PRAHA: Petřinský básník Jiří Brůna se věnuje autorské tvorbě již několik desítek let, jeho portfolio vydaných sbírek je tak poměrně bohaté. Přesto měl symbolický křest jeho nové knihy, který se uskutečnil v posledním květnovém týdnu, nádech něčeho nového. Poprvé se totiž během autorského čtení zmíněného poety v umělecky inspirativním prostředí Hospůdky Do Větru nenesly povznášející verše, nýbrž barvité příběhy z jeho života.
O tom, jak potkal svoji ženu. Jak vzpomíná na svou babičku a dědečka z východoslovenského městečka. Nebo jaké tiskařské stroje měl jako dlouholetý odborník v odvětví polygrafie pod palcem. Několik zařazených ukázek životopisné knihy věrně demonstrovalo pestrou škálu nálad dýchající na publikum. Místy až technicistní popis profesní stránky života ukázkově kontrastoval se vzletnými obraty použitými zejména ve spojení se svými nejbližšími, v nichž oblíbený básník z Petřin nezapřel své poetické založení. Střídání atmosféry je typické i pro celou knihu. Autentické zachycení vrtkavosti osudu tak přináší hřejivost i mráz, nefalšovanou radost i skličující úzkost, povzdechy nad děním minulým i doslova dětské těšení se na chvíle budoucí.
Také zajímavých témat se sešlo v životopisné knize s názvem ´Já vím, anebo život básnického solitéra´ vícero. Právě motivy nezávislosti, svobodomyslnosti, politického nezaprodání se stojí za vyzdvihnutí nejen v kontextu doby, v níž stále všemožní převlékači kabátů ne a ne vyjít z módy. Přítomen je ovšem také praktický rozměr, kdy se čtenáři dozvědí, v čem konkrétně a v jakých situacích se do života promítají klaustrofobie a agorafobie. Zejména však autobiografie básnického solitéra Jiřího Brůny ukazuje, že i přes komplikovanost povah lidských bytostí a různost jejich úmyslů, stejně tak jako tíži okolností, které ani při nejlepší vůli nedokážeme zvrátit, si lze uchovat optimistický pohled na svět kolem nás a lidi v něm. S čím vším se musel známý básník ve svém životě vyrovnat? Jaké zážitky ho pojí s významnými postavami literární scény, například Otou Pavlem či Ladislavem Fuksem? Jakým způsobem ho nejen oni ovlivnili v jeho vlastní pozdější tvorbě? Co dělá básníkovi největší radost a z čeho čerpá tak potřebnou životní energii, když jsou mu některé dobíjecí radovánky jako třeba pobyt u moře či na horách vzhledem k omezením plynoucím z daných fobií reálně zapovězeny?
Nejen to se dozvíte ze zbrusu nové knihy Jiřího Brůny, jejíž „začátek nás zavádí do padesátých let minulého století, do atmosféry poválečné Prahy, do rodiny uznávaného českého spisovatele Otakara Brůny. Sledujeme Jiříkovo dětství a dospívání, plné radostí ale i nepříjemných úzkostí, jež se později stanou básníkovým celoživotním handicapem… avšak díky svým veršům přeci jen dokáže promlouvat k mnoha lidem a být s nimi ve zvláštním magickém poutu“, jak praví autor úvodního slova k ní, spisovatel a kamarád Jiřího Brůny vystupující v umělecké branži pod pseudonymem Saša Gr., v jehož nakladatelství kniha vyšla. Přítomní účastníci si ji za zvýhodněnou cenu mohli zakoupit na samotné akci a nutno říci, že její zásoby z krabice rychle mizely.
Sluší se také dodat, že podvečerem věnovanému novému počinu jmenovaného protagonisty s příslovečnou lehkostí provázela Petra Čiháková, literární influencerka a spoluautorka dvou předchozích básnických sbírek, jež Jiřímu Brůnovi vyšly. O hudební doprovod se taktéž postarala osvědčená značka, jmenovitě multifunkční umělec Bohumír Bob Hochman, jenž si přizval na pomoc mladého talentovaného muzikanta Jana Komárka. Dorazilo i několik speciálních hostů, mezi nimi například malířka Mirka Mádrová, jejíž díla jsou vysoce ceněna pro svou originalitu, svéráznost a specifické pojetí komična, nebo bývalá vrcholová sportovkyně a dnes paní učitelka na prvním stupni Martina Čepelková, která se ochotně ujala čtení jednoho z úryvků prezentované knihy. Zástupci prakticky všech generací byli i mezi diváky, kteří na akci dorazili. Ostatně, v pamětech básnického solitéra si nepochybně přijdou na své dříve i později narození!
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.