Betlémy jsou symboly rodiny a domova
<p>LIBEREC: Chlév, jeskyně nebo třeba i vinařský sklep mohou znázornit rodiště Ježíše Krista, jehož domovem byl Betlém, i když Josef i Marie pocházeli z Nazareta. Po staletí se snaží lidé onu biblickou příhodu ztvárnit jako ideální rodinu, obdivovanou pastýři, řemeslníky, kupci i králi. Vytvářejí symbolické znázornění domova, kde nechybí matka, otec a děťátko.</p> <p>Kolem nich přátelé, ale i cizí lidé, kteří mají radost, že se narodil člověk. Téma svaté rodiny se snaží v období vánočních svátků připomenout jednak kostely, kde určitě lze najít jesličky; dějství narození Krista má každý kostel i v nejmenší vesničce. Vystavují se od svátku Krista Krále obvykle do Tří králů.<br />
Nedávno vyšla kniha Aleny Kortanové Skleněné betlémy, v žitavském muzeu vystavovali vloni betlémy z Králík na Moravě, pravidelné výstavy pořádají v Schirgiswalde. Betlémskými motivy se letos chlubí i jablonecké muzeum />
Liberecké Severočeské muzeum zvolilo k výstavě papírové betlémy a částečně vyřezávané ze dřeva. „Nám, nám, narodil se“ je název letošní liberecké výstavy betlémů kurátorky a tvůrkyně Bohunky Krámské. V depozitářích by se našlo množství figurek k sestavení betléma. Tentokrát dokázalo muzeum ukázat krásu papírových motivů, i když největší, původně pohyblivý betlém Josefa Baslera z Nové Vsi je kombinací řezby, malby a přírodní dekorace. V muzeu jeho úctyhodná šíře pěti metrů a množstvím dějů působí monumentálně. Betlémů je šestnáct, ale ve vitrínách najde návštěvník i jednotlivé figurky, celkem jich je možno zhlédnout více jak půl tisícovky.<br />
Betlémy jsou v mnoha rodinách a v nejrůznějším provedení. Liberecko je velkou betlemářskou krajinou. Tvorba betlémů a jejich četnost byla ovlivněna materiálem, kterým se každý kraj pochlubit nemůže. Vedle běžných papírových figur a staveb to byla možnost výběru dřeva, vhodného pro stavbu a širokou lidovou tvořivost. Sklo však je zcela jiným materiálem. K vynikajícím malířům a tvůrcům betlémů patřil Jakob Ginzel, ale byli to i obyčejní lidé, kteří tvořili krásu dokumentující lidské vztahy a znázorňující lásku k domovu nebo onu odvěkou duchovní hodnotu rodiny.<br />
Kdo navštíví liberecké muzeum uvidí jen malou část bohatství, které tady lidé tvořili a tvoří dodnes. Vyřezávají z překližky figurky a polepují je tištěnými obrázky, foukají ze skla či vyřezávají ze dřeva.<br />
K Vánocům patří stromek, dárky a betlém, především ale symboly rodiny, lásky a míru. Nádherné písně a hudba spolu s uměleckým ztvárněním ducha rodiny vytvářejí dohromady ono kouzelné ovzduší koncem každého roku.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818