ROZTOKY: Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy pořádá volný cyklus tematizovaných betlémářských přehlídek, jehož smyslem je postupně představit široké veřejnosti produkci výrazných betlémářských oblastí či různé zajímavé typy betlémů. V letošním roce se v pořadí již čtvrtá výstava z tohoto cyklu zabývá betlémy skříňkovými.
V minulých letech ji předcházely výstavy věnované tvorbě z Ústí nad Orlicí, Třebíče a Králík, proto byl pro výstavy zvolen i sjednocující název Betlémy, tentokrát … , kde se dosadí konkrétní obsah.
V rámci tradičního betlémářství představují skříňkové betlémy jeho specifickou odnož. Na rozdíl od stavěcích betlémů, které vznikaly opakovaně každý rok s většími či menšími obměnami podle přání a možností majitele, jsou skříňkové betlémy svým obsahem, velikostí i tvarem jednou provždy dány. Neumožňovaly sice doplňování o nově získané figurky nebo vylepšování krajinné stafáže, jako to bylo obvyklé u stavěcích betlémů, přesto však jejich estetický účin, zapříčiněný miniaturizací a uzavřením scény do schránky, nebyl o nic menší.
Z historického hlediska jsou skříňkové betlémy mladší než stavěcí. Kromě přirozených vývojových tendencí mohly být jednou z inspirací k jejich vzniku barokní ceroplastiky (plastiky zhotovené z vosku), které se od počátku 18. století šířily z prostředí klášterů v podobě voskových relikviářových obrazů s vyobrazením světce nebo samostatných Jezulátek, vždy však chráněných před poškozením zpravidla dekorativním proskleným obalem.
Scénické kompozice s betlémskou tematikou zpracované ve vosku či v kombinaci s textilem se objevují od 2. poloviny 18. století, ovšem jako exkluzivní předměty určené pro šlechtické nebo církevní kruhy. Podobně tomu bylo zpočátku i v jiných materiálech, např. terakotě a dřevě, které se ostatně stalo nejčastěji používaným materiálem v betlémářství vůbec. Ve větší míře se skříňkové betlémy rozšířily až v 2. polovině 19. století, kdy pronikaly do měšťanského i vesnického prostředí. Kromě dřeva v něm nacházely uplatnění také figurky tlačené do forem z tragantu, papíroviny, sádrových a chlebových hmot či kašírované, tedy takové, které pro svou křehkost a zranitelnost nebyly široce používány u betlémů stavěcích. Skříňkové betlémy se zhotovovaly prakticky na celém našem území, některá tradiční betlémářská centra byla proslulá paralelní výrobou jak skříňkových kompozic, tak souborů pro stavěcí betlémy (Podkrkonoší, Krušnohoří, Králíky, Třebíčsko i jinde). V menší míře se objevovaly také pohyblivé betlémy opatřeně pohonným mechanismem, a nebo betlémy vybavené hracím strojkem s vánočními skladbami.
Výstava představuje na 30 betlémů z období od poloviny 18. století do počátku 20. století, které byly určeny pro různá sociální prostředí. Pocházejí jak z profesionálních dílen, tak i z neškolených rukou lidových betlémářů. Exponáty shromážděné z celé řady muzeí dokládají používanou materiálovou skladbu i různorodost výtvarného provedení skříňkových betlémů. Zastoupeno je také několik exemplářů určených pro šlechtické (případně církevní) kruhy, jako např. scéna Klanění tří králů z poslední čtvrtiny 18. století, tvořená oblékanými figurkami s hlavičkami z vosku, umístěná ve skříňce se stěnami obloženými zrcadly (ze sbírek Muzea východních Čech v Hradci Králové), nebo neobvykle velký tříkrálový betlém s vyřezávanými polychromovanými figurkami z přelomu 18. a 19. století (ze sbírek Muzea Mladoboleslavska).
Velmi vzácný je také barokní betlém s voskovými oblékanými figurami, adjustovaný v původní bohatě vyřezávané a zlacené skříňce (ze sbírek Muzea Podblanicka ve Vlašimi), či voskový relikviářový obraz s Klaněním pastýřů ze sklonku 18. století (ze sbírek Středočeského muzea v Roztokách u Prahy).
Mezi betlémy lidové provenience se objevují některé významné regionální typy jako příbramský s chlebovými figurkami, králický s charakteristicky vyřezávanými figurkami či typy s ručně malovanými figurkami z Třebíčska a řada dalších, jež reprezentují určitý výběr z hlediska regionální produkce i používaných materiálů. Toto spektrum doplňuje i amatérsky zhotovený betlémek v prosté dřevěné bedničce s figurkami vystřiženými z tištěného archu, který sloužil při dětských koledních obchůzkách o Vánocích.
Ivana Kubečková
Výstava potrvá ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy do 3. leden 2010 (denně mimo pondělí 10 – 18 hodin).
Fotografie: Betlém z východních Čech (pravděpod. Broumovsko), polychromovaná dřevořezba, karton, přírodniny, konec 19. století, ze sbírek Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Fotografie se kliknutím zvětší!
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
PRAHA: Nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. pomáhá lidem s tělesným postižením v průběhu celého života. V dětství dopravou do škol, dále fyzioterapií, tréninkovým pracovním programem a završením všeho je pomoc s hledáním pracovního místa a samotné zaměstnávání. Roku 2013 například vytvořila pracovní místa pro absolventy výučního oboru šití oděvů – dílnu švadlen s tělesným postižením, která nyní spolupracuje s Královskou kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Ta v letošním roce zahájila opravu břidlicové střechy vyšehradské baziliky.
ZLÍN: Vázaný památník plný fotografií a ilustrací, které doprovázejí krátké popisky, věnoval Muzeu jihovýchodní Moravy Jiří Strbačka z Horní Lidče. Památník vytvořil jeho strýc, Rudolf Lenhard, partyzán, který operoval na Ploštině, po válce pomáhal s její obnovou a později se zapojil do třetího odboje. V roce 1950 jej nechal komunistický režim za protistátní činnost popravit.