<p>ROŽNOV POD RADHOŠTĚM: Nedávno dostavěná a zpřístupněná rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm představuje zásadní stavitelský počin, jakožto uskutečnění nerealizovaného návrhu významného architekta Dušana Jurkoviče. Její vybudování však je, a v budoucnu zřejmě i nadále bude, ohniskem řady sporů a kontroverzí. Nevšední stavební dílo, které vyrostlo v první polovině letošního roku na Karlově kopci poblíž areálu Valašské dědiny muzea v přírodě, je unikátní zejména svým charakteristickým tvaroslovím secesního slohu ovlivněného lidovou architekturou.</p> <p>V místním okruhu jej můžeme obdivovat také u turistických útulen Libušín a Maměnka stojících v blízkém horském sedle Pustevny nebo u objektu sušárny na ovoce na Papratné ve Frenštátě pod Radhoštěm.<br />
Původní Jurkovičův návrh, který byl zpracován v roce 1896 pro Turistický spolek ve Valašském Meziříčí byl zamýšlen pro tamní blízkou lokalitu Brňov. Tento plán se však v prostředí a čase svého zrodu nesetkal s dostatečnou finanční podporou na svou celkovou realizaci. Subvence tohoto nápadu (či spíše zvýšený zájem o něj) přišla právě z „rožnovské strany“ poprvé o více než půlstoletí později, a to v osobě někdejšího ředitele Valašského muzea v přírodě Rudolfa Bečáka, avšak skončila také bezvýsledně. Projekt se tedy dočkal svého definitivního schválení až na prahu nového milénia a na konci jeho prvního desetiletí začalo město Rožnov p. R. s přípravou a postupným uskutečňováním tohoto smělého plánu.<br />
O to překvapivější je zjištění, že 13. září tohoto roku, ani ne půl roku od dokončení rožnovského projektu, jednalo zastupitelstvo města Valašské Meziříčí o rozšíření Projektového inkubátoru města 2011 – 2014 o projekt „Jurkovičova rozhledna na Brňově“. Snahu vybudovat tento architektonický a turisticky zajímavý prvek na jeho původním plánovaném území tematicky předjímá možná i fakt, že město Valašské Meziříčí letos uskutečnilo stavbu altánu v areálu zámeckého parku Kinských, který má být rekonstrukcí původního stavebního prvku opět z pera Dušana Jurkoviče. Znamená to tedy, že v budoucnu možná budou v přibližném geografickém okruhu 15 kilometrů dvě téměř totožné rozhledny?<br /> Pro porozumění tomuto nevšednímu vývoji událostí je však zřejmě potřeba jít blíže ke genezi již stojící „Jurkovičovy rozhledny“. Její růst nebyl zdaleka tak hladký, jak by se na první dojem mohlo zdát. Klíčovým momentem rozporu byla skutečnost, že rožnovská radnice se rozhodla postavit tuto vyhlídkovou stavbu na místě, které není pro tyto účely příliš vhodné, přestože jeho poloha ideálně zapadá do turisticky rušné zóny města. Jako hlavní problém se ukázalo být plánované odlesnění vrcholu kopce v bezprostředním okolí rozhledny, které zadavatelé projektu zavčas nevyřešili. Tato nepříjemná a nešetrná procedura zřejmě musela narazit na odpor místní správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy, která navíc v plánech již dodatečného smýcení desítek stromů odhalila řadu věcných a odborných nedostatků a nejasností.<br />
Kácet se tedy prozatím nebude a nově otevřená Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm tak začíná vstupní etapu své existence s poněkud ironickým přízviskem „rozhledny, ze které není vidět“. Její vzhledová atraktivita však i přesto lákavá návštěvníky, kteří se k ní mohou vydat po dřívějších a dnes tak znovu ožívajících lázeňských promenádách. Stavba, která byla z větší části provedena rukodělným způsobem a s využitím dnes již archaických technologických postupů si vyžádala zhruba 12 milionů korun, z toho více než 8 milionů bylo uhrazeno z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj a přibližně dva miliony poskytla uherskohradišťská Nadace Děti – kultura – sport.<br />
S podobnou výší nákladů počítá i projekt Jurkovičovy rozhledny města Valašské Meziříčí, který, jak se zdá, podnítily nechvalné a v podstatě nadále trvající peripetie kolem realizace projektu rožnovského. Stojí však za zamyšlení, zda by nebylo přínosnější poučit se ze vzniklých nezdarů a zaměřit iniciativu spíše k pátrání po jiných zasutých koncepcích, které měly podobný osud jako tento více než sto let neuskutečněný záměr; zda by nebylo prospěšnější zvyšovat kulturní poutavost regionu jakožto celku raději diverzitou jeho krajových dominant, jejichž hodnota spočívá právě v jejich ojedinělosti.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.