PRAHA: Petřinský básník Jiří Brůna se věnuje autorské tvorbě již několik desítek let, jeho portfolio vydaných sbírek je tak poměrně bohaté. Přesto měl symbolický křest jeho nové knihy, který se uskutečnil v posledním květnovém týdnu, nádech něčeho nového. Poprvé se totiž během autorského čtení zmíněného poety v umělecky inspirativním prostředí Hospůdky Do Větru nenesly povznášející verše, nýbrž barvité příběhy z jeho života.
O tom, jak potkal svoji ženu. Jak vzpomíná na svou babičku a dědečka z východoslovenského městečka. Nebo jaké tiskařské stroje měl jako dlouholetý odborník v odvětví polygrafie pod palcem. Několik zařazených ukázek životopisné knihy věrně demonstrovalo pestrou škálu nálad dýchající na publikum. Místy až technicistní popis profesní stránky života ukázkově kontrastoval se vzletnými obraty použitými zejména ve spojení se svými nejbližšími, v nichž oblíbený básník z Petřin nezapřel své poetické založení. Střídání atmosféry je typické i pro celou knihu. Autentické zachycení vrtkavosti osudu tak přináší hřejivost i mráz, nefalšovanou radost i skličující úzkost, povzdechy nad děním minulým i doslova dětské těšení se na chvíle budoucí.
Také zajímavých témat se sešlo v životopisné knize s názvem ´Já vím, anebo život básnického solitéra´ vícero. Právě motivy nezávislosti, svobodomyslnosti, politického nezaprodání se stojí za vyzdvihnutí nejen v kontextu doby, v níž stále všemožní převlékači kabátů ne a ne vyjít z módy. Přítomen je ovšem také praktický rozměr, kdy se čtenáři dozvědí, v čem konkrétně a v jakých situacích se do života promítají klaustrofobie a agorafobie. Zejména však autobiografie básnického solitéra Jiřího Brůny ukazuje, že i přes komplikovanost povah lidských bytostí a různost jejich úmyslů, stejně tak jako tíži okolností, které ani při nejlepší vůli nedokážeme zvrátit, si lze uchovat optimistický pohled na svět kolem nás a lidi v něm. S čím vším se musel známý básník ve svém životě vyrovnat? Jaké zážitky ho pojí s významnými postavami literární scény, například Otou Pavlem či Ladislavem Fuksem? Jakým způsobem ho nejen oni ovlivnili v jeho vlastní pozdější tvorbě? Co dělá básníkovi největší radost a z čeho čerpá tak potřebnou životní energii, když jsou mu některé dobíjecí radovánky jako třeba pobyt u moře či na horách vzhledem k omezením plynoucím z daných fobií reálně zapovězeny?
Nejen to se dozvíte ze zbrusu nové knihy Jiřího Brůny, jejíž „začátek nás zavádí do padesátých let minulého století, do atmosféry poválečné Prahy, do rodiny uznávaného českého spisovatele Otakara Brůny. Sledujeme Jiříkovo dětství a dospívání, plné radostí ale i nepříjemných úzkostí, jež se později stanou básníkovým celoživotním handicapem… avšak díky svým veršům přeci jen dokáže promlouvat k mnoha lidem a být s nimi ve zvláštním magickém poutu“, jak praví autor úvodního slova k ní, spisovatel a kamarád Jiřího Brůny vystupující v umělecké branži pod pseudonymem Saša Gr., v jehož nakladatelství kniha vyšla. Přítomní účastníci si ji za zvýhodněnou cenu mohli zakoupit na samotné akci a nutno říci, že její zásoby z krabice rychle mizely.
Sluší se také dodat, že podvečerem věnovanému novému počinu jmenovaného protagonisty s příslovečnou lehkostí provázela Petra Čiháková, literární influencerka a spoluautorka dvou předchozích básnických sbírek, jež Jiřímu Brůnovi vyšly. O hudební doprovod se taktéž postarala osvědčená značka, jmenovitě multifunkční umělec Bohumír Bob Hochman, jenž si přizval na pomoc mladého talentovaného muzikanta Jana Komárka. Dorazilo i několik speciálních hostů, mezi nimi například malířka Mirka Mádrová, jejíž díla jsou vysoce ceněna pro svou originalitu, svéráznost a specifické pojetí komična, nebo bývalá vrcholová sportovkyně a dnes paní učitelka na prvním stupni Martina Čepelková, která se ochotně ujala čtení jednoho z úryvků prezentované knihy. Zástupci prakticky všech generací byli i mezi diváky, kteří na akci dorazili. Ostatně, v pamětech básnického solitéra si nepochybně přijdou na své dříve i později narození!
ČR: Vláda včera schválila novelu zákona o audiovizi. Jejím cílem je vytvořit moderní systém, který bude reagovat na dynamické změny v audiovizuálním průmyslu. Hlavními změnami jsou rozšíření selektivní podpory o televizní a VOD tvorbu, podpora herního průmyslu a vylepšení mechanismu filmových pobídek. Novela zákona č. 496/2012 Sb. o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie tak právě zahájila cestu legislativním procesem. S její účinností se počítá k 1. lednu 2025.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Pavly Evjákové za Městské divadlo Zlín.
ČR: V nejnovějším průzkumu Vnímání veřejné služby hodnotí diváci Českou televizi jako důvěryhodnou, objektivní a vyváženou. Ve všech sledovaných bodech navíc došlo k nárůstu hodnocení. Největší pozitivní změnu, o pět procentních bodů, zaznamenala ČT u dotazu, zda předkládá divákům pravdivý a nezkreslený obraz skutečnosti kolem nás. Úspěch zaznamenala veřejnoprávní televize i na mezinárodním poli, podle výzkumu Digital News Report patří Česká televize společně s Českým rozhlasem mezi nejdůvěryhodnější tuzemská média.