde o rozdělení Československa a vzniku státní vlajky přednášel uznávaný český vexilolog a bývalý ředitel knihovny Ing. Aleš Brožek. Přednáška byla nabídnuta i školám v regionu a v průběhu měsíce března si ji přijde poslechnout ještě 120 žáků základních škol. K výročí vzniku republiky byla na začátku ledna spuštěna vědomostní soutěž Sametový rozvod aneb jak jsme se v roce 1993 roztrhli.

V průběhu roku se návštěvníci mohou těšit minimálně na další dvě vědomostní soutěže, jedna bude zaměřena na intervenci vojsk Varšavské smlouvy, ke které došlo v roce 1968, další pak na sté výročí vzniku Československa. Pestrá bude i nabídka dalších akcí, knihovna pro své uživatele k těmto výročím připravuje jak další historické přednášky, tak například vystoupení divadelní skupiny IMPRA nebo tematický LARP.

Na realizaci těchto aktivit knihovna spolupracuje především se svým zřizovatelem Ústeckým krajem, Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně a Muzeem města Ústí nad Labem, ale i s dalšími institucemi a spolky.

Co pro vás znamenala knihovna a jak vás ve vašem životě ovlivnila? Odpovídá Ing. Aleš Brožek, který vedl Ústeckou knihovnu více než čtvrt století.

Když jsem byl třináctiletý kluk, mým koníčkem bylo sestavování soupisu dětské literatury a potěšila mne pomoc, které se mi dostalo od tehdejší bibliografky v knihovně. Když jsem se stal v roce 1990 ředitelem, již v knihovně nepracovala, ale při akcích, které jsme pořádali pro bývalé zaměstnance, jsem se s ní vídal a oběma se nám vybavily zážitky z té doby. Při nástupu do funkce jsem měl tehdy dost ztíženou situaci, protože jsem nevystudoval knihovnictví a nikdy nepracoval ve veřejné knihovně. V pozici ředitele jsem vystřídal po dvaceti letech pana Ladislava Zoubka, který si svou lidskou povahou dokázal zaměstnance získat, a ti mne s ním neustále srovnávali. Měl jsem sice zkušenosti s vedením lidí a s řízením odborné knihovny, ale veřejné knihovnictví jsem znal jen z pohledu pravidelného uživatele. V době mého nástupu v knihovně pracovala řada nadšených odborníků, kteří poznali, že jsem nepřišel dělat osobní kariéru, ale že mi leží na srdci rozvoj ústecké knihovny a stali se pro mě oporou. V té době jsem měl již svého koníčka, vexilologii, nauku o historii vlajek a praporů, který mi umožnil testovat akviziční politiku i spolehlivost databází a katalogů nejen v naší knihovně, ale i v českých a zahraničních knihovnách.

Jako ředitel jsem začal vidět knihovnu trochu jinak. Začal jsem chápat omezení, která knihovny mají. Poznal jsem, že kvalitní knihovna musí mít nejen kvalitní odborníky, ale i dostatek financí. Měl jsem to štěstí, že zřizovatelé knihovny, ať už to byl na začátku severočeský krajský národní výbor, poté Ministerstvo kultury a nakonec Krajský úřad Ústeckého kraje, se vždy snažili maximálně vycházet vstříc potřebám ústecké knihovny. Jejich přístup se dostával do kontrastu s Magistrátem města Ústí nad Labem, jenž přispíval na chod knihovny minimálně. Vedení knihovny jsem předal v únoru 2017 Mgr. Janě Linhartové, ale jsem rád, že i nadále mohu být její součástí a být nápomocen při její proměně. Knihovna pro mě od dětství až do současnosti byla mým druhým domovem, do něhož se stále rád vracím.

A jak by na tuto otázku asi odpověděla paní doktorka Jarmila Trägrová, s níž jsme se bohužel nedávno rozloučili naposledy… O významu této osobnosti pro knihovnictví na severozápadě Čech, pro knihovny v Teplicích, v Ústí nad Labem a pro muzejní knihovnu v Duchcově, přemýšlí PhDr. Ivana Slunéčková.

Tato obdivuhodná vzdělaná dáma s velkým rozhledem byla do svého vysokého věku pilnou čtenářkou, milovala hudbu, sledovala kulturní dění, za zajímavou výstavou jela nejen do Prahy, ale třeba i do Vídně, cestovala po světě a aktivně sportovala. Na počátku svého profesního života vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1950 nastoupila jako ředitelka do Okresní knihovny v Teplicích a setrvala v této funkci téměř dvě desetiletí, dokud nemusela z politických důvodů knihovnu v roce 1970 opustit. Pracovala pak ve výměníkové stanici nebo jako skladnice, a teprve v roce 1977 se mohla vrátit k odborné práci v knihovně. Nastoupila do bibliografického oddělení krajské knihovny v Ústí nad Labem a také tady se stala uznávanou odbornou i lidskou autoritou.

Její odborné znalosti a schopnosti byly v době, kdy počítače a databáze byly hudbou budoucnosti, neocenitelné a nepostradatelné jak pro uživatele knihovny, tak i pro její spolupracovníky. Strávila v ústecké knihovně dalších dvacet knihovnických let, podílela se na vydání řady bibliografických publikací  a své znalosti a zkušenosti později uplatňovala ještě v knihovně muzea v Duchcově. Byla vzorem pro své kolegy i následovníky v severočeských knihovnách, lidé si jí vážili pro její vědomosti, odborné znalosti i životní zkušenosti a názory. Však také byla na přelomu tisíciletí oceněna za celoživotní práci v knihovnách medailí Z. V. Tobolky.

Paní doktorka Jarmila Trägrová patřila k mimořádným osobnostem knihovnictví nejen v severozápadních Čechách, ale v celé republice.

JAK TO VIDÍ V TEPLICÍCH / odpovídá ředitelka Regionální knihovny PhDr. Ivana Slunéčková

Čím je vaše knihovna v regionu jedinečná?

Věřím, že jedinečnost naší knihovny v regionu spočívá v půvabu stavby a atmosféře, která uvnitř budovy panuje. Dům, v němž teplická knihovna sídlí, byl postaven v roce 1876 jako německé klasické gymnázium. Ale už v devadesátých letech devatenáctého století svou kapacitou potřebám školy nevyhovoval, gymnázium změnilo své sídlo a budovu získal úspěšný podnikatel, továrník Martin Grohmann, jenž ji nechal přebudovat podle svých potřeb na reprezentativní rodinnou vilu se zahradou.

Při této přestavbě získala vila právě ty prvky její bohaté výzdoby, pro něž byla prohlášena kulturní památkou. Však také je nádhernou ukázkou uměleckořemeslných prací té doby. Obdiv si zaslouží řezbářské práce na dubovém obložení, stropy s bohatou štukovou výzdobou, obklady z umělého mramoru, sochy v interiéru i exteriéru, malby na sklech oken, schodiště a vitrážové okno v pozadí, nástropní malba na klenbě nad schodištěm nebo třeba kované zábradlí, které toto schodiště rámuje. Úžasné prostředí! Však je využili přede dvěma lety i tvůrci televizní dramatické série Bohéma k natočení několika záběrů.

Budova se stala domovem knihovny krátce po druhé světové válce a v jednadvacátém století prožívá postupně své znovuzrození. Jak rádi slýcháme obdiv návštěvníků knihovny, uživatelů našich služeb, lázeňských hostů, zahraničních turistů… Jejich „ách“ nás těší, ale také zavazuje.

JAK TO VIDÍ Z PROBOŠTOVA U TEPLIC

Obec Proboštov se nachází v blízkosti Teplic v Čechách a první stopy po pobytu lidí v tomto regionu pocházejí z období přechodu od pozdní doby kamenné k době bronzové (2200–1900 př. n. l.). Proboštov samotný však vznikl ve středověku, v letech 1156–1164, kdy zde byl manželkou krále Vladislava Juditou postaven teplický benediktinský klášter. Až do poloviny 19. století byl malou zemědělskou obcí, postupem času zcela německou. Změna nastala po roce 1858, kdy byla zřízena železniční trať Teplice – Ústí nad Labem a v okolí se objevilo mnoho nových podniků a dolů. S rozvojem průmyslu a s tím souvisejícím přistěhovalectvím z vnitrozemí se Proboštov proměnil v průmyslovou obec s převládajícím německým obyvatelstvem, ale zároveň silnou českou menšinou.

V září 1903 byla v obci otevřena první vlastní škola, která tu dosud chyběla. Šlo o školu německou, ale i česká menšina usilovala o zřízení vlastní školy, což se podařilo o tři roky později. Po převratu 28. října 1918 v obci nedošlo, na rozdíl od jiných měst a obcí, k třenicím mezi Čechy a Němci. Ve dvacátých letech 20. století působilo v obci 37 kulturních, sportovních, sociálních a podpůrných spolků a politických a odborových organizací. Na konci 20. let se však začal více prosazovat nacionalismus a koncem roku 1938 byly zrušeny všechny české politické strany, spolky a družstva a byla uzavřena česká škola. Po osvobození Československa byl v obci zřízen místní národní výbor, němečtí obyvatelé byli odsunuti a na jejich místa přišli postupně čeští osídlenci. Projevilo se to snížením počtu obyvatel. Významnou událostí v nejnovějším vývoji obce bylo připojení Přítkova k Proboštovu v roce 1960.

Na přelomu tisíciletí se podařilo dokončit stavbu víceúčelové budovy radnice, která se stala dominantou náměstí a nyní poskytuje služby občanům, ale je zde i služebna obecní policie, pobočka České pošty, knihovna a kanceláře místních firem. V budově radnice se pořádají svatební obřady a slavnostní vítání občánků a svou činnost zde rozvíjí řada společenských organizací.

Jak se o knihovnu zajímají ti nejmenší čtenáři? / odpovídá Zdena Hlaváčkové, nositelky ocenění pro neprofesionální knihovníky „Knihovník Ústeckého kraje za rok 2016“

Proboštovská knihovna není pro děti neznámým místem a díky spolupráci se zdejší školou a školní družinou se téměř všechny děti v obci stanou i našimi čtenáři a knihovna pro ně není jen místem pro půjčování knih, ale místem kde si něco vytvoří, kde si popovídají či se jen setkají. Problémem je však otvírací doba, která je vázána na provoz radnice, ale i to je již v řešení. Naše skvělá paní starostka Bc. Jana Čermáková našla prostory mimo radnici a já pevně věřím, že se nám knihovnu podaří v příštím roce přemístit do multifunkčního komunitního centra se širší provozní dobou. Mohu potvrdit, že dětské čtenářství není alespoň v naší obci na úpadku, ale vzkvétá.

JAK TO VIDÍ V DĚČÍNĚ / odpovídá ředitel Městské knihovny Mgr. Ladislav Zoubek

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

Nynější město Děčín bylo v období první republiky rozděleno ve dvě samostatná města, Děčín a Podmokly. Každé z nich mělo veřejnou knihovnu, ty byly ovšem německé, kromě nich ve městě fungovala i česká menšinová knihovna. Podmokelská knihovna, nově postavená a otevřená v roce 1931, pak v letech 1947–2012 sloužila jako hlavní knihovna pro celé spojené město. Dnes je v ní jedna z děčínských poboček.

U novodobého zrodu knihovny po II. sv. válce stál významný český básník Vladimír Vokolek (1913–1988), který byl v letech 1946–1949 jejím ředitelem. V současné době na počest tohoto básníka pořádáme celostátní Literární soutěž Vladimíra Vokolka, jejíž 21. ročník právě završujeme.

Čím je vaše knihovna v regionu jedinečná?

V r. 2012 byla knihovna přestěhována do nové budovy, trochu nešťastně postavené na břehu Labe, která svojí podobou symbolizuje velký knižní regál s hřbety knih, na nichž jsou jména českých spisovatelů. Její jedinečnost však spočívá především v rozsahu činnosti. Byla koncipována jako multimediální kulturní a vzdělávací centrum a děčínští knihovníci se snaží tuto ideu naplňovat. Knihovna, kromě běžných provozů, nabízí výuku přibližně v sedmdesáti vzdělávacích kurzech – od jazykových, přes výtvarné, ekonomické, počítačové až k hudební výuce. Součástí budovy je i moderní turistické informační centrum (to však od 1. 7. 2017 provozuje přímo město) a veřejné toalety, kde toaletářky ve volných chvílích balí a opravují knihy. Knihovna provozuje v okrajových částech města 7 poboček, výjimečné však je, že součástí městské knihovny je i vysokoškolská knihovna Detašovaného pracoviště ČVUT v Děčíně, to znamená, že plní i univerzitní funkci. V oblasti poskytování služeb venkovským knihovnám jsou kromě metodické pomoci poskytovány rozsáhlé služby v nákupu, zpracování a distribuci knižního fondu a organizaci výměnných souborů ze dvou pracovišť, a to děčínského a varnsdorfského.

Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Pro děčínské děti není knihovna rozhodně neznámým místem. V dětském oddělení je pro ně připravován nespočet exkurzí, besed, soutěží, promítání, veřejných čtení apod. Knihovna nejen, že se zúčastňuje všech celostátních akcí, ale jednu přímo iniciovala a založila – právě v Děčíně se uskutečnil první, resp. nultý ročník Dne pro dětskou knihu. Vzhledem k tomu, že knihovna půjčuje i v sobotu a neděli, mají maminky s dětmi možnost trávit volný čas v přívětivých prostorách dětského oddělení i o víkendu. Navíc v průběhu školního roku jedenkrát v měsíci, právě v nějakou neděli odpoledne, zveme děti na pohádku, kde vystupují profesionální divadla s programem výhradně dle literární předlohy.

JAK TO VIDÍ V CHOMUTOVĚ / odpovídá ředitelka Střediska knihovnických a kulturních služeb Mgr. Andrea Löblová

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

V Chomutově v období kolem roku 1918 působila Knihovna německého gymnázia, Knihovna učitelského ústavu, Knihovna průmyslové školy a knihovny obecních a měšťanských škol. Činnost vyvíjely také německé spolkové a obecní knihovny – veřejná knihovna Svazu Němců v Čechách, Spolek německé Kasino nebo čtenářský a řečnický spolek Germánského spolku Theodor Körner. Z českých spolkových a obecních knihoven můžeme jmenovat Spolkovou knihovnu místního odboru Národní jednoty severočeské a Sokola v Horní Vsi.

Veřejná německá městská knihovna v Chomutově byla otevřena na počátku srpna roku 1924. Základem fondu se staly knihy odkoupené od Spolku německé Kasino. Na konci roku 1924 měla knihovna 529 čtenářů.

Historii současného Střediska knihovnických a kulturních služeb v Chomutově lze datovat rokem 1946, kdy začala v prostorách bývalé německé knihovny fungovat česká městská knihovna. K dispozici měla knihovní fond z darů obyvatel a ze státní knižní dotace ve velikosti asi 3 000 svazků. V roce 1981 získala současné bývalého jezuitského areálu a v roce 1996 pak po spojení Okresní knihovny a Okresního kulturního střediska vzniklo dnešní Středisko knihovnických a kulturních služeb.

Rozvoj knihovny je spjat zejména se jménem Mgr. Zdeňka Hejny, jenž knihovnu vedl v letech 1963–1996. Došlo k rozšíření počtu oddělení knihovny, vznikly pobočky – Severka, Na Průhoně, Březenecká a Kamenná. Zakoupil se bibliobus, který rozvážel knihy čtenářům do okrajových čtvrtí Chomutova i okolních vesnic. Mnohonásobně narostl počet svazků knihovního fondu i zaregistrovaných čtenářů. Zdeněk Hejna i po svém odchodu do důchodu s chomutovskou knihovnou nadále spolupracoval a předával svoje zkušenosti ještě do nedávné doby. Organizoval besedy se spisovateli, literární přednášky pro žáky ZŠ a SŠ, zajímal se o regionální autory, jejichž díla představoval veřejnosti. V roce 2006 získal ocenění Jiřího Popela z Lobkovic. K 80. narozeninám Zdeňka Hejny zaznamenali žáci 12. ZŠ v Chomutově jeho životní příběh v rámci vzdělávacího projektu neziskové organizace Post Bellum Příběhy našich sousedů.

Čím je vaše knihovna v regionu jedinečná?

Výjimečné je sídlo knihovny v bývalé jezuitské koleji. Při svojí činnosti knihovna využívá také přilehlý kostel sv. Ignáce, krásný prostor atria a Špejchar, v němž se nachází stejnojmenná galerie, o které můžeme říci, že je svým nádherným prostorem jedinečná v celém regionu. Součástí rozlehlého areálu je krásná udržovaná zahrada, hojně využívaná čtenáři i návštěvníky od jara do podzimu.

Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Dětské oddělení knihovny navštěvovalo v roce 2017 1491 registrovaných čtenářů mladších 15 let, celkový počet návštěvníků dosáhl čísla 21 688 a vypůjčili si celkem 66 906 knih. Knihovnice připravily celkem 132 besed, akcí a tvořivých dílen. V rámci podpory rozvoje čtenářství u dětí spolupracuje dětské oddělení s pedagogy na 1. stupni ZŠ a učitelé s dětmi pravidelně docházejí do knihovny za účelem půjčování knih. V roce 2017 se uskutečnilo celkem 179 takovýchto návštěv. Tradičně populární jsou také besedy s ilustrátorem dětských knih Adolfem Dudkem, výtvarnicí Lucií Seifertovou nebo spisovatelkou Klárou Smolíkovou. Kladný ohlas má i zapojení dětského oddělení do projektu SKIP Už jsem čtenář pro 1. třídy ZŠ. Takže ne, dětské oddělení chomutovské knihovny rozhodně není pro spoustu dětí neznámým místem.

JAK TO VIDÍ V LOUNECH / odpovídá ředitelka Městské knihovny Mgr. Dagmar Kučerová

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

Letošní rok se ponese nejen v duchu oslav 100. výročí založení republiky – lounská knihovna zároveň na konci května oslaví 120 let od svého založení. Obdobně jako u ostatních československých knihoven byl důležitý rok 1919, kdy vešel v platnost knihovní zákon. V tomto roce je vystřídán v čele knihovny Karel Goszler Karlem Immerem. Obsluha knihovny byla pětičlenná, skládala se z prvního a druhého knihovníka a tří příručích. Tito lidé nepůsobili v knihovně na plný úvazek, všichni měli svá povolání, práce v knihovně pro ně představovala možnost přivydělat si. Dvacátá léta byla dobou, kdy knihovna změnila své místo působení, z budovy čp. 511 v ulici Na Valích se přestěhovala na náměstí do budovy radnice, kde vydržela až do 2. světové války.

Otevírací doba byla pro dospělé v úterý, čtvrtek a sobotu od 18 do 21 hodin, pro mládež ve středu od 14 do 17 hodin. Čtenářů bylo kolem šesti set (přibližně 5 % tehdejšího obyvatelstva Loun), na jednoho čtenáře připadalo v průměru 65 vypůjčených svazků za rok. Knihovna byla členkou několika sdružení: Dědictví Komenského, Družstevní práce, Českého čtenáře, Matice české a Masarykova lidovýchovného ústavu. Za zmínku také stojí, že si knihovna platila reklamu v místním kině.

Po krátkém období střídání zaměstnanců na počátku třicátých let se stal v roce 1934 knihovníkem kolínský rodák Jaroslav Janík, jenž přinesl do provinčních Loun novou kvalitu osvětové práce. Mezi jeho přátele patřili: Jaromír Funke, Jiří Kolář, František Halas či Jindřich Chalupecký. Okolo Janíka se začala postupně vytvářet skupina mladíků, z nichž časem vyrostli svébytní umělci, mezi které patřili: malíři Kamil Linhart, Zdeněk Sýkora a Vladislav Mirvald, básník Jaroslav Mrnka, filozof Jiří Navrátil, hudební skladatel František Chaun.

Čím je vaše knihovna v regionu jedinečná?

Městská knihovna Louny se dlouhodobě řadí mezi úspěšné české knihovny. V roce 2011 obdržela ocenění nejlepší Knihovna roku, od té doby se pravidelně umisťujeme na předních pozicích ve své kategorii.

Přestěhování knihovny v roce 2010 znamenalo velký nárůst čísel (návštěvníků, výpůjček, pořádaných akcí aj.). V tomto roce knihovna již čtvrtým rokem realizovala vzdělávací projekt pro seniory Třetí věk. K dnešnímu dni se můžeme pochlubit téměř 400 studenty, kteří navštěvují 30 nabízených předmětů (přednášek, praktických cvičení, workshopů, poznávacích exkurzí, výuky cizích jazyků apod.).

Knihovna má otevřeno sedm dní v týdnu, což není u knihoven v současné době nic neobvyklého. Lounské knihovně avšak zůstává primát, každodenní provoz nabízela jako první městská knihovna v republice.

Mezi ne zcela typické aktivity a akce knihovny patří: provozování sociálně terapeutické dílny Jeroným, pořádání letního příměstského tábora pro děti, každoroční organizace knihovnického plesu, divadelního a filmového festivalu Bez zámků propagujícího integraci zdravých a handicapovaných lidí, krajských recitačních přehlídek, přehlídek divadel poezie aj.

Naše knihovna je pověřena výkonem regionální funkce, spadá pod ni 37 místních lidových, obecních i profesionálních knihoven. Pro ně každoročně připravujeme program do putovního stanu v rámci projektu Města a obce čtou a Kultura za humny.

Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Dovolíme si tvrdit, že toto v lounské knihovně neplatí. Téměř polovina lounských dětí (1560) má průkazku do knihovny. Ročně realizujeme pro místní mateřské, základní, střední i speciální školy téměř 900 lekcí, besed, přednášek a jiných projektů. Nad rámec běžných aktivit každoročně pasujeme prvňáčky na čtenáře, vítáme nově narozené děti mezi čtenáře, organizujeme masopustní průvod, zapojujeme se do celorepublikových akcí, jako jsou Noc s Andersenem, Den pro dětskou knihu, Knížka pro prvňáčka nebo Velké říjnové společné čtení. Lounští knihovníci pravidelně nacvičují scénické čtení, se kterým absolvovali již nejedno úspěšné turné po regionu. S akcemi pomáhají naše dobrovolnice ze Spolku paní, dam a dívek, které dětem při vánočních a velikonočních dílnách připomínají české tradice a zvyky. V rámci města spolupracujeme kromě všech zmíněných škol také s lounským stacionářem, Oblastním muzeem v Lounech, Základní uměleckou školou, místní pobočkou Skauta či Dětskou psychiatrickou léčebnou. Jsme členem Klubu dětských knihoven SKIP. V  roce 2017 získalo naše dětské oddělení titul Kamarádka knihovna.

JAK TO VIDÍ V MOSTU / odpovídá paní Anna Teclová z Městské knihovny

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

Vznik české veřejné knihovny v Mostě se nepodařilo přesně datovat, nepochybně k tomu ale napomohl knihovnický zákon z roku 1919, podle kterého měla být v každé obci povinně zřízena a vydržována knihovna. 17. června 1921 schválili městští zastupitelé ustavení České knihovní rady. Most měl v té době už více než deset tisíc obyvatel, knihovnu musel tedy podle zákona vést profesionální knihovník, prvním se stal učitel Arnošt Průcha. V roce 1938 sídlila mostecká knihovna v budově staré pošty, bylo v ní shromážděno patnáct tisíc svazků a měla pět zaměstnanců. Rozkvět knihovny přerušila II. světová válka, české knihy byly zničeny (zachovala se jen tisícovka nejcennějších knih) a ve městě fungovala jen knihovna německá.

Po válce pak tehdejší ředitel Zdeněk Hlava přivezl z Prahy asi osmdesát knížek, dalších 220 svazků darovali občané, knihovna přikoupila ze svých peněz ještě pět set publikací a 1. října 1945 mohla být slavnostně otevřena, a to v budově bývalého piaristického gymnázia, kde sídlila až do 70. let. Když se těžební stroje zakously pod starý Most, začal postup lomu ohrožovat samotnou knihovnu a její práci. Těžbě uhlí neustupovalo jen město, ale i okolní vesnice. Tím se snižoval počet místních lidových knihoven, zároveň však přibývalo čtenářů v okresní knihovně, protože obyvatelé rušených vesnic dostávali nové byty v okresním městě. V průběhu 70. let se knihovna ještě několikrát stěhovala, v roce 1984 se jejím definitivním sídlem stala nově postavená budova.

Čím je vaše knihovna v regionu jedinečná?

Novodobá existence knihovny v Moskevské ulici v Mostě se začala psát 4. března 1985, kdy byla otevřena pro veřejnost. Po roce 1945 jde o první budovu v Československu postavenou výhradně pro knihovnické účely. Má kapacitu 450 tisíc svazků knih a 46 tisíc speciálních dokumentů na celkové ploše 6 440 metrů čtverečních. Její součástí je i velký víceúčelový sál pro 130 návštěvníků a jeden menší pro 60 posluchačů. Součástí Městské knihovny Most je také kino a planetárium, jsme multifunkční kulturní zařízení.

Budovu knihovny zdobí umělecká díla, jejichž celkovou hodnotu znalci tehdy vyčíslili na téměř 1,9 milionu korun. Patří sem lustry nad vstupním schodištěm a v půjčovně od Miroslava Procházky, reliéf „Orfeus“ ve vstupní hale z dílny výtvarníka Ivana Záleského a mozaika s verši Karla Hynka Máchy od Václava Pospíšila.

Městská knihovna Most je knihovnou pověřenou výkonem regionálních funkcí v regionu Most. Obsluhuje 26 místních lidových, obecních a profesionálních knihoven.

Jako první knihovna v Ústeckém kraji jsme v roce 2015 nabídli službu Kniha do vlaku. Tato služba se setkala s velice pozitivními ohlasy, lidé nám píší, kam až se s nimi kniha podívala – naše knihy cestují nejen po Čechách a Evropě, jedna z nich doputovala až na Srí Lanku.

V roce 2016 přešla Městská knihovna Most jako první knihovna v Ústeckém kraji na nový knihovnický program Tritius.

Čím ještě jsme výjimeční? Máme hejno australských papoušků, chováme křepelky i akvarijní rybky, želva Karel je členem našeho týmu a zapojujeme ji do exkurzí. Na střeše knihovny chováme včely, nově jsme s pomocí dotace od krajského úřadu otevřeli Naučnou včelí stezku. Pro nejmenší čtenáře máme samostatnou místnost plnou pohádek – Pohádkový svět na motivy evropských bájí.

Některá NEJ Městské knihovny Most:

• ze známých evropských knihoven má nejdelší osvětlovací těleso
• v době činnosti knihovny ve starém Mostě se ve sklepě budovy dalo „těžit“ uhlí
• byla určitě jedinou knihovnou na světě, které před okny popojížděl kostel
• nejdražší knihou ve fondu je faksimile Vyšehradského kodexu (pořizovací cena 7.000 Kč)
• největší počet návštěvníků v jednom dni – 1 008 návštěvníků (běžný denní průměr asi 500 návštěvníků).

Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Nemyslíme si, že dnešní děti málo čtou. Děti, které byly v minulosti doma vedeny ke čtení, četly. Stejně tak je to i dnes. Základ je v rodině. Škola je potom nadstavbou, která dítěti pomáhá v dalším rozvoji čtenářství, a stejně tak knihovna. Městská knihovna Most se snaží přilákat děti ke čtení nejen pestrou nabídkou knih a časopisů, ale také pořádáním soutěží, anket, exkurzí, besed a jiných akcí. S dětmi pracujeme od nejútlejšího věku až po čtrnáctileté.

Ti nejmenší k nám přijíždějí už v kočárku, např. na akci „Nejmladší čtenář – čtenářka“ (u nás půlroční chlapeček). Předškolní děti navštěvují s rodiči dětský koutek s nepřeberným množstvím leporel. Přes 600 dětí mladšího školního věku pasujeme každoročně na čtenáře, více než 700 dětí se účastní celoroční literární soutěže a dalších 300 soutěží znalostních. Více než 3 000 dětí všeho věku přichází v rámci MŠ, ZŠ, SŠ, dětských domovů, školních družin, příměstských táborů, dětských stacionářů a výchovných zařízení na exkurze a besedy do knihovny. Lze tedy říci, že Městská knihovna Most není pro mostecké děti neznámým místem.

K povědomí o knihovně jistě napomáhají i akce pořádané mimo budovu knihovny, jako jsou čtení dětem v nemocnici nebo rozvoz knih do školních knihoven mateřských, základních a středních škol. Jsme zapojeni do dobrovolnických aktivit, např. Celé Česko čte dětem. S potěšením můžeme také konstatovat, že v roce 2017 se po dlouhé době v Městské knihovně Most zvýšilo procento dětských čtenářů z počtu dětí ve městě.  

JAK TO VIDÍ V LITOMĚŘICÍCH / odpovídá ředitel Knihovny K. H. Máchy Mgr. Karel Tománek

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

V Litoměřicích mělo své významné postavení během prvních let první republiky několik knihoven – rozsáhlá a věhlasná knihovna biskupská, knihovny řady škol (zvláště německého gymnázia) a knihovna městská.

Jako významnou památku na toto období uchováváme ve fondu dvě knihy z tohoto období, které dokladují litoměřickou veřejnou českou knihovnu při české menšinové škole na Dlouhé ulici. Její pozice je vzhledem k situaci v pohraničním městě typická. Připomeňme, že vznik Československé republiky byl na tomto území prosazen až v prosincových dnech roku 1918. Uvnitř dochovaných knih (a u jedné i na obálce) je nalepen štítek, jakési „ex libris“. Grafické zpracování štítků tematizuje Litoměřice jejich architektonickými dominantami. Štítky jsou tištěné a my si představujeme, že snad prošly rukama litoměřického tiskaře Karla Pickerta, Němce demokratického smýšlení, nakladatele novin „Leitmeritzer Zeitung“. (Pro srovnání – existující české noviny „Litoměřické listy“ byly již od počátku, od roku 1923, silně pravicové a vedle obrany národnostní projevovaly sympatie s fašismem a antisemitismem.)

Významné postavení měla v Litoměřicích německá městská knihovna – jejím  ředitelem byl od roku 1920 Ernst Horner (1885-1961), vzděláním archivář z Vídně, demokraticky smýšlející člověk, jenž zaujímal významné místo v osvětovém životě Rakouska. Žádal o československé občanství a účastnil se antifašistického odboje. Za války byl vězněn v koncentračním táboře a po propuštění odešel do jihoněmeckého Augsburgu. V době, kdy Ernst Horner působil v litoměřické knihovně, měla své prostory v domě na náměstí zvaném Kalich, neboli v domě „pod bání“. V roce 1930 se knihovna i s čítárnou přestěhovala do nově opravené staré radnice.

Veřejná knihovna už od dob první republiky zůstává na Mírovém náměstí. Ještě v roce 1946 sídlí ve 2. patře staré radnice, v prostorách bývalé německé knihovny. Její status se však oficiálně od tohoto roku mění v knihovnu českou. Základní fond tvoří především zkonfiskované knihy. V roce 1949 se knihovna přestěhovala do empírového domu na Mírovém náměstí s číslem popisným 26 a zde sídlí dosud.

JAK TO VIDÍ V ŽATCI / odpovídá ředitelka Městské knihovny Mgr. Radka Filková

Kdo pomáhal ve vašem městě společně s knihovnou spoluvytvářet kulturní, společenský a občanský život první republiky?

Kulturní a společenský život ve městě v době první republiky ovlivňovala zejména činnost mnoha různorodých spolků a knihoven, které se staly významnými vzdělávacími institucemi.

Německé obyvatelstvo navštěvovalo německou městskou knihovnu, jež byla otevřena 2. května 1921 v budově bývalé obchodní akademie a knihovníkem se stal Adolf Matkowitz. Knihovnu bylo možno navštívit ve všední dny od 10 do 12 a od 14 do 18 hodin, půjčovné činilo deset haléřů za knihu. Ke konci roku 1923 disponovala knihovna 2 078 knihami, během roku 1923 si 1286 čtenářů vypůjčilo 21 692 knih. Velký význam měl pro knihovnu dar žateckého obchodníka s chmelem Franze Wurdingera, jenž v roce 1929 knihovně daroval přibližně 700 knih v hodnotě 25 000 Kč.

České menšině sloužila od roku 1899 česká veřejná knihovna, která byla zřízena v budově české matiční školy ze spolkových knihoven žatecké Besedy, Vlastislava, místní Národní jednoty severočeské, Sokola a spolku Krakovec. V období první republiky zde funkci knihovníka zastával učitel Josef Krob. Knihovna byla otevřena nejen ve všední dny, ale i v sobotu a neděli. Cena průkazu stála tři koruny, půjčovné třicet a padesát haléřů podle druhu knihy. Ke konci roku 1923 měla česká knihovna 1015 knih, 164 čtenáře a 3400 výpůjček.

V Žatci působila také česká Státní obvodová knihovna zřízená a udržovaná ministerstvem školství a národní osvěty. Do obcí obvodu, který zahrnoval okresy Žatec, Chomutov a Přísečnici, rozesílala soubory knih na dobu vždy šesti měsíců, poté byly soubory staženy a rozeslány jiné. Jako knihovník zde působil odborný učitel Jan Polánka. Zde mají prapůvodní kořeny dnešní regionální funkce.

Spolky vyvíjely pravidelnou činnost, pořádaly několik kulturních a společenských akcí týdně a v zimních měsících pak mnoho plesů jako prestižní záležitost a vrchol sezóny. Nejčastěji se konaly na Střelnici a v Německé tělocvičně, jejich hosty byly místní osobnosti a obchodníci a přinášely městu finanční výtěžek na daních. Jmenujme např. Dělnický podpůrný a vzdělávací spolek, Katolické sdružení, Všeněmecký spolek, Městské dobrovolné sdružení hasičů nebo Dělnická tělocvičná jednota pro Žatec a okolí.