čtvrtek
13. června 2024
svátek slaví Antonín
Hlavní protagonisté autorského čtení ke knize Já vím aneb život básnického solitéra
© J.M. Brůna



Čerstvě pokřtěná autobiografie Jiřího Brůny dává nahlédnout do srdce i duše básnického solitéra

PRAHA: Petřinský básník Jiří Brůna se věnuje autorské tvorbě již několik desítek let, jeho portfolio vydaných sbírek je tak poměrně bohaté. Přesto měl symbolický křest jeho nové knihy, který se uskutečnil v posledním květnovém týdnu, nádech něčeho nového. Poprvé se totiž během autorského čtení zmíněného poety v umělecky inspirativním prostředí Hospůdky Do Větru nenesly povznášející verše, nýbrž barvité příběhy z jeho života.

Autor článku: 
Jiří Matěj Brůna / jal

O tom, jak potkal svoji ženu. Jak vzpomíná na svou babičku a dědečka z východoslovenského městečka. Nebo jaké tiskařské stroje měl jako dlouholetý odborník v odvětví polygrafie pod palcem. Několik zařazených ukázek životopisné knihy věrně demonstrovalo pestrou škálu nálad dýchající na publikum. Místy až technicistní popis profesní stránky života ukázkově kontrastoval se vzletnými obraty použitými zejména ve spojení se svými nejbližšími, v nichž oblíbený básník z Petřin nezapřel své poetické založení. Střídání atmosféry je typické i pro celou knihu. Autentické zachycení vrtkavosti osudu tak přináší hřejivost i mráz, nefalšovanou radost i skličující úzkost, povzdechy nad děním minulým i doslova dětské těšení se na chvíle budoucí.

Také zajímavých témat se sešlo v životopisné knize s názvem ´Já vím, anebo život básnického solitéra´ vícero. Právě motivy nezávislosti, svobodomyslnosti, politického nezaprodání se stojí za vyzdvihnutí nejen v kontextu doby, v níž stále všemožní převlékači kabátů ne a ne vyjít z módy. Přítomen je ovšem také praktický rozměr, kdy se čtenáři dozvědí, v čem konkrétně a v jakých situacích se do života promítají klaustrofobie a agorafobie. Zejména však autobiografie básnického solitéra Jiřího Brůny ukazuje, že i přes komplikovanost povah lidských bytostí a různost jejich úmyslů, stejně tak jako tíži okolností, které ani při nejlepší vůli nedokážeme zvrátit, si lze uchovat optimistický pohled na svět kolem nás a lidi v něm. S čím vším se musel známý básník ve svém životě vyrovnat? Jaké zážitky ho pojí s významnými postavami literární scény, například Otou Pavlem či Ladislavem Fuksem? Jakým způsobem ho nejen oni ovlivnili v jeho vlastní pozdější tvorbě? Co dělá básníkovi největší radost a z čeho čerpá tak potřebnou životní energii, když jsou mu některé dobíjecí radovánky jako třeba pobyt u moře či na horách vzhledem k omezením plynoucím z daných fobií reálně zapovězeny?

Nejen to se dozvíte ze zbrusu nové knihy Jiřího Brůny, jejíž „začátek nás zavádí do padesátých let minulého století, do atmosféry poválečné Prahy, do rodiny uznávaného českého spisovatele Otakara Brůny. Sledujeme Jiříkovo dětství a dospívání, plné radostí ale i nepříjemných úzkostí, jež se později stanou básníkovým celoživotním handicapem… avšak díky svým veršům přeci jen dokáže promlouvat k mnoha lidem a být s nimi ve zvláštním magickém poutu“, jak praví autor úvodního slova k ní, spisovatel a kamarád Jiřího Brůny vystupující v umělecké branži pod pseudonymem Saša Gr., v jehož nakladatelství kniha vyšla. Přítomní účastníci si ji za zvýhodněnou cenu mohli zakoupit na samotné akci a nutno říci, že její zásoby z krabice rychle mizely.

Sluší se také dodat, že podvečerem věnovanému novému počinu jmenovaného protagonisty s příslovečnou lehkostí provázela Petra Čiháková, literární influencerka a spoluautorka dvou předchozích básnických sbírek, jež Jiřímu Brůnovi vyšly. O hudební doprovod se taktéž postarala osvědčená značka, jmenovitě multifunkční umělec Bohumír Bob Hochman, jenž si přizval na pomoc mladého talentovaného muzikanta Jana Komárka. Dorazilo i několik speciálních hostů, mezi nimi například malířka Mirka Mádrová, jejíž díla jsou vysoce ceněna pro svou originalitu, svéráznost a specifické pojetí komična, nebo bývalá vrcholová sportovkyně a dnes paní učitelka na prvním stupni Martina Čepelková, která se ochotně ujala čtení jednoho z úryvků prezentované knihy. Zástupci prakticky všech generací byli i mezi diváky, kteří na akci dorazili. Ostatně, v pamětech básnického solitéra si nepochybně přijdou na své dříve i později narození!

Mohlo by vás také zajímat...

KUKS: Letní počasí, výletní nálada a množství akcí přivedlo do Kuksu návštěvníky z východních Čech, ale i z celé České republiky. Festival Malá loutková inventura, který se tento týden odehrál v Kuksu, přitáhl dětské i dospělé diváky nejen na loutková představení, ale také komentované prohlídky. Divadelní soubor z Běloruska sice nedorazil, bonusem pro návštěvníky ale byly další atrakce. Zaujal třeba workshop s řezbářem loutek.

Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
11.06.2024

ČR: Již po devatenácté se 10. června uskutečnilo předávání Výročních cen OSA, které oceňují přední domácí hudební skladatele a textaře v rámci populární a klasické hudby, a to celkem ve 14 kategoriích. 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba
Co se děje
12.06.2024

ČR-ZAHRANIČÍ: Divadlo Drak se vrátilo z týdenního zájezdu na Kubu, kam bylo vybráno s inscenací Veroniky Poldauf Riedlbauchové Do hajan! spolu s dalšími 14 zahraničními produkcemi z celkových 542 přihlášených projektů. Inscenaci v Havaně viděly desítky kubánských dětí z pozvaných škol i desítky zahraničních promotérů a odborníků na divadlo pro děti a mládež z celého světa. Divadlo Drak si tak z festivalu přiváží i několik pozvání na další zahraniční festivaly a mnoho cenných kontaktů i zkušeností.

Celá ČR, Královéhradecký kraj, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
11.06.2024

ČR: S Jiřím Šotolou se znám od května 1989. Tento měsíc vymezil příchodem i odchodem na svět jeho život, a tak teď, víc než jindy, vzpomínám. A kdo ví, možná nejsem sama.  Narodil se v květnu 1924 ve Smidarech nedaleko Hradce Králové a zemřel v Praze. Také v květnu, v květnu 1989. Jiřího Šotolu jsem poznala až na jeho pohřbu. Vím, zní to divně. Tehdy jako dítě základní školou povinné jsem byla jednou z žaček, jež paní učitelka kroužku českého jazyka vzala z Luže k nedalekému kostelu Zvěstování Panně Marii v Janovičkách u Dolů na rozloučení se spisovatelem. A já se od té doby k jeho dílu hodně často vracím. Nezapomněla jsem, stejně jako nezapomínají další spolužáci.

Jiří Šotola, ač zemřel v Praze, se tu cítil doma. Měl tu chalupu, příbuzné, přátele, má tu i hrob. Poznáte jej snadno, zdobí ho otevřená kniha s podpisem. Jaká je to kniha? Kdo ví. Možná sbírka básní, možná román a možná i divadelní scénář. To vše dokázal. Být hercem, autorem scénářů, básní, novinových článků, ale hlavně autorem románů.  

Zemřel těžce nemocný, pár měsíců před sametovou revolucí, a já si říkám, jaká je to škoda. Stihl by možná napsat víc děl, ale hlavně by mohl poskytnout rozhovory. Z toho, co o jeho životě a díle vím, skládám následující řádky tak, jako kdybych si s mistrem povídala já osobně. Taková hra na rozhovor.

Celá ČR, Pardubický kraj
Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Památky
Články a komentáře
12.06.2024