Dar 325 fotografií k dějinám ústecké opery
ÚSTÍ NAD LABEM: V únoru 2020 daroval Ústečan Karel Groš Muzeu města Ústí nad Labem soubor 325 fotografií z pozůstalosti své matky – významné operní pěvkyně Ludmily Škorpilové-Grošové (19. 3. 1936 Praha – 1. 3. 2016 Ústí nad Labem), dlouholeté sólistky ústecké opery, kterou dobře znalo i obecenstvo jiných českých i německých operních scén a koncertních pódií. Značná část fotografií dokládá neobyčejně široké spektrum rolí, které za svou dlouhou pěveckou kariéru (1959 – 1998) ztvárnila. Ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek k daru uvedl: „ Je to jedinečný materiál, který dokumentuje dějiny ústecké opery. Ústecké muzeum děkuje dárci za to, že dal výše uvedené rodinné památky odborné i laické veřejnosti tímto způsobem k dispozici.“
K osobnosti umělkyně se vyjádřila také známá historička ústeckého muzea Jana Hubková: „Její sametový hlas tmavého zabarvení a mimořádného rozsahu jí umožňoval zpívat nejen altové a mezzosopránové, ale i sopránové role. Byla ozdobou oper B. Smetany (panna Róza, Anežka), A. Dvořáka (Ježibaba, cizí kněžna, Káča) a L. Janáčka (Kostelnička, Varvara), uplatnila se v mozartovském (Cherubín, Elvíra), verdiovském (Azucena, Eboli, Fenena) i wagnerovském (Brangäna) repertoáru, zazářila jako Carmen a vzbudila pozornost jako Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi nebo královna Alžběta v Donizettiho Marii Stuartovně. K jejím oblíbeným rolím patřil i Oktavián v Růžovém kavalírovi R. Strausse. Nevyhýbala se ani moderní opeře, jako Kateřina z Ludanic v Zuzaně Vojířové od Jiřího Pauera vystupovala jak v Ústí, tak na prknech Národního divadla.“
Některé fotografie dokumentují každodenní provoz divadelních zkoušek, práci orchestru s různými dirigenty, koncertní aktivity zpěváků i členů orchestru, nechybí ani fotografie s věnováními hostujících celebrit. Dokumentovány jsou i významné počiny ústecké éry dirigenta Františka Vajnara – např. nastudování Verdiho „Rekviem“, které pak ústecká opera každoročně uváděla i v Terezíně jako připomínku uvedení této duchovní skladby internovanými židovskými umělci pod vedením R. Schächtera. Altový part v podání Ludmily Škorpilové byl stejně nezapomenutelný jako výkony některých sólistů (např. K. Berman), kteří sami terezínským ghettem prošli. Cenné svědectví o životě na Ústecku poskytují i fotografie ze soukromí umělkyně, která navzdory nabídkám ze zahraničních scén zůstala ústeckému divadlu věrná a svým uměním kultivovala prostředí našeho města. Jako spolehlivá sólistka a nekonfliktní kolegyně byla pilířem operního souboru v době, která počtem premiér i úrovní představení patřila ke zlatému věku ústecké opery. Darovaný soubor fotografií je významným příspěvkem k zmapování kulturního života v Ústí nad Labem od 50. do 90. let 20. století. Snímky pocházejí od několika profesionálních i amatérských fotografů, mezi nimiž zaujímá čestné místo také ústecký Karel Gottstein.
Mohlo by vás také zajímat...
ČESKÝ TĚŠÍN: Vyšla nová publikaci našeho kolegy historika Mgr. Martina Krůla, Ph.D., s názvem PORTA SILESIAE. JABLUNKOVSKÉ ŠANCE – RANĚ NOVOVĚKÝ FORTIFIKAČNÍ SYSTÉM NA POMEZÍ SLEZSKA, UHER A POLSKA.
ČR: V zásadních chvílích pro Československo a Česko jsme se vždy shromažďovali na Václavském náměstí pod monumentální sochou sv. Václava, obklopeného patrony české země. Svátek 1. máje symbolizuje zase pro Pražany socha Karla Hynka Máchy na Petříně. Obě sochy jsou dílem Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a ještě mnoho dalších – například mohutná sousoší na Vyšehradě inspirovaná postavami z naší nejstarší historie. Co víme o jejich autorovi? Nejvíce si cenil druhého místa na pařížském Salonu za dílo Krucifix, které se nedávno stalo středem pozornosti nejen na pražské AVU, kde už přes 100 let visí jeho další odlitek, a kterou Myslbek spoluzakládal.
Milada Myslbeková, pravnučka zakladatele moderního českého sochařství, se už loni rozhodla připomenout svého slavného předka velkou výstavou. Proběhla v Praze v Obecním domě a byl to docela husarský kousek, protože jinak se podobnou činností nikdy nezabývala. Ale podařilo se a energické dámě se splnil sen, o kterém si teď vyprávíme, a který by měl mít i pokračování. Vždyť Josef Václav Myslbek je zakladatelem českého moderního sochařství a jako takový by měl mít pevné místo v naší národní paměti. Je to ale tak?
PRAHA: Galerie kritiků musí po prázdninách skončit v prostorách pražského paláce Adria, kde sídlí přes 20 let. Nynější provozovatel galerie, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, prohrál soutěž, kterou vypsal správce budovy Trade Centre Praha (TCP) po problémech s placením nájemného. ČTK to sdělil zástupce správce Ondřej Šrámek. Předsedkyně sdružení Vlasta Čiháková Noshiro uvedla, že se obrátila na radu hlavního města a primátora, aby zhodnotili regulérnost soutěže. Soutěž vyhrála s nabídkou společnost Art of All, která provozuje on-line galerii Original Gallery. Jednatel Art of All Marcel Sítník uvedl, že v paláci Adria bude její kamenná pobočka. Budova patří magistrátu, pro který ji spravuje TCP.
ČR-ZAHRANIČÍ: Platforma Terén se vydává na téměř měsíční (22. 7. – 19. 8. 2024) zahraniční touring s loutkovou inscenací Návštěva. Kromě hlavního města Soulu ji uvede i v dalších menších městech jako Gwangju nebo Jeonju. Autoři Návštěvy, Robert Smolík a Veronika Vlková, představí tamějšímu publiku a odborné veřejnosti české loutkové divadlo i výtvarné umění. Hostování bude doplněno o doprovodné programy v podobě workshopů, přednášek a diskusí. Program probíhá v rámci projektu PerformCzech, který s podporou Národního plánu obnovy organizuje Institut umění – Divadelní ústav.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818